Eric Zuesse
13.3. 2016 Zvědavec
Nejde jen o pravičácké mozkové trusty (jako Hudson Institute a Rand Corporation), kdo vyzývá Ameriku zaútočit na země, které nepředstavují pro USA žádnou hrozbu, ale také o liberální mozkové trusty (jako nadace Otevřená společnost a Brookings Institution), které vyzývají k bombardování a vypalování měst a dokonce k etnickým čistkám, aby porazili zahraniční vůdce, které chce americká aristokracie svrhnout.Ačkoliv je zde prostor zmínit jen pár příkladů těchto „liberálních“ psychopatů, půjde o typické představitele.
V r. 2002 Kenneth Pollack z Brookings Institution přišel se svoji knihou „Hrozivá bouře: Případ napadení Iráku“ (The Threatening Storm: The Case for Invading Iraq). Rada pro zahraniční vztahy (CFR) ji propagovala takto:
„Je to velmi vlivná kniha, napsaná v době, kdy vláda Bushe upřela své zraky na režim Saddama Husseina, bere čtenáře zpět do předválečných dnů nejistoty ohledně Saddamových zbraní a jeho vazeb na hlavní teroristické organizace, načrtávající silné argumenty pro americké napadení Iráku. Kolega Kenneth Pollack tvrdí, že aby zabránily Saddamovi získat jaderné zbraně, neměly Spojené státy a výběr a musely svrhnout jeho režim, zničit jeho zbraně hromadného ničení a obnovit zemi jako prosperující a stabilní společnost.“
Po vydání knihy vydala CFR tiskové prohlášení, ve kterém stálo:
„Na základě svého článku ve Foreign Affairs z března 2002 „Příští zastávka Bagdád“ předkládá Pollack pět možností dostupných Spojeným státům – posílení kontroly, závislost na formální politice zastrašování, zahájení tajné kampaně, spoléhání se na vzdušné síly a iráckou opozici a zahájení totální invaze – a tvrdí, že žádná z prvních čtyř již není realistická. Proto se s rostoucí hrozbou může vypořádat jen totální invaze, s nasazením několika set tisíc amerických vojáků.“
Pollack následně obvinil Bushovu vládu z toho, že ho oklamala: a v květnu 2003 (po invazi 19. března) řekl, že tato jeho kniha, která argumentovala pro naléhavost napadnout Irák, aby se zablokoval údajný Saddámův program jaderné bomby, se místo toho týkala jen „mnohem vzdálenější hrozby, a skutečnou hrozbou, kterou jsem cítil z iráckého programu zbraní hromadného ničení, byl potenciál, že Irák nakonec vyvine jaderné zbraně“. Když se tazatel v rozhovoru zeptal, jak vratké byly důkazy, na jejichž základě Pollack vyzýval k okamžité invazi, Pollack odpověděl: „Nyní se dostáváte mimo moji oblast odborných znalostí.“
Byl vykopnut za to, že prezentoval své nebezpečné a nepodložené „expertní informace“ svého podezření jako fakta? Ne. Stále je v Brookings a stále s ním elita a její „zpravodajská“ média zachází jako s respektovaným člověkem a „expertem“ na zahraniční politiku, a nikoliv jako se smrtícím propagandistou nenažrané aristokracie Ameriky.
V březnu 2012 byl Pollack spoluautorem, spolu se dvěma podobnými „experty“ Brookings, 16 stránkové „Zprávy o Středním východu“, s názvem „Záchrana Sýrie: Vyhodnocení možností na změnu režimu“.
Opět „měly Spojené státy pět dostupných možností“; a opět byla poslední invaze, o které tentokrát uvedl:
„Co se týká úvah o Amerikou vedené invazi do Sýrie, existují nejméně čtyři „dobré zprávy“. Zaprvé, stejně jako v Iráku, bude začátek invaze pravděpodobně snadný. Vlastně bude ještě snazší, než v Iráku, protože syrská armáda je menší, slabší a méně zkušená, než byla irácká armáda, a již je vázána boji s vnitřní opozicí. Zadruhé, Spojené státy by pravděpodobně odvedly lepší práci u základní poválečné rekonstrukce, protože se poučily z mnoha chyb, které udělaly v Iráku. A co víc, po Iráku a Afghánistánu mají Spojené státy velký kádr lidí se zkušenostmi potřebnými pro vypořádání se s výzvami rekonstrukce.“
Jak dojemné! Stejně dojemné, jako nůž v srdci, pro kohokoliv, kdo je dostatečně stupidní, aby si myslel, že organizace jako Brookings jsou o něco lepší, než to nejhorší pozlacené lejno.
A pak přišel čas, kdy tým „expertů“ Brookings Institution řekl, že americký prezident Obama musí využít úspěšného puče na Ukrajině a zintenzivnit program etnických čistek v bývalém ukrajinském regionu Donbas, který se odmítl podrobit USA dosazenému režimu.
A to nás přivádí k nadaci Otevřená společnost George Sorose a na ní napojené „lidumilné organizace“ jako Mezinárodní nadace obrody (či „fond“), která, spolu s americkou a holandskou vládou, financovala vytvoření přední televizní stanice s názvem Hromadske TV, a zde jeden z jejích „expertů“ mluví o tom, co je třeba udělat lidem ve vzbouřeném regionu Donbas:
„Donbas, obecně, není prostě jen regionem ve velmi zuboženém stavu, má celou řadu problémů, z nichž největším je, že je silně přelidněn lidmi, pro které nemá nikdo žádné použití. Věřte mi, vím dokonale dobře, co říkám. Když si vezmeme, například, jen oblast Doněck, je tam přibližně 4 miliony obyvatel, z nichž nejméně 1,5 milionu je přebytečných. Tím myslím: nepotřebujeme „chápat“ Donbas, potřebujeme chápat ukrajinské národní zájmy. Donbas musí být využit jako zdroj, kterým je.“
Jinými slovy: Zabijte obyvatele, nechte si zem a její „zdroje“.
Tento příklad není zcela typický, ale hlavní soukromý finančník stojící za tím vyzýval USA a EU, aby nalily dalších 20-50 miliard dolarů do dokončení etnického vyčištění, a tím nebyl nikdo jiný, než sám George Soros. A, nakonec, i on je považován za „úctyhodného“. Ve skutečnosti je to jeden z hlavních finančních podporovatelů americké Demokratické strany.
Zatímco v domácích záležitostech není americká aristokracie ani zdaleka jednotná, tato aristokracie vykazuje udivující jednotnost co se týká zahraničních záležitostí: chtějí dobýt svět. Jak neustále říká americký prezident Barack Obama: „Spojené státy jsou a zůstanoujedinou nepostradatelnou zemí“. Všichni ostatní jsou „postradatelní“. Jeho republikánští oponenti v r. 2008 a 2012, John McCain a Mitt Romney, by to nedokázali říct lépe. V mezinárodních záležitostech všichni slouží stejným páníčkům. A americká veřejnost tuto agendu, dobývání, toleruje, protože „experti“ a „zpravodajská“ média slouží stejným pánům: aristokracii. Co se týká CIA, ministerstva „obrany“, ministerstva zahraničí atd., je toto „ctihodný“ postoj, který je třeba obhajovat. Nakonec: ostatní země jsou „postradatelné“. Takže: lze je i spotřebovat, nejen zpustošit. Není to právě to, k čemu jsou? Aby sloužily „jediné nepostradatelné zemi“?
America’s Psychopathic Establishment vyšel 5. března 2016 na Strategic Culture Foundation.
