Ali Aslan Kylyč
22. 2. 2016 zdroj
“Ten, kdo stojí v čele, musí studovat svou historii a znát ji”, řekl bývalý ministr turismu a kultury Turecka Ertugrul Günay. během rozhovoru s novináři listu Zaman komentoval události, odehrávající se v Sýrii. Zkušený politik, který byl ministrem v kabinetě Redžepa Tajipa Erdogana v době, kdy byl ještě nynější prezident ministerským předsedou země, prohlásil, že varoval Erdogana, aby “nezasahoval do syrského konfliktu”, když ještě události v Sýrii nepřerostly do občanské války. Avšak tehdy mu Erdogan odpověděl: “nedělejte si starosti, operace skončí za 6 měsíců”.
Günay, který si posteskl, že turecké vedení, neznalé historických a zeměpisných reálií, přivedlo zemi k tragédii, prohlásil: “Do značné míry jsme zodpovědní za to, že se Sýrie přeměnila na Afghánistán. Podle těch neštěstí, jež Turecko prožívá, jsme na své hranici vytvořili druhý Afghánistán. Nelze vést zemi nerozvážností a hněvem kvůli nenasytnému přání něco získat. To všechno přivádí k tragédii…
Podle něj Strana spravedlnosti a rozvoje za těch pět let, které věnovala “hledání dobrodružství”, zlikvidovala stávající úspěchy. “Škoda, že Strana spravedlnosti a rozvoje dovedla jak sebe, tak i zemi do takového stavu, kdy jít kupředu bude velmi těžké”, vysvětlil.
IA REGNUM publikuje některé úryvky z interview exministra:
“Jsem jedním z těch zástupců bývalé vlády, kteří hovořili o tom, že se nemáme vměšovat do syrských záležitostí v samotném jejich začátku. Říkal jsem, že se musíme držet dál od problémů v Sýrii, že musíme pokračovat v úloze arbitra v regionu. Odpověď, kterou jsem tehdy obdržel, nevzbuzovala obavy. Předpokládalo se, že problém bude během 6 měsíců vyřešen. Takovou odpověď jsme obdrželi na námi vyřčené obavy a návrhy. Uběhly již 4 roky od té doby, co jsem dostal tuto odpověď. S bolestí musím poznamenat, že problém nebude vyřešen ani za 6 let. Bojím se, že negativní důsledky budeme pociťovat ještě za 16 let, jelikož u nás na východě, jak to už říkají někteří členové vlády, beztak je to už i vidět, vznikl druhý Afghánistán. A ty problémy, s nimiž se střetává Pákistán, se nyní týkají i nás.
V zahraniční politice se nelze řídit pomyslným hrdinstvím. Hrdinství, nevědomost a posedlost v zahraniční politice, ať to chcete nebo ne, časem dávají výsledky, srovnatelné leda se zradou. Můžete být vedeni přehnaným patriotismem, ale pokud se díváte na zahraniční politiku pod prizmatem fanatismus, neznáte vlastní geografii a historii a snažíte se kompenzovat všechny tyto své chyby hrdinstvím a statečností, bude váš náraz do zdi takový, že důsledky bude možné pro jejich tíhu přirovnat pouze ke zradě.
Strana Jednota a pokrok (Ittihad ve Terakki – politická strana mladoturků 1889-1918 – redakce) je toho příkladem. Nemohu tvrdit, že členové této strany nebyli vlastenci, ale kdyby nebyli vlastenci a chtěli by skoncovat s Osmanskou říší, udělali by totéž. Proto musíme co nejdříve odejít od syrského problému.
Nebudu nazývat “neoittichadismem” to, co dnes vidíme. Domnívám se, že i neokemalismus by byla jistá benevolence. To, co dělají, je napodobenina. Napodobenina čehokoliv se nikdy nepodobá originálu a vždycky vypadá směšně. Ano, směšně. Ale když ti, kteří řídí stát, se ocitnou ve směšné situaci kvůli tomu, že se jejich imitace nezdařila, nezastaví je to a nutí za to zemi draze platit. Stát nelze řídit tím, že se podřizujeme zdánlivé hrdinskosti, kterou živí nenasytná přání, ctižádostivost, hněv a zejména nevědomost.
Ti, kteří stojí v čele státu, musí mít určité znalosti. Minimálně musí ovládat vlastní historii. Když nemají potřebné vzdělání a vyslovují velké, ale divošské řeči, jsou schopni porušit mezinárodní rovnováhu a nepromyšlené útoky v celém světě vedou ke katastrofě.
Turecko světu říká, že otevřelo své dveře 3 milionům Syřanů. Ale z nich je pouze 250 tisíc rozmístěno v táborech, zbývající našli úkryt pod mosty, na ulicích a u bran mešit … Byli jsme vtaženi do procesu, kvůli němuž lid zůstává bez vlasti a přístřeší. Za to bude třeba zaplatit. My jsme zodpovědní za rozpad Sýrie. A my budeme ještě 10 let na sobě cítit břemeno této odpovědnosti, která nás přivede do těžké situace. Utrpěli jsme už velké ztráty, a dokud nebude chyba napravena, bude narůstat riziko zvyšování ztrát.
Ti, co jsou u moci, musí znát velmi dobře především svou vlastní historii a historii regionu. Politika “ittichadistů” dovedla k tomu, že impérium, i tak směřující ke svému konci, padlo příliš rychle, byla ztracena mnohá území. Strana Jednota a pokrok uchvátila v zemi moc v době jisté krize, a její vedení, třebaže nepostrádalo idealistické názory a patriotismus, nemělo zkušenosti. Hněv a ctižádostivost u nich převládly nad schopnostmi, zkušenostmi a znalostmi.
Osmanská říše, která byla tehdy v jejich rukou, se teritoriálně zmenšila natolik, nakolik jsme vůbec nemohli předpokládat. Je to to samé ponaučení, které musíme nyní vytěžit z historie. Tomuto ponaučení je už 100 let. Je tedy třeba zříkat se politiky, kde hněv a dychtivost po čemkoli převažují nad reálnými možnostmi. Je třeba se okamžitě vzdát politiky, založené na dělení podle etnického příznaku a náboženského vyznání.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
