Novoroční bilance po dvaceti šesti letech Díl čtvrtý – na cestě k lepšímu způsobu politiky

V prvním dílu bilance jsme si řekli, v jak špatném stavu stát je po nešťastném začátku, kdy se k moci dostali lidé, kteří nedbali zásady ponechat, co je dobré, a opravit, co je špatné, a když to pokračovalo devastací národního hospodářství a ztrátou národního majetku. Ve druhém díle je pohled na vývoj zanedbaného sociálního systému a návrh, co s tím udělat. Třetí díl byl o veřejnému zdravotnictví. Teď je před Vámi čtvrtý díl, naznačuje cestu k lepšímu způsobu politiky.

Neúspěchy pokusů opravit systém založený na soutěžení politických stran tak, aby byl prospěšný pro celou společnost, naznačují, že chyba je hlouběji, než ji hledáme.

Ve starém Řecku označovalo slovo „politika“ správu věcí veřejných, a k tomu bychom mohli dodat dnes – při respektování spravedlivých požadavků všech zúčastněných.

Dokud rozhodoval panovník a oponovala mu církev, byla politika spíše způsobem, jak upevnit moc bez nákladného válčení. Ale ani v současnosti mnozí nevidí v politice poslání být spravedlivý ke všem, ale spíše cestu k většímu zisku. Bohatství se však soustřeďuje do rukou stále užší skupiny lidí a tak by skoro všichni občané měli dávat přednost původnímu pojetí politiky. Mají sice většinu, ale zatím ji neuplatnili. Hledejme chybu ve způsobu rozhodování.

O jednoduché otázce se dá jednoduše hlasovat, ale málo problémů je tak jednoduchých, aby stačily odpovědi ano nebo ne a aby všichni věděli, o čem se hlasuje. Je také nutné uzákoňovat pravidla, jak v typických případech postupovat, aniž by se to případ od případu složitě projednávalo. A tady někde vznikla ta chyba.

Při tvorbě zákonů a jejich používání by měli rozhodovat občané, kterých se výsledek těchto aktů týká, ale zákony dovedou dobře formulovat spíše jen jednotlivci a konečnou podobu schvaluje omezený počet zastupitelů. Rozhodnout o všem referendem nedokážou ani Švýcaři a ve státě naší velikosti se určitě neobejdeme bez zastupitelského principu. Jde o to, vyhnout se chybám při jeho praktikování. Jiný zájem, než většina občanů, má nepočetná, ale hospodářsky i mocensky silná skupina, provázaná se zahraničím. A takovýmto skupinám se podařilo prosadit u nás i jinde ve světě jim vyhovující pravidla „politického“ zastupování, která jen falešně předstírají demokratičnost, a ve skutečnosti ponechávají rozhodování přílišnou měrou v rukou držitelů velkých peněz.

Dosáhnout toho, aby sbory zastupitelů na všech úrovních sledovaly zájmy občanů, které zastupují, chceme správným výběrem zastupitelů a jejich stálou kontrolou.
Volby zastupitelů je potřeba upravit tak, aby aspoň někteří navržení byli dobří a abychom je mohli vybírat. S dobrými kandidáty musíme voliče seznámit. To se může podařit v malých volebních obvodech, nejvýše pro několik málo tisíc voličů. U větších volebních obvodů je běžnou praxí, že volební strany předkládají kandidátky, na jejichž obsah voliči prakticky nemají vliv, a aby si nemohli vybrat nejpřijatelnější kandidáty z různých kandidátek, je dovoleno volit jen jednu volební stranu. Při platném volebním zákonu stačí, aby finančním kapitálem ovládaná strana dala na kandidátku penězi řízené kandidáty a zaplatila mediím za zmanipulování věřejného mínění. Aby nemohl být volební zákon, který to umožňuje, jen tak snadno změněn, je to jištěno podmínkou, že souhlasit se změnou by musela Sněmovna i Senát PČR. Odvolat zastupitele, který zklamal, nelze.

Změnit volební zákony, a to nejen pro parlamentní volby, ale pro všechny volby, je nutnou podmínkou pro obnovení aspoň trochu demokratických poměrů, a teprve potom možná bude politika sloužit k tomu, k čemu sloužit má. A dále je nutné mnohem radikálněji změnit zákon o financování politických stran a hnutí.

Nové zákony o volbách musí řešit, mimo jiné, tyto tři úkoly:

1. usnadnit naplňování kandidátek kandidáty, které si vyberou občané v primárkách
2. zavést volbu jednotlivců z libovolných kandidátek místo volby stran
3. umožnit odvolávání zvolených zastupitelů formou nové obvodní volby.

1. Každá volební strana se může rozhodnout naplňovat kandidátku na základě výsledků primární volby kandidátů z těch občanů, kteří se projevili svou veřejnou činností a voliči obvodu je znají. Od takové volební strany se nesmí požadovat žádný poplatek a musí se jí poskytnout součinnost při pořádání předvolebních shromáždění a primární volbě. Podmínkou účasti na její kandidátce je přihlášení se k Ústavě ČR včetně jí garantovaných vyšších zákonů a ke všeobecným principům mravnosti.

2. Volby se konají v přibližně stejně velkých rovnoprávných obvodech. Volen je všude stejný počet zastupitelů. Nejsou žádné limity, hlasy se nikam nepřevádějí. Zásadní změnou je, že hlasy nedostávají strany, ale jednotlivci, bez ohledu na to, na které kandidátce a v jakém pořadí jsou uvedeni.

3. Mandát zastupitele, který voliče zklamal, může být zpochybněn a může být vyvolána nová volba v postiženém obvodu peticí podepsanou aspoň polovičním počtem podpisů, než byl počet hlasů potřebných ke zvolení jednoho zastupitele.

Podrobnější popis požadavků na zákon o volbách je uveden v článku „Směrem k volbám“ na www.spojeni.org/jm/150913.html. Obsahuje příklad uspořádání voleb do Sněmovny PČR ve dvaceti sedmi sedmimandátových obvodech a uvádí výhody tohoto řešení.

Nový zákon o politických stranách a hnutích musí radikálně změnit pravidla o jejich financování.

1. Strany a hnutí nesmí příjmat žádné dary od firem a korporací
2. Strany a hnutí smějí přijmout od téže fyzické osoby během jednoho roku nejvýše dar ve výši 1% průměrné mzdy v předchozím roce.
3. Strany a hnutí musí dostávat za každý hlas získaný ve volbách stejný příspěvek na činnost bez ohledu na dosažený výsledek.
4. Velikost dosud vypláceného příspěvku za získaný hlas může být snížena.

Problémy, které je nutno překonat

Všichni, pro které je politika výhodný obchod, se postaví proti změnám volebních zákonů a samozřejmě proti změně financování politických stran a hnutí. Tím ale přiznají, že nemají v politice ve smyslu služby veřejnosti co dělat. Podobně se odhalí i ti občané, kteří je přesto podpoří v mylné naději, že za to budou odměněni. Musíme ale počítat s tím, že stávající politická garnitura žádné změny nepřijme a proto příští volby proběhnou po staru. A ukáže se, kolik lidí pochopí, že odpůrci změny nesmí být voleni. Ale musíme těm, co pochopili, dát možnost někoho volit. K tomu účelu mohou sloužit kandidátky, na kterých budou občané, kteří se ve volebním obvodu představili prací pro občany a do voleb je přihlásí hnutí občanů, jako volební strana.

Je škoda, že se ještě bude volit podle starých pravidel, ale aspoň obsah kandidátky k uvedenému účelu zřízeného hnutí bude nový. A vhodné kandidáty tam najde každý. Už nepůjde o to, zda je kandidát pravý či levý, ale o to, zda jeho stanoviska jsou rozumná a spravedlivá. Pro začátek musíme zbavit voliče pochybností tím, že naznačíme na několika příkladech, co si pod tou rozumnosti a spravedlivostí máme představovat. Zmíněné hnutí proto vydá jakýsi základ programu, například desatero voliče. Hlavním kriteriem při rozhodování ale musí být rozumnost a spravedlnost rozhodnutí v současnosti, i s ohledem na budoucnost.