Paul Craig Roberts
12.1.2016 Střípky ze světa
Ambice zpupné „jurisdikce“
„Nejhorší ze všech zločineckých podniků“ očima Reaganova ministra financí. Moc vlastních soudů nad každým, kdo se mu samému – či kterékoli „americké zájmové skupině“ – postaví na zadní. Chybí-li jiná záminka, „nařkne ho, aniž se obtěžuje s důkazy, z terorismu“.Pikantní ilustrací je i Švýcarsko. Washington je donutil „zrušit legislativu, garantující bankovní tajemství“. „Švýcarsko je údajně demokracií, o jeho zákonech však rozhoduje Washington, a nikoli ti, koho si zvolili sami Švýcaři.“
Variací na stejné brdo je i nedávný „fotbalový skandál“, mířící přitom hlavně proti Rusku. FIFA je mezinárodní asociací, sídlící v tom samém Švýcarsku. Amerika sem ovšem „vysílá agenty FBI i zatýkat jeho občany. Zkuste si představit švýcarské federální agenty, vyslané do Spojených států deportovat odtud Američany do vězení.“
„Pokutu ve výši 9 miliard dolarů uvalil Washington na francouzskou banku.“ Protože prý „nedodržela jeho sankce proti Íránu“. Tvrdit, že „americkými sankcemi se musí poslušně řídit i jiné suverénní země, je s právem v příkrém rozporu“. Tady je Washington pošlapal hned třikrát. „Zfabrikovanou lží“ byly totiž už samy „důvody“ sankcí.
Nemenší arogancí hýří i nátlak, nutící francouzskou loděnici nesplnit závazek vůči Rusku. Smlouva je za miliardy dolarů. Francie přišla o zisk i práci pro spoustu lidí. Jen „kvůli lekci Rusku, že se v případě Krymu rozkazy neřídilo z Washingtonu“.
„Zkusme si představit svět, v němž by si exteritorialitu svých zákonů nárokovala každá země. Planetu by to vehnalo do permanentního chaosu. Její produkt by spolykaly právní i vojenské bitvy.“
„Washington v zajetí neokonů tvrdí, že si dějiny vybraly Ameriku, aby podrobila svět své hegemonii, a žádný jiný zákon neplatí. Počítá se jen to, oč kráčí Washingtonu.“ Klidně i s nulovou oporou v právu. Bez všech skrupulí to svého času předvedl i Richard Armitage – coby náměstek ministra zahraničí, a tedy v nikým nevolené pozici. To když „pákistánskému prezidentovi řekl do očí: ´My vás vybombardujeme až do doby kamenné´“.
„Zkusme si jenom představit, že by si cokoli na ten způsob dovolil vůči suverénní zemi prezident Ruska nebo Číny. Washington bombardoval rozsáhlá pákistánská území a povraždil tu tisíce žen, dětí i dospělých vesničanů.“ Čistě ve vleku arogantního „nároku na exteritorialitu svých vojenských akcí i v zemích, s nimiž Spojené státy nejsou ve válce“.
Avšak „korunu všem zločinům Washingtonu proti okolnímu světu nasazuje to, když unáší občany jiných zemí a ´vydává´ je na Guantánamo na Kubě či do utajovaných žalářů ve zločineckých státech typu Egypta či Polska, kde jsou mučeni v rozporu se zákony Spojených států i mezinárodním právem. Tyto donebevolající zločiny dokládají mimo vší pochybnost, že vláda Spojených států je nejhorším ze všech zločineckých podniků, jaké kdy Země nosila.“
„Když kriminální neokonzervativec George W. Bush spustil nezákonnou invazi do Afghánistánu, před zločineckým režimem ve Washingtonu vyvstala zoufalá potřeba ´teroristů´ coby alibi nezákonné invaze, představující podle mezinárodního práva válečný zločin. Žádní teroristé se však nekonali. Washington proto do území warlordů shodil letáky, nabízející za ´teroristu´ prezent v tisících dolarů. Warlordi na tu šanci zabrali, kdekoho bezbranného unesli a prodali Americe. Jediný důkaz, že ´teroristé´ jsou teroristé, tkvěl v tom, že je warlordi Americe prodali jako ´teroristy´.“
„Včera byl po 14 letech mučení ´Amerikou svobody a demokracie´ propuštěn Fayez Muhammad Ahmed al-Kandarí. Plukovník armády Spojených států Barry Wingard, al-Kandarího obhájce, uvedl, že ´kromě dvou tří drbů žádný důkaz, že by šlo o víc než afghánského muslima, který se v nesprávný čas ocitl na nesprávném místě, prostě neexistuje, s čímž jsem se jako s důvodem k uvěznění ještě nesetkal´.“ V daném případě navíc k „mučení po řadu let, majícím ho donutit, aby se k falešným obviněním přiznal sám“.
To jsou však „fakta, jichž se od západní mediální presstituce nedočkáte“. Tyhle „mediální presstitutky jsou zločinecké operace Washingtonu součástí“.
Píše už i druhý muž Reaganova fiskálu.
