Zdeněk Jemelík
13. 3. 2016 JemelíkZdeněk
Dne 8. března 2016 se po předchozích neúspěšných pokusech konečně podařilo zahájit hlavní líčení u Krajského soudu v Brně ve věci obž. Shahrama Abdullaha Zadeha & spol. Před soudem stojí 15 obžalovaných kvůli podvodným obchodům s pohonnými hmotami, v nichž během 13 měsíců „usilovné práce“ způsobili daňový únik ve výši 2,5 mlrd. Kč. Za účelem provádění podvodných operací vytvořili účelovou síť až 60 obchodních firem, z nichž podstatná část po splnění úkolu, tedy po zpronevěření daně, zase zanikla. Na zločinném jednání se podílelo několik desítek osob, zčásti dosud neustanovených.
Hlavní líčení řídí soudce Aleš Novotný, jehož jméno se v poslední době opakovaně objevilo v médiích v souvislostech, které mu neslouží ke cti. Vrchní soud v Olomouci, pověstný svou neúprosnou přísností, snížil jím uložený trest Martinu Novákovi z 15 let na šest. Jeho rozsudek nad Alenou Vitáskovou, jejíž vinu ocenil uložením trestu osmi let a šestí měsíců obdobně jako těžké ublížení na zdraví s následkem smrti, vyvolal nevoli v odborné i neodborné veřejnosti. Pochybnosti nad ním vyjádřila senátorka Eliška Wagnerová, bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu a místopředsedkyně Ústavního soudu, dáma, která je pro odbornou veřejnost nespornou autoritou. Pobouřil i prezidenta republiky. Leckoho pohoršil způsobem, jakým si vedl ve vazebním řízení s Shahramem Abdullahem Zadehem (o tom níže).
Žalobce Aleš Sosík označuje jako hlavního viníka Shahrama Abdullaha Zadeha, Iránce s českým a iránským občanstvím, který měl vše vymyslet, organizovat a řídit. Mimo to základní firmě sítě prostřednictvím své akciovky Strong Strike a.s. půjčil €2.5 mil. Další významné postavě sítě, Petru Pfeiferovi, který byl spoluzakladatelem zločinného spolčení a Shahrama Abdullaha Zadeha oslovil jako první v době, kdy podvodná akce běžela již několik měsíců, půjčil několik mil. Kč. Tento pravděpodobný spolupachatel má v řízení postavení svědka, poskytujícího nejúplnější svědectví v neprospěch Shahrama Abdullaha Zadeha, který vinu odmítá a svou účast zužuje na poskytnutí úvěru na podporu obchodu, o jehož obsahu nic nevěděl. Za dalšího organizátora nezákonného obchodování považuje žalobce Daniela Rudzana, který rovněž svou organizátorskou roli popírá.
Svědectví Petra Pfeifera je pro žalobce zcela nenahraditelné. Za odměnu jeho nositele ani nezatížil postavením spolupracujícího obviněného, s kterým se veřejnost seznámila na příkladu Ivany Salačové v kauze Davida Ratha & spol., ale vede jej pouze jako svědka. Vše, co by usvědčovalo Petra Pfeifera z trestné činnosti, před podáním obžaloby ze spisu odstranil. Upřel tak soudu právo posoudit jeho podíl na vině v žalované kauze. Na pozadí skutečnosti, že čtyři obžalovaní byli stíháni vazebně, z nich nejdéle Shahram Abdullah Zadeh, který se jako poslední dostal na svobodu až po 22 měsících za cenu složení kauce v rekordní výši 150 mil. Kč, ho proti ostatním aktérům podvodného obchodování neuvěřitelně zvýhodnil. Ztroskotaly všechny pokusy přimět státního zástupce Aleše Sosíka, aby prokázal soudu laskavost a přenechal mu posouzení, zda je Petr Pfeifer skutečně jen nevinný svědek nebo darebák, , ač postupně byli osloveni skutečně všichni, kdo ho ke změně zacházení se svědkem mohli přinutit. Odpovědní mají prostě široké svědomí a pochopení pro účelové obcházení zákona zcela v rozporu se zásadou rovnosti občanů před zákonem. Je možné, že se chtějí zavděčit Andreji Babišovi, který kdysi při vystoupení ve Sněmovně projevil uspokojení nad Zadehovým zatčením. Zvýhodnění Petra Pfeifera je o to výraznější, že pomáhá poslat za mříže věřitele, vůči němuž má milionový dluh. Není žádná ničemnost, které by se orgány nesměly dopustit ve snaze dostat Shahrama Abdullaha Zadeha za mříže jako jediného z celé tlupy, o němž se domnívají, že asi má někde – možná na Měsíci nebo na Marsu – tak velký majetek, že by se na něm mohl stát zhojit za obrovský daňový únik.
Zahájení hlavního líčení předcházela 7.března 2016 tisková konference Shahrama Abdullaha Zadeha, jejímž leitmotivem bylo tvrzení pana obžalovaného, že orgány činné v trestním řízení se v jeho věci chovají jako organizovaná zločinecká skupina. Oznámil na ní, že na některé odpovědné činitele podal trestní oznámení pro podezření na spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. Taková oznámení ovšem orgány činné v trestním řízení přikládají k soudnímu spisu jako součást argumentace obhajoby, policie je neprověřuje. Čili „ z tohoto mračna pršet nebude“.
Symbolický význam měla přítomnost a vystoupení předsedy spolku Šalamoun, věčného disidenta Johna Boka, který vyjádřil podporu obhajobě pana obžalovaného Zadeha. Spolek Šalamoun ovšem v této fázi nezkoumá otázku jeho viny či neviny, ale protestuje proti hromadění účelových kroků orgánů činných v trestním řízení v neprospěch obžalovaného, o nichž je přesvědčen, že jsou v nejlepším případě na hraně zákona, v nejhorším naplňují skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. Spolek Šalamoun soudí, že bez ohledu na závažnost žalovaných skutků musí být trestní řízení vedeno v přísném souladu se zákonem a jakékoli účelové překračování hranic zákona musí být trestáno.
Pochybných kroků je v tomto případě více než je obvyklé. Tak za účelem hladkého dosažení souhlasu soudu s uvalením vazby uplatnil státní zástupce Aleš Sosík „kreativní“ přístup k ustanovení trestního řádu o místní příslušnosti soudu. Nechal obviněného eskortovat z Prahy do Znojma, kde návrhu na uvalení vazby vyhověla soudkyně Kateřina Kafková. Rozhodnutí jí usnadnila domněnka, že Anglie není součástí Evropské unie, takže by bylo obtížné odtamtud obviněného dostat zpět do vlasti, kdyby tam uprchl. Okres Znojmo nemá se stíhanou trestnou činností co do činění. Trestná činnost probíhala zčásti v zahraničí, zčásti sice v České republice, nikoli však ve znojemském okrese. Nikdo z obžalovaných zde nebydlí. Dalším případem je výše zmíněné použití spolupachatele jako hlavního usvědčujícího svědka.
Zejména se státní zástupci i soud „vydováděli“ na vedení vazebního řízení. Pouze Shahrama Abdullaha Zadeha drželi ve vazbě až téměř do zahájení hlavního líčení, ačkoli museli vědět, že má mnoho důvodů osobně se starat o svou obhajobu a ani jeden k útěku do zahraničí. Z počátku odmítali propuštění proti kauci, aby ji nakonec vyšroubovali až na 150 milionů Kč s vědomím, že policie obstavila obviněnému majetek v hodnotě více než 50 milionů Kč. Ve vazebním řízení docházelo k neúnosným průtahům. Od připuštění možnosti propuštění na kauci do stanovení její výše uplynulo deset měsíců. Zvlášť zavrženíhodného jednání se orgány dopustily při ukončení vazby Při vazebním zasedání soud vyslovil propuštění podmíněné přijetím kauce. O něm ale nerozhodl, ačkoli peníze ležely již tři dny na účtě soudu. Vyhlášení rozhodnutí byli přítomni všichni účastníci řízení. Kdyby soud rozhodl jak o propuštění z vazby, tak o přijetí kauce, a žádná ze stran by nepodala stížnost, usnesení by mělo okamžitou účinnost. Shahram Abdullah Zadeh mohl být téhož dne doma. Ale soudce Aleš Novotný se rozhodl řešit přijetí kauce až následující den v uzavřeném zasedání, bez přítomnosti stran. Usnesení o přijetí kauce a propuštění obviněného z vazby tak musel stranám oznámit písemně. Třídenní lhůtu pro doručení dodržel beze zbytku, čímž dopřál Shahramu Abdellahu Zadehovi strávení jednoho weekendu ve vazbě navíc. K propuštění pak sice v pondělí skutečně došlo, ale na obviněného čekali na dvoře policisté, kteří jej na pokyn státního zástupce KSZ Brno Jiřího Kadlece zatkli na základě iránského mezinárodního zatykače z r.2009. Státní zástupce proti němu zahájil předběžné řízení před rozhodnutím o vydání do zahraničí, ačkoli zcela jistě věděl, že nejsou dány zákonné podmínky pro jeho odeslání do Iránu. Předvedl jej opět před soudce Aleše Novotného, který ale v souladu se zákonem návrh na uvalení vazby odmítl a nechal Shahrama Abdullaha Zadeha propustit na svobodu.
Zejména kvůli uvedenému způsobu ukončení vazby hodnotím celé držení Shahrama Abdullaha Zadeha v útěkové vazbě jako vědomé psychické trýznění občana, jenž má dle Ústavy stále ještě právo, aby s ním orgány činné v trestním řízení nakládaly jako s nevinným.
Obžalovaný pak zklamal své trapiče, neboť nepotvrdil jejich víru v jeho útěk a 8. března 2016 se dostavil k soudu dobrovolně, jako svobodný člověk.
V soudní síni se pak po celé tři dny odehrávala pravá právnická bitva. Obhájci obžalovaných vznesli na začátku hlavního líčení celou řadu námitek. Nejdůrazněji si vedli obhájci Shahrama Abdullaha Zadeha Alena Kojzarová a Pavel Čapčuch, kteří předložili obsáhlý soubor námitek, jimiž prokazovali, že řízení, jež předcházelo hlavnímu líčení, je poznamenáno tolika procesními i hmotně právními vadami, že hlavní líčení nemělo být zahajováno. Vynikl také Vladimír Vaněk, obhájce invalidního důchodce Josefa Schmida, částečně zbaveného způsobilosti k právním úkonům. Obhájce se dožadoval nápravy různých procesních pochybení soudu, který nevzal na vědomí, že obžalovaný má opatrovníka. Nakonec podal návrh na vyloučení předsedy senátu z řízení, a to pro podjatost, která se projevuje nenávistí soudce k jeho klientovi. Senát návrh usnesením zamítl. Advokát napadl usnesení stížností. Stížnostní řízení je ale v nedohlednu, protože předseda senátu oznámil, že stížnost se spisem odešle stížnostnímu soudu až po uzavření celé první série výslechů.
Vřava vypukla, když předseda senátu seznámil přítomné se záměrem vyslýchat obžalované po blocích, určil prvního obžalovaného k výslechu a ostatní vykázal ze soudní síně. Důrazně a opakovaně protestoval Shahram Abdullah Zadeh a po něm poněkud méně důrazně Daniel Rudzan. V temperamentním Shahramu Abdullahu Zadehovi se doslova vaří zlost na způsob, jakým s ním orgány činné v trestním řízení nakládají, proto byla všechna jeho vystoupení velmi ostrá a patrně pro soudce i pro žalobce nepříjemná. Oba obžalovaní si stěžovali, že jsou obviněni, že organizovali činnost jim neznámých osob a přejí si proto být přítomni výslechům ostatních obžalovaných, klást jim otázky a vyjadřovat se k jejich svědectví, aby se konečně dověděli, co se vlastně stalo. Dožadovali se práv, jež jsou chráněna mezinárodním i národním právem a odpovídají i požadavku na bezprostřednost a ústnost soudního řízení. Na druhé straně nevyslechnutí obžalovaní stejně jako svědci nesmí být přímo přítomni výslechům spoluobžalovaných. Předseda senátu hodlá seznámit obžalované s poznatky z výslechů vždy po uzavření bloku přečtením příslušného úseku z protokolu o hlavním líčení. Při daném tempu jednání v této věci může ale mezi výslechy obžalovaných a seznámením ostatních s jejich obsahem uplynout i několik týdnů, takže navržená organizace seznamování s obsahem výpovědí požadavku na bezprostřednost a ústnost soudního jednání příliš neodpovídá. Navíc je zde nebezpečí, že někteří z vyslechnutých obžalovaných se v mezidobí rozhodnou nadále nevypovídat a nevyslechnutí odsouzení ztratí možnost klást jim otázky. Pokud hrozí dle obžaloby obviněným vysoké tresty, jejich procesní práva by měla být šetřena i za cenu organizačních potíží pro soud.
V přestřelkách mezi obhájci, jejich klienty a předsedou senátu proběhl celý první den hlavního líčení a část dopoledne druhého dne. Zbytek druhého dne vyplnil výslech prvního obžalovaného.
Také třetí den došlo na začátku jednání k neshosdám mezi obhájci a předsedou senátu. Advokát Vladimír Vaněk podal nový návrh na vyloučení předsedy senátu, jímž se ale soudce Aleš Novotný odmítl zabývat. Teprve pak došlo na dalšího obžalovaného, jehož výslech se nepodařilo do konce jednání ukončit. Jednání bylo přerušeno do 15. března 2016, kdy má dojít k dokončení výslechu svědka z druhého dne jednání a k vyslechnutí čtyř nevyslechnutých obžalovaných. Nevyslechnutí obžalovaní se ale vrátí aspoň na chvíli do soudní síně až 16. března 2016.
Máme tedy před sebou 21 jednacích dní, rozdělených do sedmi třídenních bloků s ukončením celé kalvárie dne 9. června 2016. Při tempu, jímž probíhalo jednání prvního třídenního blogu, se nedá předpokládat, že se podaří do 9. června 2016 vyčerpat celý plánovaný obsah jednání.
