Lékaři proti jaderné válce mají jasno

Aleš Macháček 
1. 3. 2016   E-republika

Ze střední Evropy se nemusí stát bojiště o Arktidu, aby příslušníci nové generace byli postaveni před volbu ANO-NE, tak jako moje generace byla postavena před Antichartu. Jako učitelé čelí morálnímu dilema při klasifikaci žáků, tak i doktoři stojí před rozhodnutím, komu bude poskytnuta lékařská péče a za kolik.


Podle mého přesvědčení neexistuje k bezpečnějšímu, zdravotní péči poskytovanému zítřku není cesta lokální sebeobrany, jakkoliv poctivě míněné (viz Marek Obrtel), ale cesta mezinárodní kooperace směřující k míru.

Spřízněné duše v Medicine Conflict and Survival, což je čtvrtletník Medactu a IPPNW (Lékařů proti jaderné válce), se v posledním, 31. vydání pokoušejí společně definovat základní směry mírových iniciativ:

Neil Arya o desátém výročí od zavedení R2P (Responsibility to protect – odpovědnost chránit) na Valném shromáždění OSN a cituje výzvu Pan Ki-muna k mezinárodním akcím k ochraně občanů v době nejtěžší. V kapitole “My change of hart and mind” se autor na základě faktu dosavadního rozporuplného výběru národů či národností k jejich ochraně a s převážnou nedůvěrou k neprozápadním podnětům k vyšetřování, zároveň s poznáním, že se nevěnuje pozornost mechanismům války, ale válce jako důsledku, odklání se autor od další podpory R2P.

Andrew Rigby o vzniku dokumentu The Ammerdown Invitation – Security for the Future. Skupina AG se sešla v Somersetu v roce 2014 s vizí diskuze o zajištění míru a zvýšené bezpečnosti. Ve čtyřech hlavních bodech k diskuzi je uvedeno právo na svobodu od strachu a možnost důstojně žít. Skupina konstatuje, že k tomu není zapotřebí nukleární arsenál nebo mít možnost vojensky zasahovat kdekoliv na světě. Pro většinu z nás je bezpečnost v dostupnosti uspokojení základních potřeb. Upřednostnění vojenského zajištění míru podkopává společnost přerozdělováním prostředků v neprospěch řešení klíčových problémů společnosti, jako jsou změna klimatu a globální nerovnost. V neposlední řadě je zmíněna nedělitelnost míru, kdy britské vojenské intervence mohou podnítit zárodky touhy po pomstě.

Na příkladě výskytu cholery v roce 1831 a nutnosti státní reakce na ni, AG poukazuje na hybatele změn vedoucí k 1848 Public Health Act, počátku přebírání zodpovědnosti vlády za distribuci čisté vody a kanalizace. Cholera, která nerespektovala třídní rozdělení společnosti, přinutila společnost reagovat jako celek. Na tomto příkladu je třeba předefinovat vizi bezpečnosti a zdraví občanů. Zejména se zaměřením na příčiny bídy a nejistoty, nikoliv na jejich symptomy. Závěrem článku je odkaz na A. Bevana, hlavního strůjce národního zdravotního systému a jeho přesvědčení, že nejjistější cesta k mezinárodní prestiži není agresivní diplomacie a vojenské hrátky, ale solidní, o zdraví a bezpečnost svých občanů dbalý stát.

Barry S. Levy a Victor W. Sidel v článku Záporné zdravotní následky vietnamské války rekapitulují ztráty na životech a mentálních nemocí válkou vyvolané. V kapitole Nucená migrace uvádějí, že v jižním Vietnamu bylo nejméně 1,2 milionů nucených migrací a mnoho Vietnamců utonulo na moři při pokusu uniknout válce. V závěru apelují na striktní dodržování neutrality lékařů a jejich důležitost při dokumentaci konfliktů a jejich pomoc při prosazování nenásilných řešení sporů.

K tématu: http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/asie-a-oceanie/zahynulo-pri-tazeni-zapadu-proti-teroru-1-3-milionu-lidi_337622.html

Zdroj: http://www.tandfonline.com
 

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!

 

Související články: