Právo šaría v evropské praxi! Politici spustili migrantskou apokalypsu a to jim neprojde!

Vyplývá to z jeho telefonického rozhovoru s britským expremiérem Tony Blairem, který zveřejnil Zahraniční výbor britského parlamentu. Kaddáfí si tak zřejmě nevědomky podepsal rozsudek smrti, protože současně odmítl vydat svou zemi Západu a spolupracovat na imigračním experimentu. Naivně si myslel, že západní lídry, kteří mu (ve skutečnosti jeho ropným ložiskům) prokazovali formální obdiv a úctu, přesvědčí o nutnosti zachovat status quo. Celý svět pak v přímém přenosu viděl, jak byl libyjský vůdce islamistickými hordami umučen k smrti. A Západ k tomu – naoko štítivě – zatleskal.
Test

Jen za loňský rok přibylo do Evropy na půldruhého miliónu imigrantů – čerstvé, mladé a odhodlané (převážně muslimské) krve: stali se transfúzí již existujícím miliónům těch, kteří do „starých zemí EU“ dorazili v minulých desetiletích, z velké části ještě před pádem železné opony. Tedy takzvaně integrovaných. Je to jasně patrné i z toho, že na teroristických pogromech vůči domácímu obyvatelstvu se pravidelně podílejí obě skupiny. Fakticky ovšem šlo zatím jen o první demonstrativní testy neschopnosti (a neochoty) domácí populace účinně se bránit smrtící invazi.

V tomto směru dopadly testy pro vetřelce skvěle. Ověřili si, že jak političtí lídři hlavních velmocí, tak „generalita“ v Bruselu proti muslimským „armádám bez uniforem“ nebudou dělat nic. Jen předstírat, že nejde o invazi, ale žádoucí „doplnění genofondu“ údajně stárnoucí Evropy. A zvát další a další, aby první „sled armád“ následovali. Cvičné vystřílení pár desítek či stovek „nevěřících psů“ ve Francii posloužilo pouze ke smutečním projevům, špatně hrané odhodlanosti – ale především k dalšímu okleštění občanských svobod domácího obyvatelstva.

Vyhlášení výjimečného stavu uprostřed předvolební kampaně se totiž skvěle hodilo Hollandově vládě v její hrůze před Marinou Le Penovou. V Bruselu, sídle centrály EU, policie nadále dělá manévry a názorně tak ilustruje (předstíranou či skutečnou?) neschopnost tajných služeb najít údajného muslimského teroristu, který několikrát volně projel celým „schengenským“ kontinentem. Počet evropských měst, kde se domácí již musejí chovat jako za války, se zdál být relativně ustálený. Až do silvestrovské noci.

Hodina H

Tisícihlavé muslimské guerilly zaútočily koordinovaně v mnoha městech evropských států – především těch, kde již existují mocné „naturalizované“ kolonie dříve příchozích, jež jim vytvořily zázemí. A protože šlo už nejen o test, ale také o „poselství“, jejich obětmi se staly především ženy a dívky. Právo šaría (které brzy bude patřit k „evropským hodnotám“) to přece říká jasně: Po setmění nemají ženy v ulicích co dělat – a bez mužského doprovodu už vůbec ne. Jelikož šlo ale teprve o první „jemné“ varování, zavražděná nebyla žádná provinilá, znásilněných málo – ale osahávaných, ponižovaných a okradených tisíce. Příště to bude horší.

Policie prakticky nezasahovala, násilníky nezatýkala, když se občas pokusila je „legitimovat“, smáli se jí „nadlidé“ do očí: Pozvala je přece „Mutti“ Merkelová, jsou jejími hosty, mají právo na cokoli. Pozdější výmluvy, že policistů bylo málo, že s ničím takovým nepočítali a tak dále, se brzy ukázaly jako směšné. Přímo z policejních řad jsme se dozvěděli, že pořádkové síly nezasahovaly, protože takové bylo „politické zadání“: Vetřelci jsou prostě nedotknutelní. Ilustrovala to také snaha politických lídrů tento koordinovaný celoevropský „útok na ženy“ utajit před veřejností. Kdyby neexistovala svobodná internetová média, asi by se to podařilo.

Základní otázka proto nezní – jak se nyní snaží „šokovaní“ politici předstírat a svést tak na slepou kolej „diskusi“ rozhořčené veřejnosti – do jaké míry byla celá „operace“ organizována, koordinována a řízena z jediného místa: O tom samozřejmě není pochyb. A „pátrání a vyšetřování“ v tomto směru je pouze stínování. Snaha získat čas a předstírat činnost. Jediné, co stojí za otázku, je PROČ PRÁVĚ TAKHLE A NYNÍ? Po několika dnech je odpověď poměrně jasná.

Příznačné je, že napadené ženy se bály jít na policii. Po zkušenostech z ulic, kde jim „strážci zákona“ nejen nepomohli, ale kamsi se vypařili (a po následujícím mediálním mlčení), oběti usoudily, že byly právě konfrontovány s „novou bruselskou normou“, které se prostě jako každé jiné budou muset přizpůsobit. Potvrdila jim to ostatně později i kolínská starostka, když ženám doporučila, aby dodržovaly vzdálenost na délku paže, nebo aby raději vůbec nevycházely a muslimy neprovokovaly. Teprve, když se celý útok provalil a hlavní média (především ta „posvátná“, takzvaná veřejnoprávní) již nemohla dále mlžit, postupně se desítky a pak stovky žen „odvážily“ promluvit.

Vzdálenost na délku paže?

To je pro invazní armády důležitá zpráva: Politici za nimi stojí. Muslimové koordinovaně „nastavili laťku“ toho, co napříště bude normální – a vyšlo jim to. Kdyby to totiž neudělali naráz v jedinou chvíli na tolika místech současně – a tak masivně, nic by se nedozvěděli. Případy napadení žen, jejich znásilňování (včetně malých děvčátek – z hlediska islámu nic „nenormálního“) bití a okrádání na veřejných místech jsou hlášeny každou chvíli. A většinou se je politikům a jejich policii dosud dařilo utajit či bagatelizovat jako „ojedinělé excesy“. A blahobytem zlenivělá větší část veřejnosti „starých zemí“ jim ráda „věřila“ a mávla nad tím rukou: Hlavně ať náš klid nic nenarušuje. Mutti přece jasně říká – Zvládneme to!

V tom byl hlavní smysl této silvestrovské „demonstrace síly“. A proč právě na Silvestra? To je zjevné: Pouze tento večer vycházejí do ulic statisícové davy aby (kdo ví proč) „oslavily“ konec odcházejícího a začátek nového roku. Jindy by generálové invazních armád tolik „materiálu“ v ulicích neměli. Výsledek pokusu byl dvojí: Místní obyvatelstvo je pasivní, útokům se nebrání, raději se dívá jinam. Muži se nechovají jako muži, nejdou bránit napadené ženy. Politici, média a policie slouží „novým pánům“, nikoli svým občanům.

Test číslo tři

Angela Merkelová přes víkend jednala se svými partajními nohsledy, kteří už dali najevo opravdovou nervozitu. Březnové volby jsou přece jen blízko a německá veřejnost mručí. Soudružka si tak dovolila říci dosud neuvěřitelné: Pokud některému zločinci dokážeme, že je zločinec, tak navzdory že jde o muslima, „azyl“ mu neposkytneme! To je, panečku, odvaha! A kancléřka projevila rozhodnost také vzápětí, když na rozhořčené demonstranty, protestující proti její „vítací politice“ poslala policejní jednotky s vodními děly. Byli dostatečně odpočinutí (muži i technika), aby si s pár tisíci „neofašisty“ poradili. Muslimové se musejí chechtat ještě teď.

Včerejší zásah proti demonstrujícím v Kolíně nad Rýnem

A tak se raději vedou „vážné řeči“ o tom, zda „neselhala média“. Nastojte, to snad ne! Jednala přece přesně (nejen ta veřejnoprávní) podle politických instrukcí: Cokoli „negativního“ o báječných „přistěhovalcích“ je tabu! Jak je možné, že jim to chce někdo nyní vyčítat? Vždyť tak postupují v posledních letech pořád, vytrénováni lhaním a mystifikacemi o Rusku a Ukrajině, respektive zatajováním náckovské podstaty „demokratického“ státního převratu v Kyjevě. A teď za to mají slyšet „výtky“?

Tento test bude však mít asi z hlediska invazních armád nejhorší výsledky: Němci se konečně probouzejí. Začínají formovat domobrany. Ale především – Merkelová přece jen začíná (formálně) trochu couvat. Jenže to nejde. Ještě dva kroky a ocitne se na kraji propasti. Vyšponovala totiž „rasový experiment“ (jak bývá v německé tradici) do poloh, z nichž se dá jít pouze ještě dál. Zpátečka znamená její konec. Příště to už vodní děla nezvládnou. Na řadu přijdou skutečné projektily.

Šaškovo příliš pozdní odpoledne

„Poslední události v německých městech ukazují, jak důležitý je bezpečnostní a integrační aspekt řešení migrační krize,” pravil se svým neopakovatelným charisma český premiér Sobotka. “Je nutno nadále trvat na rychlém posílení ochrany vnější hranice EU a také na tom, aby uprchlíci dodržovali zákony a pravidla v zemích, kde žádají o azyl. Ti, kdo si neváží nabídnuté pomoci, pravidla porušují či dokonce páchají trestné činy, by měli být z EU automaticky vyhoštění,” zabušil se do prsou Merkelové středoevropský šašek. Myslel si, že touto echolálií (nutkavé opakování slov po svém vzoru) nemůže nic zkazit. Dal však najevo – jako obvykle – víc než tuší.

Slovenský premiér Fico navrhl svolat mimořádný summit lídrů EU. Samozřejmě mu to Brusel odmítne, summity se konají přece jen kvůli vážným záležitostem – třeba naléhavé nutnosti určit povinné kvóty pro umístění muslimských invazních armád z Německa do jeho středoevropských gubernií. I tak ale dal Fico jasně najevo, že stojí po boku svým ostře protibruselským severním i jižním sousedům, když jasně prohlásil, že muslimská noha „migrantova“ slovenskou hranici už nepřekročí. Pokud jeho slova srovnáme s vyjádřením „mailového krále“ Slávka z pražské kavárny (odvelená jednotka Strakovka), pochopíme rozsah nebezpečí, kterému jsme v naší zemi vystaveni.

O jaké „nabídnuté pomoci“ to český premiér mluví? Nebo opravdu už Merkelové „pomoc nabídl“ – za našimi zády? Uvidíme, až hackeři zveřejní další části skandálních textů. A co je to bezpečnostní a integrační aspekt řešení migrační krize“? O jaké integraci mluví? Je to snad podobné (jak jsme se dozvěděli z mailů dosud zveřejněných) jako když jel do Bruselu „nechat se přehlasovat“ – a tvářil se překvapeně, přestože o tom již týden věděl? Chce tím říci, že se připravuje na přijetí větší části invazních jednotek – opět za našimi zády?

Je to velmi pravděpodobné. Co s tím? Totéž, co již konečně začínají chápat němečtí občané. Dost bylo řečí. Na řadě jsou činy.