Jen Protentokrát?

Pavel Letko
15. 3. 2016 E-republika

“Československý president prohlásil, že ve prospěch této věci a pro dosažení konečného usmíření klade osud českého národa a země s plnou důvěrou do rukou vůdce německé říše.”

V těchto dnech si připomínáme jedno z nejsmutnějších výročí našich dějin, německou okupaci Čech a Moravy. Bezprostředně jí předcházela cesta československého prezidenta Emila Háchy a ministra zahraničních věcí Chvalkovského do Německa k jednání s Vůdcem a říšským kancléřem Adolfem Hitlerem a ministrem zahraničí von Ribbentropem. Výsledek jednání je shrnut v „Prohlášení Německé a Československé vlády“ v němž mimo jiné stálo: „Obě strany souhlasně vyjádřily přesvědčení, že cílem všeho jejich úsilí musí být zajištění klidu, pořádku a míru v této části střední Evropy: Československý president prohlásil, že ve prospěch této věci a pro dosažení konečného usmíření klade osud českého národa a země s plnou důvěrou do rukou vůdce německé říše.“
Samotný prezident Hácha, jehož titul byl změněn na „Státní prezident“ tuto schůzku v Berlíně komentoval 23. března takto: „O mé cestě mohou být vyslovována různá mínění. Pro mne je nepochybný jeden klad: to jest, že jsme se dozvěděli o zcela již hotovém a nezvratném rozhodnutí vůdce německého národa o několik hodin dříve, nežli bychom se byli o něm dozvěděli jinak. Byla nám tím dána možnost zabrániti činům, které by měly za následek strašlivé krveprolití a žalostnou záhubu našich měst. “

Historik Jan Tesař o takovém postoji v seriálu Vlastenci a bojovníci v časopisu Listy v roce 1969 ironicky píše, kterak máme my to ale, Češi, štěstí, že nám nepřítel dal dopředu vědět, že se nás chystá napadnout – a my tak mohli včas kapitulovat. Proto je také třeba naší armádu držet v nejvyšší pohotovosti, aby nepropásla tu jedinečnou šanci se vzdát – než dojde ke krveprolití. Taková armáda bez pohotovosti a bez disciplíny by mohla začít střílet či jinak se stavět na odpor, nebýt dopředu informovaných politiků, kteří vědí, co je třeba, aby zachránili národ.

Takže se zbrojí a zbrojí, dohaduje se o rozpočtu, o výši výdajů na obranu, o nutnosti postavit opevnění, vyrobit tanky, děla a letadla, odtrhnout si něco od úst, vždyť obrana něco stojí a je bezpodmínečně nutná.Bez armády se prostě neobejdeme, řekl by každý politik a téměř každý občan 20. a 30. let minulého století. A nač nám ta armáda byla i se svým opevněním? Jedno slovo by sem moc dobře hodilo, ale zbytečně by zavedlo celou úvahu jinam. Ve skutečnosti drahé vybavení naší armády dobře posloužilo armádě německé, armádě Třetí říše Adolfa Hitlera. Naše opevnění zase prošlo křtem při obraně Protektorátu proti Rudé armádě. Naše zbraně pořízené ze státního rozpočtu Československé republiky se tak rozhodně neztratily. Není to komické?

Někteří blouznivci přitom dál sní o obraně republiky po Mnichovu, když jsme nebyli schopni ani likvidace vlastních zbraní, aby nepadly do rukou nepříteli. A proč? Přece pro záchranu národa! Národ snese všechno. Na něj se odvolá každý. Je to zadarmo. Jak řekl Samuel Johnson:

Vlastenectví je posledním útočištěm darebáků.

Bylo snad v zájmu našeho národa, aby Hácha položil „osud českého národa a země s plnou důvěrou do rukou vůdce německé říše“? Jeho podpis pod takovým hanebným dokumentem byl v “zájmu národa”? To, že Emiul Hácha přijal funkci prezidenta bylo “v zájmu národa?” V zájmu našeho národa jsme dobrovolně předaly fašistům zbraně? Bylo-li toto vše “v zájmu národa”, pak je otázkou, jaký smysl má vlastně existence takového národa?

Přitom je dobré si připomenout, že v té době byl na rozvahu relativně čas a prostor, a přesto jsme asi nejednali, jak by bylo třeba. Jaké sankce hrozily našim představitelům za zničení našich zbraní mezi Mnichovem 1938 a 15.březnem 1939? Opravdu jsme je museli vydat nepříteli? Pak se naskýtá otázka, zdali bychom z toho lépe nevyšli, kdybychom neměli žádnou armádu a žádné zbraně. Oč hanebněji by vypadal Hitler, kdyby napadl takový neozbrojený, leč hrdý národ? Naše základní opora nemohla a nikdy také nemůže vězet v ozbrojení děly a kanony.

Jak řekl náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk, „chceme-li něco znamenat ve světě, musíme ze světových otázek udělat i naší otázku, a pak se i česká otázka stane otázkou světovou“. Proto bychom měli i dnes z této perspektivy promýšlet naše kroky, naše myšlení a jednání, aby se mohlo stát vzorem pro všechny státy a národy světa. Pro každého člověka. Dávejme si tedy dobrý pozor na naše dnešní myšlení a jednání, vrátí se nám jednou zcela jistě jako bumerang. Taková je prostě zkušenost lidská i historická.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!

Související články:

Sdílet