Zbyněk Fiala 26.12.2015 Vaše věc
V New Yorku je jako v létě, jižní Amerika je pod vodou, v Česku pokračuje katastrofální sucho. Jako by se příroda pokusila setřást největšího škůdce, a začalo se jí to dařit. Hrom hněvu je tvořen v oceánském proudění s něžným názvem El Niňo, Jezulátko.
Otužilci, kteří v zimě chodí v kraťasech, letos neoslní. Vánoční teploty kolem deseti nad nulou snad blíže konci roku klesnou, ale ani v noci nikoliv pod bod mrazu. Může za to El Niňo, tropické tichomořské proudění, které teď přenáší extrémní příděl tepla směrem k Jižní Americe. Kulminuje o Vánocích, proto dostalo španělský název podle Ježíška (Jezulátko, chlapeček – el niňo).
V New Yorku, uprostřed zimy, je skoro stejně teplo jako u protinožců v Sydney, kde mají léto. V Británii zatím neklesly teploty pod 10 stupňů Celsia. Sníh však není ani ve Skandinávii, odkud měl vyjíždět Ježíškův kolega Santa na saních. Letos musel vyrazit s dvoukolákem, pokud nespoléhal na kluzné vlastnosti trávy.
FAO varuje před propadem úrody v Jižní Africe, protože.
Teploty jsou na historických rekordech. El Niňo mívá sedmiletý cyklus, jak oceánský proud vynáší teplé vody, naakumulované pod povrchem Pacifiku. Trvá obvykle 18 měsíců. Jenže teď se k němu přidává globální oteplování, které už dosáhlo 1 stupně Celsia nad průměr před průmyslovou revolucí. Z miminka tak vyrostl největší chlapák za 18 let, který ovlivňuje počasí a šíří hrůzu po celém světě. Do Jižní Ameriky přinesl katastrofální záplavy v Argentině a Uruguayi, zatímco Jižní Afriku a Etiopii trápí ničivé sucho. Počasí ohrožuje úrodu také v severní Austrálii, části Indonézie, ve Střední Americe a v Brazílii.
Nejteplejší počasí za 18 let je prakticky totéž jako nejteplejší počasí za 800 tisíc let. O nedávné klimatické minulosti naší Země už toho hodně víme díky analýze vzduchových bublin v ledovém sloupci, který byl vyříznut v Antarktidě. Na to navázala spousta dalších fyzikálních metod, která měření protahovala do vzdálenějších tisíciletí. Z těchto měření je patrné, že lidský druh v naší podobě nezaznamenal vyšší průměrné teploty než ty dnešní – a že to hlavní zvýšení neprobíhá v nějakém pozvolném geologickém čase, ale v posledních desetiletích.
Co to dělá s lidstvem, to vidíme na proudu klimatických uprchlíků. Zatím jsou na cestách jen prospektoři, kteří mapují trasy. Masy uvedlo do pohybu jak nebezpečí, tak možnost, že to jde. Nejde jen o vstřícnost Německa, která se možná přeceňuje. Klíčovým nástrojem je kolektivní rozum, jehož aktivaci umožnil internet a mobilní telefony. Co se podvedlo jednomu, brzy umějí všichni. Je to jako s mravenci, kteří narazí na překážku. Stačí chvilka, průzkumníci objeví novou trasu, pošlou chemickou zprávu a průvod znovu pokračuje. My máme telefon, to je ještě lepší než pachová stopa.
Co dělá přerostlé tichomořské miminko s Českou republikou, to můžete sledovat na interaktivních mapách Czech Globe. Cize znějící název patří jednomu z ústavů Akademie věd ČR, kde se věnují fyzikálním základům proměn klimatu. Vzniklo tak centrum výzkumu globální změny, které jako příspěvek k pařížské klimatické konferenci v prosinci spustilo úžasný portál Klimatická změna (http://www.klimatickazmena.cz/cs/).
Má podobu mapy České republiky, na které si můžete zobrazovat buď historická data o vývoji klimatu, nebo dlouhodobé klimatické předpovědi podle některého z nejužívanějších mezinárodních modelů. Takových pohledů („vrstev“) je skoro padesátka a zachycují možné dopady klimatu na zemědělství, vodní režim a klimatické extrémy. Vedle předpovědí jsou k dispozici také aktuální data, a ta ukazují, že sucho, které jsme prožili letošního roku, bylo horší než všechny předpovědi daleko do budoucnosti.
Tohle by si měl pustit každý. Když si na zmíněném portálu zadáme nahoře na liště Mapa a grafy a o řádku níž Aktuální vývoj, můžeme vybrat vrstvu Intenzita sucha, a jako časové období zvolit třeba od začátku roku. Celoroční vývoj si pak můžeme přehrát v animaci. Je to strhující divadlo. Čím větší sucho, tím je zbarvení mapy více červené až temně hnědé. Jsou to správně zvolené barvy pekla. Vidíme, že vypuklo v červnu a do srpna zachvátilo celou republiku. Na podzim pak už občas trochu zapršelo, ale na severní Moravě trvá dodnes ta nejdrsnější krize.
Potvrzuje to také prosincová zpráva Českého hydrometeorologického ústavu Vyhodnocení sucha na území České republiky v roce 2015 (http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/ok/SUCHO/zpravy/Sucho_2015_prosinec_2015.pdf).
Ze zprávy vyčteme, že i po deštích, které jsme zaznamenali od srpna do října, vykazovalo 80 procent území o 100 mm nižší hodnoty srážek než je dlouhodobý průměr. Jinými slovy, na každý metr byste museli vylít stolitrový barel vody, aby se vrátil k normálu.
Z hlediska podzemních vod byly nejvíce postiženy severovýchodní Čechy a severovýchod Moravy, píše dále zprava a uvádí, že v polovině srpna stav sucha zaznamenala třetina pramenů („59 % mělkých vrtů 56 % pramenů“). V říjnu byla na čtvrtině pramenů historická minima vody. Severní Moravě tedy nehrozí jen nezaměstnanost po zavírání dolů, ale také zničující nedostatek spodní vody.
Teplá zima vypadá vlídně, šetří účty za topení, ale přírodě jde o život. Stejně dobře se k nám příště může vylít studený arktický vzduch, který už také nekrouží po svých pravidelných trasách. Co to udělá s napučenými stromy, chystajícími se spíše ke květu než k zimnímu spánku, to si lze snadno představit. Pro mnohé to bude velká extinkce. Stejně jako pro živočichy, kteří přeruší hybernizaci (pokud vůbec k nějaké dospěli) a budou marně hledat zdroje potravy.Nepsal bych o těchto smutných věcech právě v čase Vánoc, kdyby tyto události právě nekulminovaly – zimní horka v Americe, potopa na jihu, sucho u nás. Myslím, že jsme tyto věci příliš dlouho přehlíželi jako něco, co přijde v daleké budoucnosti, a ještě možná, kdoví jestli. Ne, je to tady. A budoucnost už vůbec není jistá.
