Strach jako základní jednotka manipulace

Všudybylka
28.2.2016 Kosa zostra   neboli vlkovobloguje.wordpress.com

 
Kvanta negativních informací, souvisejících s vlnou nájezdníků do Evropy, mají jediný účel – oslabit naši energii, naše duchovní kořeny a ochromit svobodnou vůli a kritické myšlení. Záleží na každém z nás, zda se necháme vtáhnout do děje, který nám podsouvají skuteční režiséři tohoto dramatu, kteří se ukrývají za falešnými vlajkami a jako své rukojmí používají ideologicky zmanipulované bytosti. 


O tom, jak silná tato manipulace je svědčí i to, že její vykonavatelé jsou schopni překonat vlastní pud sebezáchovy a vyhození vlastního těla do vzduchu považují za čin hodný obdivu. Když se oprostíme od morálního hodnocení takového aktu, který útočí na samotný princip života, je to důkaz, že lidská mysl je neuvěřitelně mocná a tvůrčí a slouží jako důmyslný nástroj k vytváření a ovládání reality. Scénáře, které jí nabídneme, okamžitě vyhodnocuje, realizuje a zasazuje do patřičného kontextu.

Proč nepoužít tohoto principu opačně? Namísto projektů destrukce stačí do softwaru naší mysli naprogramovat pozitivní scénáře. Tím se napojujeme na zcela odlišnou energii a přitahujeme ji nejen do svého života, ale také do okolí kolem nás. Není to žádný laciný trik, skutečně to funguje, a tímto způsobem je možné si vytvořit mocnou ochranu. Je to stejné jako nalaďování se na vlnovou frekvenci. Protichůdné vlny se ruší, vlny se stejným kmitočtem se zesilují. Jako vždy, i zde máme volbu – buď se staneme poslušnými hráči v orchestru zla, nebo začneme hrát hudbu, která ladí našemu sluchu.

Strach vede vždy k frustraci a k pocitům bezmoci. Touto emocí vnitřně posilujeme vlnu negativity. A právě to je smyslem „informací“, které jsou nám v matrixovém prostoru předkládány. Ve skutečnosti jde o propagandu se silným emocionálním podtextem za účelem vyvolání emocí strachu, nenávisti a falešného pocitu viny. Někdo má velký zájem na tom, abychom se chovali stejně jako oběti na opačné straně, nechali se ovládnout vášněmi a touhou po pomstě. Touto sugescí nás chtějí vmanipulovat do budoucnosti, která má v jejich očích punc nevyhnutelného masakru a krveprolití.

Když rozložíme všechny druhy strachu na elementární částice, zůstane nám esenciální strach ze smrti. Pokud své Já ztotožňujeme pouze se svým tělem, potom je nemožné překročit práh této hranice naší konečnosti. Život nás však již od narození vede k poznání, že jsme něčím víc než jen fyzickou hmotou, ve které je uloženo vědomí. Jaký by byl potom rozdíl mezi námi a zvířaty? Není snad důkazem, že naše podstata má kořeny jinde než v hmotě, když dokážeme vnímat krásu, abstraktně uvažovat, prožívat city?

NADĚJE, ODVAHA, SPRAVEDLNOST a LÁSKA jsou pojmy, jejichž podstatu nyní musíme začít přezkoumávat a začít je používat v pravém smyslu. V každé převratné době jsou typické hysterické projevy lokajů a služebníků, kteří větří příležitost k prosazení svých zájmů. Pojmy jako kultura a lidství pro ně nic neznamenají. To jim však nebrání v tom, aby zneužívali těchto hodnot. Apelují na svědomí ostatních, zatímco to jejich sladce spí. Rádi používají slova jako

FAŠISMUS, DISKRIMINACE, XENOFOBIE. Když nám v dětství někdo nadával, vraceli jsme urážky útočníkovi zpět se slovy: „Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.“ Ve světě dospělých pak „podle sebe soudím tebe“. Toto pravidlo je obecné, vztahuje na kohokoli kdekoli a je poměrně spolehlivým ukazatelem. Zatímco mírumilovní lidé se drží věcné roviny, štváči rádi používají nálepek, aby měli oprávnění zaútočit. Vazalové temných sil se svými útoky sami označují a dávají si jména.

Současné události slouží mimo jiné jako akcelerátor lidského vědomí, jehož úroveň má vliv na vnímání času i prostoru. Zatímco dříve byl interval mezi příčinou a následkem tak vzdálený, že nit souvislostí bylo těžké dohledat, protože často překračovala rámec několika generací, dnes je příčinnost mezi ději téměř okamžitá, jasná, přímá a prokazatelná. Při zapojení analyticko-logického myšlení je proto docela snadné globální děje předvídat. Nahrává tomu také fakt, že síly, vyvolávající tyto tendence chaosu prosazují své zájmy s nebývale velkou razancí, lidově „tlačí na pilu“ tak silně, že velmi zřetelně ukazují své motivy. Otázkou je, proč tolik spěchají. Vědí, že se musí vlézt do určitého časového rámce? V tomto světle se ukazuje zcela směšným a pokryteckým náhlé „zděšení a překvapení“ vládnoucích jelit nad tím, co se děje. Také jejich veřejná prohlášení a odsuzování terorismu jsou mlácením prázdné slámy, když vidíme, že jednou rukou se modlí za oběti a druhou posílají zbraně do ohniska současných událostí.

V mysli mnohých lidí možná vyvstává otázka, čeho chtějí agresivní síly svým barbarským a primitivním chováním dosáhnout? Opravdu se domnívají, že budou vládnout celému světu? Vždyť dějiny lidstva jsou protkány krvavou nití těch, kteří se domnívali, že jejich hodnota je vyšší než hodnota druhých. Nakonec se vždy dočkali stejného konce jako jejich oběti. Na návnadu nadřazenosti se častokrát chytili vykonavatelé této scestné myšlenky , kteří již nejsou lidmi, ale slepými, nemyslícími fanatiky. V zákulisí se hraje o něco jiného. Ve skutečnosti jde o spoutání nejcennějšího v člověku – jeho ducha, který přesahuje hranice hmoty. V duchu je Pravda, Láska a všechny nejcennější hodnoty, které jsou věčné a nezničitelné. Nedají se zabít ani uvěznit. Je však možné je potlačit, a k tomu má sloužit STRACH. Nejtěžší chvíle v životě jsou pro nás zároveň největšími příležitostmi k vnitřnímu růstu. Když pochopíme současnou situaci jako nejtěžší zkoušku nejen na osobní úrovni, ale na úrovni civilizace, tento postoj může být rozhodující pro nastavení naší mysli a pro další vývoj událostí. Opakem strachu je láska. Ne falešná, která nutí přijímat a tolerovat zlo, ale ta, která podporuje a chrání vše, co má úctu k životu.

Vnější děje musí setrvačností zákona zpětného působení dospět do bodu svého vyústění a rozuzlení. Tok tohoto proudu je mocný a jedinec jej svými silami nezastaví. Každý z nás však může svým vnitřním postojem posílit tuto energii nebo ji oslabit. Co získáme, když se necháme ovládnout strachem? A naopak, co můžeme ztratit tím, když kompas naší mysli nastavíme opačným směrem?