Modest Kolerov
12. 3. 2016 zdroj
Ruští liberálové, kteří jsou u moci, jednotlivě, ale současně, směšně předpovídají termíny zrušení sankcí Západu proti Rusku – akorát v tytéž dny, kdy se Západ rozhoduje o jejich prodloužení nebo rozšíření. Západ vede proti Rusku plnohodnotnou “studenou válku” a nestydí se toto pojmenování používat.
Dokonce ji tvořivě rozvíjí v podobě teorie a praxe “hybridní války; premiér Medvěděv, když promluvil o hrozbě “studené války”, okamžitě, srovnaný západními lháři, upřesňuje, co vlastně chtěl říci, jelikož řekl to a ono. A to je správně: buď “studená válka”, nebo “rychlé zrušení sankcí”. Pokrytectví je monopolem těch, kteří určují pravidla. V ústech oběti, která hraje podle pravidel násilníka, je pokrytectví zbytečná zbabělost.
Ale pokud Západ nezahájí plnohodnotnou “hybridní válku”, ta se nezmění ve velkou konvenční, a ta nepřeroste v sebevražednou třetí světovou válku, po níž už nebude o čem filozofovat, sankce Západu a odvetné protisankce Ruska zůstávají hlavním problémem mírového života, ať zajde boj proti Západem vychovanému politickému terorismu na Blízkém východě jakkoli daleko.
Odpovědný vedoucí a dospělý ruský občan nesmí ani pomyslet na jednostranné zrušení protisankcí vůči invizičnímu Západu: cokoli jiného by bylo jednoduše státní zradou. Ale rovněž nelze uvažovat ani o zdánlivě jiném, jež bere navenek ohledy, schématu zrušení sankcí – o “nulové variantě”, o vzájemném návratu v politice a obchodu k status quo ante bellum, k pozici před zavedením nynějšího systému sankcí proti naší zemi Západem (z jejich nekonečné řady za posledních 40 let).
“Nulová varianta” je nepřijatelná. Poněvadž neobsahuje žádné záruky toho, že Rusko bude Západem puštěno z krátkého vodítka. A zbavuje Rusko hlavního hodnotného (třebaže dosud vládnoucími liberály nerealizovaného) závěru ze zkušenosti sankcí – přeorientování ruské ekonomiky z dovozové “narkotické” závislosti na Západu. Známá z dlouholeté liberální demagogie “závislost na ropné věži” je ve skutečnosti mnohem slabší než technologická, spekulativní, finanční, komunikační závislost Ruska na Západu. I rétorický boj proti dominanci ropných příjmů (jenž už, naštěstí, není) sám o sobě, bez odstranění jiných závislostí, znamená pouze posílení technologické závislosti Ruska na Západu. Proto hlavní cíl ruských protekcionistických protisankcí musí být zachován.
Za současné situace bude “nulová varianta” návratem ke koloniální závislosti Ruska na Západu a zesílením monopolu tuzemských kompradorů a jejich “opozičních” přisluhovačů na ekonomickou moc, média a sociální politiku.
Rusko musí Západu předložit i své podmínky míru v oblasti zahraniční politiky, v níž vzácné příklady vzájemného porozumění Ruska a USA (Sýrie, Kurdistán, Karabach) jsou faktem přiznání uskutečněných ireverzibilních změn, z nichž mnohé iniciovaly samotné USA, další byly výsledkem hrdinského boje národů za přežití a suverenitu. Detaily neformálního mírového konsenzu Ruska a Západu se musí vztahovat na celou hranici Ruska a jeho nejbližší “sféry napětí”. V opačném případě, například bez ukončení agresivní “studené války” Západu proti ruské Arktice, mír nebude. Nebude jednoduše proto, že cílem Západu je zde likvidace zájmů Ruska.
Nezávislá zahraniční politika Ruska, garantovaná jeho vojenskou a ekonomickou suverenitou, se musí stát hlavní podmínkou míru se Západem po ukončení “studené války”. Kdo je proti tomu, je i proti Rusku a chce jeho kapitulaci.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
