Luděk Prokop
25. 1. 2016
Ministr hospodářství Francie Emmanuel Macron řekl, že cílem je zrušit sankce proti Rusku letos v létě, pokud bude respektován mírový proces dohodnutý v Minsku. Státní tajemník USA John Kerry v Davosu též zmínil možnost zrušení protiruských sankcí, když budou dohody z Minska naplňovány. Oslovení čeští politici rušení sankcí většinou podporují.
Takže suma sumárum, s výjimkou oslabení vlastní ekonomiky a iniciování Ruska pro budování ekonomické nezávislosti, nebylo, ani nebude dosaženo – naprosto ničeho. Co se Ruska týká, pak sankce jej přiměly k tvorbě nových, případně ke křísení staronových ekonomických vazeb. Sankce přiměly Rusko k úsilí snížit, či lépe k úsilí odstranit závislost na ekonomické spolupráci s nevěrohodnými a proradnými evropskými partnery.
Z vyjádření oslovených českých politiků, působících vyloženě trapně až směšně, především pro notoricky osvojené lokajské papouškování slov politiků z vůdčích zemí EU, lze vyjmout zřetelná realistická slova Tomio Okamury: „A samozřejmě Rusko nemá zapotřebí Západu ustupovat – sankce dlouhodobě nejvíc poškodily Evropu. Rusové prošli sice kvůli Západu krizí, ale ta zemi posílila. I přes útoky spekulantů a západních vlád rubl začal růst a ekonomiku Putin postupně a úspěšně přesměroval na Čínu a další mimoevropské země“.
Nyní tedy půjde o to, vylhat se z nesmyslného zavedení sankcí. Mantrou k takovému „vylhání“ má být plnění dohod z Minska. Takové plnění bude nejspíš pouze účelovou fikcí. Nikoli co se Ruska týče. V tomto punktu je nanejvýš žádoucí zmínit fakt, že po uzavření dohod radikální vůdce, šéf Pravého sektoru – Dmitrij Jaroš, vůdce nacionalistické ukrajinské strany Pravý sektor sdělil, že jeho hnutí odmítá mírové minské dohody a jeho jednotky budou na východní Ukrajině pokračovat v aktivním boji podle vlastních plánů. Minské dohody jsou v rozporu s ukrajinskou ústavou a tak ukrajinští občané nejsou povinni se jimi řídit. V případě, že ukrajinská armáda obdrží rozkaz k ukončení aktivity ke stažení těžkých zbraní z východní Ukrajiny, tak si jednotky Pravého sektoru vyhrazují právo pokračovat ve válce. V této souvislosti lze považovat veškerá vyjádření politiků EU (a papouškování politiků našich) z nedávné minulosti, o tom, že sankce vůči Rusku mají být stupňovány, čímž by mělo být Rusko donuceno k dodržení minských dohod za choromyslné blábolení. V souvislosti se slovy ukrajinského vůdce Dmitrije Jaroše – odmítám minské dohody, je to potupa, bojujeme dál – je požadavek na Rusko, na respektování mírového procesu dohodnutého v Minsku – vázaný na ukončení sankcí vůči Rusku, výrazně za hranicemi racionálního myšlení. Položíme-li razantní výše uvedená slova šéfa Pravého sektoru – Dmitrije Jaroše, vedle slov našeho ministra zahraničí, považovaného mezi lidmi více za orálního šaška, než za ministra: „Sankce vůči Rusku mohou být rušeny právě v souvislosti s tím, jak jsou a budou naplňovány Minské dohody a mírový proces dohodnutý v Minsku“, nevyhnutelně se dostaví pochybnost o jeho duševním zdraví.
Jo, vysoce zásadový Miroslav Kalousek, který byl svržen z postu předsedy strany lidovců, protože vzdor jeho vysoce zásadovým plkům, chtěl vládnout v koalici podpořené komunisty, to je jiné kafe. Tento tlučhuba prohlásil napřímo a razantně: „Dokud bude nadále Rusko okupovat Krym, což je mezinárodními smlouvami respektovaná součást Ukrajiny, tak není možné sankce zrušit. Přece nemůžeme zapomenout na to, že Rusko se tu dopustilo anschlussu. Uchvátilo část suverénního území svého souseda a my budeme rušit sankce?“… „Myslím si, že je to otázka principu. Pokud někdo porušil mezinárodní právo a okupuje cizí území, tak není možné zrušit sankce a usmívat se na něj jako na kamaráda.“ Skutečnost, že darování Krymu Ukrajině Chruščovem, nebylo legální a byly tím hrubě porušeny jak principy, tak příslušná legislativa, to zásadového tlučhubu nikterak neruší a přání obyvatel Krymu, samozřejmě už vůbec ne. Nehledě ke skutečnosti, že jednou sankce budou tak jako tak zrušeny a Krym Rusku zůstane. Až k tomu zrušení sankcí bude docházet, sotva si někdo z potentátů EU, nechá Kalouskem povídat o tom, co je možné a co není možné rušit.
Takhle nějak se věci se sankcemi mají. Vzhledem k zjevným zde uvedeným absurditám, nejen v záležitosti nesmyslných sankcí ale, dnes už hlavně v záležitosti vážného ohrožení Evropy, kdy počínání politiků se jeví neméně absurdní a ještě více poškozující občany EU, můžeme očekávat to nejhorší. Mlčeli jsme k nesmyslným sankcím, k podpoře ukrajinských fašistů a mlčíme i k čím dále více se blížící humanitární katastrofě, která se řítí nikoli na vzdálené země ale přímo na nás. V podobě dnešních imigrantů, budoucích okupantů. A přiznejme si, nejsme Rusové, kteří dokázali vzdorovat čemukoli myslitelnému, jakýmkoli útrapám v minulosti a dokáží to i v budoucnosti. Nejsme. My, my se dokážeme akorát přizpůsobit. Islámu taky, to ano.
