Petr Hájek
13. 2. 2016 ProtiProud

Petr Hájek komentuje hysterii politiků, kteří spolu s hlavními médii hrají divadlo, které napsal a režíruje někdo jiný – na náš účet

Velezrada, demise, ohrožení bezpečnosti státu, rána do zad našim (americkým) protektorům, podle zdejších (protektorátních) tradic titulovaných za všech režimů „spojenci“. Silná slova právě víří veřejným prostorem, mohutně přifukována hlavními médii – jako vždy s „vedoucí úlohou“ těch takzvaně veřejnoprávních.

Veřejnost si toho příliš nevšímá, ačkoli by se málem zdálo, že k nám každou chvíli vpadnou neznámí útočníci a obsadí naši zemi. Lid spíše zajímají ti známí agresoři (takzvaní imigranti), kteří ale parlamentní a vládní politické elity naopak nyní nevzrušují. Zajímají se zato o protestující tisíce občanů v ulicích a jejich mluvčí – a organizují policejní provokace, které mají rodící se protestní vlnu zdiskreditovat a (coby fašistickou a násilnickou) „postavit mimo zákon“.

Stínový humbuk

Prezident Zeman odejel do Bratislavy na mezinárodní konferenci “Sociálna demokracia v 21. storočí – bez škrtov a bližšie k luďom!“. Promluvil zde o imigrantech a opět se vyslovil pro nekompromisní postoj při obraně našich hranic a deportace těch, kteří v Evropě již jsou. Podpořil pochopitelně (předvolebně, proto tam jel) premiéra Fica – který ovšem narozdíl od českého předsedy vlády (rovněž sociálního demokrata) proti nebezpečí přílivu migrantské tsunami na Slovensko něco skutečného dělá.

V Praze se v tutéž chvíli konala neveřejná schůze Sněmovny. Nikoli kvůli ochraně země před migranty, ale před oním virtuálním „ohrožením bezpečnosti“. Vláda na ní měla vysvětlit „úniky informací z Bezpečnostní rady státu“ (BRS). Ale protože samozřejmě nic nevysvětlila a premiér Sobotka pochopitelně ujistil, že ministra Stropnického neodvolá, přisadili si i jinak střízliví komunisté. Už také oni žádají demisi: Nejen ministra, ale rovnou i premiéra. A chtějí navíc zřízení parlamentní vyšetřovací komise (žádná nikdy nic nevyšetřila), která by měla zjišťovat úniky z BRS.

Rozhoupali se tak zjevně jen pro to, že pochopili, že žádná koaliční krize (natož pád vlády, kterou z pozadí neformálně podporují) nehrozí – a že by byli hloupí, kdyby nechali do médií hulákat jen Miroslava Kalouska (TOP 09) a Petra Fialu (ODS). Bonusem pak měla být (stejně tak neformální) „podpora“ prezidenta Zemana v jeho stále ostřejším střetu s kolaborantským premiérem. Což je docela vtipný tah, protože tak využívají synergie křiku TOP 09 a ODS – ale obracejí jej od Zemana k Sobotkovi.

Klíče na Tržišti

V pozadí velkohubých výkřiků o prezidentově velezradě, ministrově demisi a ohrožení bezpečnosti země „zradou“ zaoceánských (a NATO-bruselských) „spojenců“ je však něco více: boj o vliv na tajné služby, část policie a vedení prokuratury. Tedy o tu skutečnou moc, kterou volby už dávno neovlivňují – pouze k ní otevírají dveře. Klíče od nich ovšem visí na Tržišti. Tak se jmenuje ulice v Praze, kde sídlí americká ambasáda.

Pouze od tohoto místa se v naší zemi všechno odvíjí. Počínaje protivládním pučem – poté, co dal hloupý premiér Nečas veřejně najevo, že Američané nebudou stavět Temelín – a vzápětí ho smetla bojůvka prokurátorů a zakuklenců plukovníka Šlachty. Konče (prozatím) zakuklenci na Malé straně, kteří (pod vedením Šlachtova tajného policisty) divadelně „zaútočili“ na dav anarchistů a později i na sídlo levičáckých „brigád“ na Žižkově známé pod pojmem Klinika.

Gordický uzel

To všechno spolu úzce souvisí, jen se to poněkud zauzlovalo. Ten uzel se už rozplést nedá, lze ho pouze rozetnout. Právě tak vyřešil slavný hlavolam Alexandr Veliký, když mu ho v Gordionu ukázali. S legendou, že kdo uzel rozváže, stane se vládcem Asie. Jenže – je tady nějaký Alexandr? Někteří si to o sobě určitě myslí, ale marně. Proto zatím spíš ten chumel dále zauzlovávají a současně s obavami a žárlivostí pošilhávají po Hradě, kde sídlí hlavní kandidát, prezident Miloš Zeman, aktuální „mluvčí lidu“.

Sice občas tne do těch chuchvalců zájmů, ale současně si dává záležet, aby uzel nepřesekl celý. Jednak ví, že by to bylo riskantní (neboť předčasné), jednak tuší, že by pak nebylo o co dál hrát. Jeho velezrada (podle rychle chátrajícího M. Kalouska – bez podpory knížete a starostů) spočívá prý v tom, že odpověděl na otázku z publika „Co říkáte na to, že český stát zaplatil 145 miliónů korun za unesené dívky?” svým zatím patrně nejlepším bonmotem: „Pokud vím, tak 150, ale záleží na tom, podle jakého kurzu to počítáte“.

Potvrdil to Sobotka

Odhlédněme od trapné zoufalosti zanikající politické zombie mávající slovem velezrada jako (krásou nechtěného) doznáním svých činů. Odhlédněme od toho, že cena zaplacená za ony dvě nezodpovědné unesené ženy s českým pasem kdesi na hranicích Pákistánu, je mezi únosci okamžitě známa. Že částku tají vláda jen kvůli domácímu publiku, aby se nezačalo zajímat, zda těch pět miliónů dolarů z veřejných peněz (daní) nebylo možné nahradit nějakou jinou akcí.

To podstatné je – a to zatím v protizemanovském rachotu nezaznělo – že informaci „uniklou“ do Respektu potvrdil nejprve premiér Sobotka. Vyskočil jako čertík a prohlásil, že dává okamžitě vyšetřovat cestu „úniku informací z Bezpečnostní rady státu“. Tím totiž současně doznal, že BRS právě tuto částku projednávala – a někdo to vynesl.

Kdo? Vzhledem k tomu, že vše zveřejnil Respekt napojený na „státní špióny“ (UZSI) a civilní rozvědku BIS, není třeba hádat třikrát – i když cesta „informace“ na stránky časopisu mohla být kvůli zametení stop ještě klikatější. Ale podstatné je, že ten, kdo zaplacení výkupného potvrdil, byl sám hloupý předseda vlády, nikoli lišák prezident. Ten pouze ještě hlouběji potopil Sobotku v jeho problému, a protože (oprávněně) soudí, že premiér je v souvislosti s migrantskou krizí pro republiku „bezpečnostním rizikem“, dal mu to s gustem vypít.

Demise

Zajímavější je požadavek ODS a TOP 09 plus lidovců a komunistů (konečně autentická sestava!) na demisi ministra obrany. Nikoli pro to, že by k ní snad mohlo dojít, ale kvůli kauze, která ve vztahu k „Tržišti“ a na něj navázanými bezpečnostními a represívními složkami státu, odkrývá něco mnohem podstatnějšího.

Ministr Stropnický (ANO) v rozhovoru potvrdil, že Libanonec Fajád, po němž tak toužili Američané, byl vyměněn za pětici Čechů unesených v Libanonu. Ministr spravedlnosti Pelikán (opět ANO) jej svým podpisem dokonce propustil z vězení. Hysteričtí Kalousek a spol. z toho vydedukovali nepodloženě optimistický závěr, že tím ohrozili naše „spojenecké svazky“ se zámořským protektorem. Bohužel nikoli.

Opět: Nechme stranou, že jen opravdový idiot mohl pochybovat, že události probíhající v podstatě v přímém přenosu a vrcholící „amnestií“ a následným odletem „Jamese Fajáda 007“ do Libanonu – odkud byli současně vráceni naši unesení občané – nejsou v přímé příčinné souvislosti. Podstatná je arogantní reakce americké ambasády – a to, co se vzápětí odehrálo v pražských ulicích. Spojitost s nezdařenou provokací lidí plukovníka Šlachty (ÚOOZ) je totiž nade vší pochybnost.

Babišův tým riskantně zabodoval

Jsme zjevně svědky velmi zajímavého přeskupování sil. Andrej Babiš byl dosud oddaným poddaným amerických zájmů u nás. Vzpomeňme na jeho víkendové rodinné dýchánky s famílií velvyslance Schapira na Čapím hnízdě, cestu do Spojených států (opět v režii ambasadora) naplněnou schůzkami a jednáními, o nichž není nic známo (platil si vše sám, nedělaly se tedy žádné úřední zápisy). Obecně se má za to, že za „svou ochranu“ zaplatil slibem dostavby Temelína americkou firmou Westinghouse – příčinou pádu vlády Petra Nečase.

Jeho náhlá láska k USA má tedy velmi racionální základ. Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová (a její „partner“ plukovník Šlachta) jsou hlavní „americkou spojkou“ k ovládnutí politických figurek na české politické scéně. Andrej Babiš má mnoho podnikatelských problémů, které by se mu mohly stát osudné: kauzy Čapí hnízdo nebo Agrotec jsou jen vrcholkem ledovce. To vše má paní Bradáčová v rukou jako pojistku a záruku, že bude „hodný“.

Jak tedy rozumět tomu, že to byla samozřejmě Stropnického vojenská rozvědka (VZ), která podivnou pětici Čechů zřejmě vědomě nechala padnout do zajetí v Libanonu? Proč ministr Pelikán zabránil tomu, aby Fajád nemohl být vydán k umučení do Spojených států, ale propuštěn, takříkajíc „vyměněn“? Tím spíše, že hra, která se za tím rýsuje, vede jakoby úplně jinam: K Ukrajině (James Fajád má ukrajinský pas) a Hizballáhu. Tedy k Íránu, s nímž chceme mít teď, když nám to Washington dovolil, co nejlepší vztahy.

 
Dává to nějaký smysl?

Tím se ovšem už dostáváme do hloubi zauzlovaného klubka, které se tak pěkně demonstrovalo při demonstracích (proti imigrantům, a tím současně i proti premiérovi), na něž „kdosi“ odpověděl řízenými policejními provokacemi s „mužem v hnědé bundě“. Ty naopak byly primárně nasměrovány proti prezidentovi. Mělo jít o start „puče proti Hradu“.

Ještě zajímavější je ale kauza Klinika. Ta měla být současně použita jako léčka na Babiše – a jeho „přetažení“ do antizemanovského Sobotkova tábora. Babiš to však prý včas prohlédl (respektive byl varován) a obloukem se pasti vyhnul. Rukopis obou policejních provokací (a zřejmě i personální obsazení) byl tentýž: Vše pro „antifašistu“ Sobotku, který se tak měl dostat do čela tažení „všech demokratických sil“ proti prezidentu Zemanovi – za účasti Andreje Babiše. Ubohá konspirace, malovaná od ambasádního stolu, zcela bez znalosti reálného stavu české společnosti.

A navíc to kdosi celé zpackal, proto ten rachot, který právě sledujeme. Puč proti Zemanovi se (zatím) nekoná, kauza velezrada zní náhle dutě a směšně, Sobotka je nadále „kůl v plotě“.

Nezapomínejme při tom, že Lenka Bradáčová (respektive Tržiště) má premiéra v rukou stejně pevně jako ministra financí: Záměrně nevyšetřovaná kauza OKD nad ním visí jako Damoklův meč. To jen jako poznámka k otázce, proč (nejen v migrantské apokalypse) premiér jedná s takovou tupohlavostí proti zájmům republiky.

Jak dál?

Z toho všeho plyne, že poslední zpravodajské hry značky Rukojmí – zvláště pak ta s Fajádem – pouze poodkryly pozoruhodný pohyb na naší mocenské (kdysi politické) scéně.

Především Andrej Babiš dal najevo, že je mnohem silnější, než se zdálo. Útok z Bakalových médií – či spíše jejich prostřednictvím z BIS a UZSI (tedy z Tržiště) ustál zatím brilantně. Zisk z kauzy Fajád – míněno politický respektive zpravodajsko-mocenský – je zřejmě tak významný, že si mohl dovolit zvednout na okamžik palec i k Tržišti. Ostatně dál drží v rukou pojistku nad jiné – Temelín. A možná přihodí i přijetí „Pelikánova“ zákona o státním zastupitelství, jímž se stane Lenka Bradáčová řídící postavou naší politické scény – ať už jakékoli volby v budoucnosti dopadnou jakkoli. Všichni budou její rukojmí – včetně těch, kdo ji instalují.

Zoufalou postavou zůstává premiér Sobotka – posluha „na krátkém vodítku“.

Jediným velkým protihráčem Tržiště je prezident Zeman. Jestli mu bude stačit, že má za sebou většinu veřejnosti, teprve uvidíme.

A nakonec: Absolutně nejzoufalejší postavou v této hře je – veřejnost, politický lid státu Česká republika. Nemá vůbec na nic vliv, je pouhým komparsem a brzy možná už i cizincem ve vlastní zemi.

Pokud ovšem nenalezne odvahu a sílu říci tomu všemu NE! Poslední demonstrace – i jejich nezamýšlené důsledky – ukázaly, že ještě žijeme.