Radek Pokorný
6. 3. 2016 ProtiProud
Radek Pokorný přemýšlí nad výsledky voleb na Slovensku a konstatuje, že pokud národní síly nezradí, Brusel jednak se Slováky nic nezmůže, ale především půjde o důležitou inspiraci nejen pro nás.
Volby na Slovensku potvrdily trend otevřené revolty občanů proti bruselskému establismhentu a šílenému sociálnímu experimentu s migrantskou apokalypsou, který můžeme sledovat dnes už prakticky ve všech evropských státech.
První parlamentní volby v Evropě po začátku migrační krize na jaře minulého roku ukazují, že trpělivost historických národů evropských států se současnými elitami právě končí. I když se mediální mainstream snaží ze všech sil zastřít a rozmělnit tuto zprávu, je to stále obtížnější. Jednou z osvědčených metod je říci, že vlastně prohráli všichni. „Parlamentní volby na Slovensku nemají vítěze, mají jen poražených. Hlavním poraženým je Slovensko jako takové,“ uvádl deník SME. Snaha takto interpretovat, co se na Slovensku stalo, je však lhaním si do kapsy.
Sen o předčasných volbách
Po očku přitom bratislavská Pátá kolona Bruselu šilhá po předčasných volbách, které by umožnily jmenovat úřednickou vládu “amerického” prezidenta Kisky, jež by se „důstojně“ zhostila úlohy při slovenském předsednictví a vrazila klín do odbojné V4 – o čemž sní i premiér Sobotka a naši bruselští kolaboranti. Refrén mediální písně o tom, že není vítězů a země míří k předčasným volbám, bude znít stále častěji a silněji i z úst našich politiků. Ovšem platí, že v tomto případě je opět jen přání otcem myšlenky.
Pokud Slovenská národní strana zůstane věrná svým zásadám, pro které ji voliči znovu do parlamentu vyslali, nemá pátá kolona šanci Fica svrhnout.
Že jde o refrén falešný, je jasné při bližším pohledu na konečné výsledky těchto mimořádně zajímavých voleb, které samozřejmě vítěze mají. Dokonce dva. Především je jím Smer Roberta Fica, který zvítězil se ziskem přes 28 procent hlasů, což v přepočtu znamená 49 mandátů ve 150 členném parlamentu. Ještě podstatnější však je, že druhým vítězem se stal „černý kůň“, o kterém jsme jako jediní nedávno předpověděli, že by mohl uspět: lídr Lidové strany – Naše Slovensko Marián Kotleba. Tomu manipulativní cinknuté průzkumy před dvěma týdny předpovídali podporu 0,7 procenta voličů. Dokázal nakonec mobilizovat vlastenecky smýšlející Slováky, a dostal fantastických 8 procent hlasů. Tedy podporu kterou má dnes u nás ODS a TOP 09. Velmi zajímavé také je, že ho volilo 22% prvovoličů, tedy pětina z těch mladých lidí, kteří šli k volbám poprvé.
Právě v jeho případě se naplno ukázal fenomén „cinknutých“ volebních průzkumů. Zatímco Kotlebovi nepřisuzovali ani jedno procento a výsledek byl 8%, miláček bratislavské kavárny a mediálního mainstremu Radoslav Průcházka se svou havlistickou „Sítí“, kterého média korunovala na vůdce „proevropské“ pravice na Slovensku a Ficova vyzyvatele (předpovídala mu 16 procent) jen s obtížemi prolezl a skončil mezi parlamentními stranami na posledním místě se ziskem 5,5%. Tento propastný rozdíl v průzkumech, lze jen těžko přisoudit objektivním příčinám. Někteří slovenští politologové považují tato čísla za naprosto skandální a za důkaz, že agentury určují průzkumy zásadním způsobem ve prospěch politického zadání.
Cinknuté průzkumy
Politolog Roman Michelko k dramatickému selhání průzkumů konstatuje: „Poraženým těchto voleb, jsou i průzkumné agentury. Jejich argumenty o čtrnáctidenním moratoriu před volbami, kdy se nesměly zveřejňovat výsledky průzkumů a o naměřených trendech raketového poklesu KDH a vzestupu Kollára a Kotleby, které už ale nestihly zveřejnit, nesedí. I ty nezveřejněné průzkumy byly dost mimo realitu. Průzkumné agentury budou argumentovat skrytým voličem, náhlými a nepředpokládatelnými rozhodnutími velké masy voličů těsně před volbami a podobně, ale jejich pověst je po tomto debaklu velmi pošramocena. Je jen otázkou, zda to bylo z “blbosti” (špatné metodiky), nebo spíše místo měření reality podlehli pokušení samy ji ovlivnit. Podle mě – B je správně.“
Ani takto zásadní ovlivnění však nepomohlo k cíli, kterým bylo získání nadpoloviční většiny potřebných hlasů pro „bruselskou kiskovskou“ koalici, která by vyšachovala předpokládaného vítěze voleb Roberta Fica ze hry, a pomohla vrátit Slovensko do bruselského hlavního proimigračního proudu. Hlavní zásluhu, že naděje na pro národní vládu (i když jistě složitě sestavovanou) ještě žije, má právě „tatranský zbojník“ Marian Kotleba, který zásadním způsobem tento plán narušil.
Zřejmě nejdůležitějším momentem bylo odebrání hlasů KDH, které skončilo těsně pod pětiprocentní hranicí a nemůže tak podpořit „kiskovu alianci“, které právě těchto deset mandátů zoufale chybí. K tomu přispěla i statečnost některých katolických představitelů, kteří se přiklonili v poslední chvíli na stranu Kotleby a vyzývali katolíky k jeho volbě. Dost možná, že tímto krokem de fakto zachránili křesťanské Slovensko před zničením muslimskými hordami, které by předpokládaná úřednická Kiskova vláda jistě “humanisticky” v zemi uvítala, až kancléřka Merkelová prosadí “kvóty”.
Nic ovšem není rozhodnuté a boj se přenáší do roviny vyjednávání, kde jak víme, mají „Bruselané“ s neomezenými korupčními fondy při získávání kolaborantů bohaté zkušenosti. Připomeňme si, jak jsou před rozhodujícími jednáními karty rozdány:
Kiskově alianci stačí pouze destruovat, není třeba aby cokoliv vytvářela. Její plán pro nejbližší dny je jasný. Zabránit vzniku jakékoliv vlády a rozehrát hru o předčasné volby, do kterých by více než půl roku vládl úřednický kabinet. Tato „vítačská“ vláda by byla optimálním partnerem merkelovsko-sobotkovské aliance a totálně by rozložila odpor vůči kvótám ve státech V4. Navíc by tento „proimigrantský“ kabinet vedl zemi při předsednictví EU a Brexitu. Lze předpokládat, že Pátá kolona v Bratislavě vsadí na tuto kartu vše. Situace však po propadu KDH není zdaleka tak jednoduchá, jak bruselští spiklenci proti Ficovi a Slovensku doufali.
Pronárodní varianta
Do parlamentu se dostalo celkem osm stran. Vítězný Smer získal 28,3 procent, což po přepočtení znamená zisk 49 mandátů ze 150 v Národní radě Slovenska.
Na druhém místě s 12 procenty se umístili euroskeptičtí liberálové SaS Richarda Sulíka (obdoba našich Svobodných), kteří již avizovali, že s Ficem v žádném případě do vlády nepůjdou.
Třetí příčku obsadili Obyčejní lidé (OĽaNO) Igora Matoviče s 11 procenty a 19 mandáty. Čtvrté místo patří s 8,6 procenty a ziskem 15 mandátů Slovenské národní straně.
Pátý byl „černý kůň“ voleb Marian Kotleba, se svým národním programem za vystoupení z EU a NATO s 8 procenty a 14 mandáty.
Za ním se umístila se 6,6 procenty a 11 mandáty protestní strana Borise Kollára „Sme rodina“, která v předvolební kampani vystupovala rovněž tvrdě proti imigraci a předem nevyloučila možnost spolupráce s Robertem Ficem.
“Multikulturní” Maďaři v čele s veteránem slovenské havlistické scény Bélou Bugárem ze strany Most – Híd obsadli předposlední příčku se ziskem 6,5 procent a 11 mandáty.
A až zcela poslední se do parlamentu probojovala favorizovaná „Síť“ Radoslava Procházky se ziskem 5,6 procenta a 10 mandáty.
Pokud by se dokázala pronárodní koalice shodnout a odhodit vzájemné animozity, mohl by Robert Fico sestavit většinovou koalici se Slovenskou národní stranou a Kotlebovým Naším Slovenskem. Tato varianta by byla bruselským „zlým snem“. Byla by však vyjádřením většinové vůle Slováků po samostatnosti a suverenitě. Robert Fico již avizoval, že z jednání o nové vládě nebude vylučovat nikoho. Pronárodní koalice by měla většinu 78 hlasů. Tato varianta je ovšem málo pravděpodobná, neboť předseda SNS Danko již avizoval, že s Kotlebou do koalice nepůjde. O něco pravděpodobnější je koalice Fica a SNS s tichou podporou Kotleby, který by umožnil vládě v národním zájmu získat důvěru.
Pokud by šel Smer do vlády s malými stranami Most – Híd, Jsme rodina a Síť, měla by vláda v parlamentu 81 hlasů. Takové spojení je však ještě méně pravděpodobné, neboť Kollár prohlásil, že bude podporovat pravicovou vládu SaS a OĽaNO a vyloučil spolupráci se Smerem.
Pokud by se Ficovi nakonec nepodařilo sestavit vládu, může prezident Kiska pověřit jejím sestavením SaS. Aby mohla vytvořit vládu, musela by v ní spojit všechny strany kromě Kotleby, který by do bruselské aliance nikdy nešel. Pak by vláda disponovala 87 hlasy. Do této bruselské koalice by musela jít i SNS, bez ní by tato varianta měla pouze 72 křesel, což na vládu nestačí. Taková koalice by se naopak obešla bez podpory strany Síť. Bez Sítě, ale s SNS by Sulíkova vláda měla 77 hlasů, což by na vládnutí jakž takž postačovalo – otázka je samozřejmě jak dlouho.
 |
| Zdroj: Hlavné zprávy |
Úřednická vláda a pátá kolona
Prezident Kiska a jeho bruselsko-washingtonská Pátá kolona si samozřejmě nejvíce přejí, aby nebyla ustavena vláda žádná a prezident mohl jmenovat svoji protektorátní sestavu. Ať už pro jmenování koaliční bruselské vlády nebo ještě horší prezidentské je rozhodující “zrada” SNS.
Pokud Slovenská národní strana zůstane věrná svým zásadám, pro které ji voliči znovu do parlamentu vyslali, nemá pátá kolona šanci Fica svrhnout. Pokud se SNS těmto zásadám zpronevěří, vynese to sice jejím představitelům momentální zisk, ale bude to znamenat její poslední volby, neboť všichni její voliči bezpochyb utečou ke Kotlebovi, který v dalších volbách udělá dvojciferný výsledek.
A to je naděje i pro nás. Podle dnes zveřejněných průzkumů mají Úsvit s Blokem proti Islámu a Okamurova SPD 4,5 a 4 procenta. Když uvážíme že Kotlebovi „cinknuté“ průzkumy předpovídaly 0,7, zdá se, že i u nás se začínají síly odporu proti Bruselu na politické scéně zvolna probouzet.
Slovenské volby by mohly být pro tento “záchraný” vývoj mocným impulsem.
