Ivan Gog
12. 2. 2016 Eurasia24
„Hlavním poraženým v syrském konfliktu bude nakonec Turecko – bez sousedů, bez podpory, přeplněné imigranty a hrdlořezy, na hraně rozpadu svých současných politických hranic.“
Asadova armáda za podpory kurdské milice a libanonského Hizballáhu zahájila nečekaný útok ve směru na sever a na jih od Aleppa — druhého nejvýznamnějšího a nejlidnatějšího města Sýrie. V blízkosti se nachází předměstí Aazaz známé jako „turecký koridor“, přes který Turecko podporuje teroristy. Syrské armádě se již podařilo přerušit hlavní cesty dodávek teroristům. To znamená, že Turecko rychle ztrácí kontrolu nad syrským pohraničím a ozbrojenci budou bojovat vlastně holýma rukama. Jaký bude mít tato událost vliv na syrskou krizi v kontextu Ženevských jednání a co lze očekávat od podporovatelů teroristů?
Strategický význam Aleppa
Chaos a zmatek v Aleppu začal 10. února 2012, kdy v centru města vybuchla dvě auta naplněná náložemi o výbušné síle 300 kg TNT. Poté se syrské vládní síly střetly s ozbrojenci na okraji Aleppa. Od srpna 2012 je město rozděleno: západní část má v moci syrská armáda a východní část kontrolují islámští radikálové.
Americká „soukromá CIA“ — agentura Stratfor — došla k závěru, že za útoky stojí syrská opozice, protože Asadovi by útoky nepřinesly nic kromě rozčarování obyvatel z toho, že není schopen chránit své lidi. Je zajímavé, že nyní mezinárodní společenství a podporovatelé džihádu představovaní Tureckem, Katarem a Saúdskou Arábií trvají na tom, aby Asad vyjednával s touto opozicí v Ženevě. Rozuměj – s opozicí, která nechá vybuchnout 300 kg tritolu uprostřed města!
Aleppo je považováno za jedno z rozhodujících předmostí Asadova režimu a za velmi důležitý kámen v základech syrské vládní stability. Ztráta Aleppa znamená ztrátu kontroly nad celým severem země.
Mimo to, z Aleppa se otevírá přímá cesta k městu Idlíb, jehož dobytí by vytvořilo nárazníkovou zónu v severozápadní části země hraničící s Tureckem. A to je právě oblast, kterou potřebuje Erdogan pro naplňování svých osobních finančních a geopolitických zájmů.
Nárazníková zóna
Nárazníková zóna na severozápadě Sýrie dlouhá asi 100 km by Turecku poskytla možnost dovážet (ze Sýrie) ropu, vypořádat se se syrskými Kurdy a podporovat syrské Turky. Hlavním cílem Erdogana, který se mu zatím daří naplňovat, je nedopustit sjednocení jednotlivých kurdských enkláv při hranicích s Tureckem se středisky Afrin a Hasakah.
Kurdové naopak po boku syrské armády zahájili útok na město Aazaz, přes které Turci převážejí naftu, zajatce a zbraně a vojenskou výstroj jako podporu teroristům v Sýrii. Pro zachování svého vlivu v oblasti Erdogan ještě v prosinci do oblasti měst Džarabulus a Aazaz a horského hřbetu Džabal-Turkman poslal své motorizované jednotky. Blokáda města Aazaz (Syřany) umožní přerušit dodávky do Aleppa, což ve svém důsledku zajistí osvobození celého severu Sýrie od islámských hrdlořezů.
Amputace džihádu
Asadově armádě se podařilo přerušit trasy Maer-Andan a Aazaz-Aleppo, což znamená, že povstalci přišli o tureckou podporu a Erdogan o svůj vliv v oblasti.
Mimo to probíhají boje na hranicích s Tureckem, jejichž cílem je ukončit tříletou okupaci syrských měst a vesnic v tomto regionu. V tom je syrské armádě nápomocno ruské letectvo, které bombarduje cíle v okolí Idlíbu – trasy „tureckého koridoru“ vzdálené jen 300 m od turecké hranice. Síly povstalců jsou už tak vyčerpány, že hromadně utíkají do Turecka a turecké jednotky už mohou nejvýše tak ostřelovat příhraniční oblasti. Syrské armádě tak čelí skupiny bojovníků Džaríd al-Fatah a filiálky Al Káidy v Sýrii – Džabhat an-Nusra; ostatní utekli.
K tomu ještě 12. ledna syrská armáda zaznamenala velký úspěch, když osvobodila město Salma, které bylo pod kontrolou povstalců od roku 2012. Salma byla hlavním opěrným bodem teroristů na severu Sýrie.
„Ženeva 3“ v syrském kotli
S obtížemi zahájená ženevská jednání o syrské krizi jsou zatím na mrtvém bodě. Jednání měla být v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN zahájena 24. ledna, ale byla málem zmařena.
Hlavním problémem bylo stanovisko syrské opozice, která se odmítla zúčastnit jednání bez předběžných podmínek. To je v rozporu s rezolucí OSN o Sýrii. Podmínky povstalců jsou zřejmé a naivní – ukončit „okupaci“ území, kterých se předtím zmocnili. K tomu dala opozice Asadovi čas do 3. února, ovšem ofenzíva a úspěchy syrské armády za tím udělaly tečku.
Opozice je v pasti – hovořit s ní ani ji litovat se nikdo nechystá. Asad odřízl povstalce od tureckých dodávek a připravuje jim s podporou ruského letectva kotel, ve kterém „z povstalců zbudou jen růžky a nožky“.
Pokud zvážíme, že jednání o Sýrii budou trvat zhruba půl roku, pak za tuto dobu může Sýrie ubránit svoji suverenitu a porazit síly „opozice“. Čím rychleji a úspěšněji syrská armáda tyto úkoly vyřeší, tím zbytečnější bude „Ženeva 3“, i když potřebná stále je.
Důsledky
Důsledkem bojů o Aleppo se stala blokáda „tureckého koridoru“. To znamená, že Islámský stát nebude moci dodávat Erdoganovi ropu výměnou za peníze a zbraně. Ze stejného důvodu nemůže Erdogan pomáhat „turkomanům“ v syrském pohraničí.
Kromě toho, poražení ozbrojenci uprchnou domů – do Turecka, v důsledku čehož budou Turci čelit bezprecedentnímu nárůstu terorismu.
Stojí za zmínku, že syrští Kurdové budou moci ponechat nárazníkovou zónu na hranici s Tureckem, čehož zas mohou využít Kurdové turečtí. Vzájemná pomoc jim umožní „podkopat“ hranice Turecka a v dlouhodobější perspektivě převést turecký jihovýchod – Anatolii – pod kurdskou samosprávu.
A v případě, že syrská armáda bude i nadále osvobozovat svou zemi stejným tempem jako dosud (a ona bude), pak prostě v Ženevě brzy nebude s kým vyjednávat. Asad zůstane jedinou legitimní silou ve státě – a terorismus prchne do hlubokého podzemí v okolních státech.
To znamená, že hlavním poraženým v syrském konfliktu bude nakonec Turecko – bez sousedů, bez podpory, přeplněné imigranty a hrdlořezy, na hraně rozpadu svých současných politických hranic.
Zdroj: slovodel.com
Překlad: mbi, Eurasia24.cz
