Zdeněk Hrabica
11. 3. 2016
Jako žák školou povinný jsem se povinně zúčastnil za Protektorátu Böhmen und Mähren s milou paní učitelkou Neužilovou výstavy, pořadanou Ligou proti bolševismu, Národním souručenstvím a Kuratoriem pro výchovu mládeže. Byla instalována v jihlavském městském muzeu pod patronátem bývalého legionáře na Rusi, plk. Gšt., později protektorátního ministra osvěty Emanuela Moravce a vedoucího Kuratoria MUDr. Františka Teunera.
Už mezi námi nebyli židovští spolužáci, ani naši otcové. Jedni přicházeli do jednoho postupně o život, druzí na německé katy teprve čekali. A smyslem osvětové akce nám bylo vtisknout do hlavy, že za všechno zlo na světě může židobolševismus, jenž se musí vykořenit. Nikdy nezapomenu, že nám špatně česky mluvící německá průvodkyně vysvětlovala hrůzy i tím, že nám vyprávěla, jak bolševici jedí malé děti.
Přečetl jsem si nyní po létech výroky předsedy poslaneckého klubu TOP 09 v českém parlamentu Ing. Františka Laudáta, krajana z naší krásné Českomoravské vysočiny, vystudovaného na Slovensku v Žilině v dopravní profesi, někdejšího sympatického ředitele pražského Obecního domu. Dozvídám se, že kam Rus jednou šlápl, tam už chce být navěky. Dozvěděl jsem se, že jsou u nás aktivovány tisíce ruských agentů a další tisíce jsou agenti spící, před kterými je třeba mít se na pozoru. Nepřítel naslouchá a české sdělovací prostředky jsou prorusky manipulovány.
Někdy mám pocit, že na každém šprochu je pravdy trochu; zejména když ve vyhrocené protiruské (nikoliv proruské ) propagandě hrají v Česku první housle mnozí Rusové, kteří se u nás i ve sdělovacích prostředcích trvale zabydleli před rokem 1989. Někteří tu byli vysazeni se specifickým posláním, vždyť jsme si byli tak hodně moc blízcí. Byli aktivováni, mnozí mohou být nebo již byli probuzeni. Ale důvěřuj, a prověřuj, platilo. Není třeba je vyjmenovávat. Nebo se k nim nyní připojili i tací, že když dávno v Moskvě nebo v Irkutsku rozum brali, dýchali s Kremlem o závod.
V tomto ohledu musím svého krajana, poslance TOP 09 podpořit. Takových agentů je u nás jistě dostatek a dosahují podle požadavků svých zaměstnavatelů, ať jsou odkudkoliv, gigantických , úžasných výsledků. Podporují protiruské sankce, pohřbívají a vytahují z hrobu J.V. Stalina, do omrzení straší a straší, gumují mozky všude a každému, k němuž dosáhnou. Oslavují kyjevský Majdan, revoltují proti údajné ruské invazi na Ukrajině, lkají nad Krymem. Vítají americké osvoboditele v podobě Dragounských vojenských kolon, ostouzejí motocyklové kolony z Říše zla. Horují za ničení symbolů doby, kterou pomáhali spoluvytvářet.
Československo si oblíbili jako svou druhou Ameriku. Milovali křišťálové lustry, koberce, porcelán. A ztratit ji, to přece za žádnou cenu nelze.
Nechávají se dekorovat, novináři jsou oceňováni – jednou Cenou Karla Havlíčka Borovského, podruhé Cenou Ferdinanda Peroutky, potřetí Cenou Křepelek.
Nemohu, než s českým poslancem Františkem Laudátem plně souhlasit, že jsou u nás aktivovány tisíce ruských agentů a tisíce dalších je zde spících. Je potřeba se hluboce zabývat tím, k čemu jsou využíváni a jakými úkoly jsou u nás, v mé domovině, pověřováni. Neřku-li využíváni!
Psáno pro Nové slovo a pro Novou republiku
