rozhovor vedl Michajl Rostovskij
10. 2. 2016 Eurasia24
Tajemník Rady bezpečnosti Ruské federace Nikolaj Partušev komunikuje s novináři nerad. Patří však do úzkého okruhu lidí tvořících vrcholové vedení země. Téměř deset let – od roku 1998 do roku 2008 – byl Petr Partušev hlavou FSB (Federální služby bezpečnosti). A od nástupu Dmitrije Medveděva do prezidentského křesla až do současné doby je v čele Rady bezpečnosti (RB). Rozhovor pořídil ruský server MK.ru.
Náš rozhovor s Nikolajem Partuševem trval přes hodinu. Při korekturách textu rozhovoru však nemilosrdně krátil svou přímou řeč a ponechal ve svých odpovědích jen to nejpodstatnější.
I tak však myslím, že toho zůstalo dost, abychom si o N. Patruševovi udělali dostatečnou představu: o jeho názorech a přesvědčení, o tom, jak vidí Rusko a okolní svět.
Nikolaji Platonoviči, nesnaží se současné Rusko disponující jen částí zdrojů bývalého Sovětského svazu provádět zahraniční politiku, kterou unesla jen ramena takové velmoci, jakou byl SSSR?
My samozřejmě chápeme, že dnešní Rusko je jen částí bývalého Sovětského svazu a Rusko si nedělá nároky na roli supervelmoci. Na rozdíl od USA se nesnažíme o dominanci ve světě. To ale neznamená, že Rusko nemá své vlastní národní zájmy. Jsme povinni je chránit, a to i prostřednictvím účinné zahraniční politiky.
Jak dlouho může podle Vašeho názoru trvat aktivní fáze současné konfrontace mezi Ruskem a Západem?
Ruská federace nemá žádný zájem o konfrontaci se Západem. Kromě toho základem ruské zahraniční politiky není pouze bránit své vlastní zájmy, ale také brát v úvahu zájmy ostatních partnerů. Iniciátorem současné konfrontace jsou Spojené státy. Jejich vůli se pak podřizuje i Evropa.
Rozhodnutí ukončit konfrontaci tedy nezávisí na Rusku. K obnovení rovnoprávné spolupráce jsme kdykoli připraveni.
Říkáte, že my jsme s konfrontací nezačali. Mám podezření, že k tomu někdo ze Západu může vznést námitku: cožpak jste nesebrali Ukrajině Krym a nevčlenili jste ho do Ruska? To jste přece vůbec nemuseli udělat!
Krym – to vlastně také není naše iniciativa. Tady bychom měli „poděkovat“ USA. Byl to v první řadě Washington, kdo inicioval proces protiústavního státního převratu na Ukrajině. Krym se připojil k RF ne proto, že by to Rusko chtělo, ale proto, že obyvatelstvo poloostrova uspořádalo referendum a absolutní většinou hlasů rozhodlo: chceme žít jako součást Ruska, nikoli Ukrajiny.
Jedinou jinou možností přičlenění Krymu k Rusku bylo, že na něm proběhne masové krveprolití. Jsem proto přesvědčen, že světové společenství by nám mělo za Krym poděkovat. Poděkovat za to, že dění v této oblasti, na rozdíl třeba od Donbasu, proběhlo bez větších ztrát na životech.
Jak reálné jsou z Vašeho pohledu šance na to, že nám mezinárodní společenství poděkuje za Krym – například tím, že uzná legitimitu přičlenění Krymu k Rusku?
Mezinárodní společenství uzná Krym za ruské území, neboť rozhodnutí krymského lidu je třeba respektovat, protože lidové referendum odpovídalo normám mezinárodního práva a Charty OSN a protože v úvahu bude muset vzít i precedens Kosova.
Věříte v možnost, že se Donbas nejen slovně, ale reálně znovu stane součástí Ukrajiny?
Donbas Ukrajinu neopustil. A my máme zájem na tom, aby Ukrajina zůstala jednotným státem, a vůbec nechceme, aby se rozpadla. Jsme přesvědčeni, že Minské dohody musí být ve všem naplněny.
Je ovšem otázkou, zda stejnou ochotu k tomu má i vláda v Kyjevě.
Není strategickou porážkou Ruska skutečnost, že Ukrajina se proměnila ve stát, jehož „národní ideologií“ jsou de facto extrémní projevy nenávisti vůči naší zemi? Byla podle Vás možnost zabránit takovému vývoji vzájemných vztahů?
Ruští analytici, včetně těch, kteří pracují ve státních službách, upozorňovali na velkou pravděpodobnost zhoršení situace na Ukrajině. Nepředpokládali ovšem, že dojde až ke státnímu převratu s protiruským podtextem. My přitom do posledního okamžiku poskytovali Ukrajincům výraznou materiální a finanční pomoc.
Vedení Ukrajiny v současné době – to jsou kumpáni Spojených států, vykonávající cizí vůli zaměřenou na další vzdalování Ukrajiny od Ruska. Takový politický kurs nemá žádnou perspektivu. Pokud ho Ukrajina včas neopustí, dovede ji k hospodářskému krachu a k rozpadu. Ve skutečnosti přitom žije v Ruské federaci a na Ukrajině prakticky jeden národ, který je nyní rozdělen. Na Ukrajině nevyhnutelně přijde čas přehodnocení toho, co se nyní děje. Konečným důsledkem nutně bude obnovení normálních vztahů mezi oběma zeměmi.
Zmínil jste se o možnosti krachu ukrajinské ekonomiky. A jak vypadají vyhlídky hospodářství Ruska? Jak se zdá, staví Američané své výpočty na tom, že Rusko brzo vyčerpá své zdroje a to bude přinuceno „se vzdát“.
Rusko je soběstačná země, která je schopna zajistit všechny své potřeby. Ptali jste se mně také na rozpad Sovětského svazu. Ten se mimochodem vůbec nerozpadl z ekonomických důvodů. Jeho lídři prostě „ztratili přehled“. Nechápali, co a jak je nutné dělat, neviděli cesty řešení problémů, ve kterých se země nacházela. No a to hlavní: vedení SSSR na sebe nebralo zodpovědnost. Jeho členové zapomněli na základní princip řízení státu: pokud rozhoduješ – pak také zodpovídáš. Připomeňme si například rozhodnutí o použití vojsk v Gruzii nebo v Litvě. Opravdu někdo věří, že byla přijata na úrovni výkonné moci? To si můžeme poslechnout, ale věřit nebudeme.
Souhlasím. Ale co to má do činění s ekonomickými problémy Sovětského svazu nebo současného Ruska?
Má to tu nejtěsnější souvislost s rozkladem státního systému. Vedení Sovětského svazu v potřebném okamžiku neprojevilo dostatečnou politickou vůli, nemělo víru ve vlastní schopnosti udržet zemi, a to včetně toho, že nebyla přijata nezbytná opatření v ekonomice. Současné vedení Ruska opakovaně dokázalo, že má politickou vůli a že je schopno ochránit a upevnit ústavní pořádek, suverenitu a územní celistvost státu.
Jsou v zásadě řešitelné rozpory mezi Ruskou federací a NATO? Co je podle Vašeho názoru hlavním strategickým cílem NATO ve vztahu k naší zemi?
Chceme-li pochopit cíle NATO, musíme si v prvé řadě uvědomit, že velení NATO jednoznačně následuje směr americké politiky. Pro neutralizaci „příliš nezávislých“ členů aliance (Francie, Německo a Itálie), Washington dovedně využívá protiruské zaměření zemí východního křídla Severoatlantické aliance.
Vedení USA si vytyčilo cíl ovládnout svět. Nepotřebují proto silné Rusko. Naopak, naši zem je třeba maximálně oslabit. Dosažení tohoto cíle není vyloučeno ani cestou rozpadu Ruské federace. Tím by se Spojeným státům otevřel přístup k bohatým zdrojům, kterými podle jejich názoru disponuje Rusko nezaslouženě. Nás prostě musí znepokojovat navyšování silového potenciálu NATO a to, jak tato organizace přebírá globální funkce v rozporu s normami mezinárodního práva. Navyšování vojenských aktivit jednotlivých zemí bloku, jeho další rozšiřování a přibližování vojenské infrastruktury NATO k hranicím Ruska vytvářejí hrozbu pro naši bezpečnost.
Spojené státy nevylučují, nebo si přejí rozpad Ruska?
Washington se domnívá, že pokud to bude žádoucí, bude schopen sehrát roli jakéhosi katalyzátoru v tomto procesu.
A nechceme si také my sami utrhnout kousek z cizích zdrojů? Před nedávnem celá řada lotyšských a ukrajinských internetových zpravodajských médií psala o nějakém vašem rozhovoru, ve kterém jste prý mluvil o plánech Ruska použít proti NATO vojenskou sílu – až po obsazení některých zemí.
O ničem takovém jsem nehovořil. Představitelé některých ukrajinských a lotyšských elektronických médií mi vložili do úst slova, která jsem nepronesl. Jak se zdá, zaměnili přání za skutečnost.
Nakolik reálně zhodnotilo Rusko situaci, když přijalo rozhodnutí o zahájení své vojenské operace v Sýrii? Netaháme za někoho kaštany z ohně – například za Asada nebo za Írán?
V poslední době se v zemích severní Afriky a Blízkého východu aktivizovaly mezinárodní teroristické organizace, jakými jsou Islámský stát, Al-Káida nebo Džabhat al-Nusra. Rozšiřování jejich aktivit vytváří bezpečnostní hrozby pro mnoho států, Ruskou federaci nevyjímaje.
Vojenská porážka Syrské arabské republiky a její možný rozpad by nevyhnutelně vedly k posílení těchto teroristických organizací a k pronikání extrémistů na území Ruska. S akcemi mezinárodních teroristů na území Ruska jsme se setkali již dříve a něco takového již nesmíme dopustit. A proto bojujeme s mezinárodním terorismem i mimo naši vlast. Na území Sýrie ochraňujeme jednak naše vlastní zájmy, a pak také bezpečnost dalších zemí světa před mezinárodním terorismem.
A nepatří naše vojenská operace v Sýrii do kategorie těch, které je relativně snadné zahájit, ale které je velmi obtížné důstojně ukončit? Nebudeme muset v této zemi bojovat ještě mnoho let?
V Sýrii jsou problémy, které musíme nutně vyřešit. To bude vyžadovat určitou omezenou dobu. Čím rychleji však vojenská operace skončí, tím lépe.
Michajl Rostovskij
Zdroj: mk.ru
Překlad: mbi, Eurasia24.cz
