Radim Valenčík
17. 12. 2015 blog autora
S titulky typu “Drtivá porážka krajní pravice ve Francii. Le Penovy neuspěly, většinu regionů ovládl Sarkozy” apod. (tento je z IHNED) komentovala všechna hlavní “sdělovadla” výsledky druhého kola regionálních voleb ve Francii. Pouze v Parlamentních listech se objevily dva realistické komentáře k dané problematice, o kterých se ještě zmíním.
Nejdříve fakta: M. Le Penové sice “nedobyla” žádný významný region, ale:
1. I přes zvýšenou účast voličů ve 2. kole a vyhlášení boje “všichni proti Le Penové” si udržela 30 % hlasů z prvního kola. To bylo více nečekané než to, že regiony neovládla.
2. Socialisté dobrovolně vyšuměli z politické scény a přenechali volný prostor Sarkozymu. Ten ovšem nemá kontrolu nad zkorumpovanou hordou těch, co se na něj zavěsili a co nyní dostali zelenou k tunelování francouzských regionů.
Lze si velmi snadno domyslet, jaké to bude mít důsledky: Le Penová se nikde “nenamočí” (v korupčních a jiných skandálech), má mimořádně silnou pozici v regionech (zhruba 30 % zastupitelů) a hlavně – stoprocentní monopol opozice. Nic lepšího si nemohla přát.
Vzhledem k tomu, že Le Penová nepředstavuje politickou sílu, která by vycházela z kvalifikovaného a koncepčního programu (což je ovšem nedostatek či přesněji selhání i donedávna dvou hlavních politických sil ve Francii), bude to pro těžce zkoušenou zemi znamenat obrovské riziko destability. A naše hlavní “sdělovadla” tomu tleskají…
Realistické komentáře jsem zaznamenal (tradičně) od Z. Zbořila a ještě od Ž. Jovanoviče. Zde jsou nejdůležitější pasáže:
Z. Zbořil:”Nedělní druhé kolo regionálních voleb ve Francii rozhodlo o tom, že Republikáni bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho se svými spojenci získali kontrolu nad sedmi ze 13 krajů, vládní socialisté Françoise Hollandea si udrželi pět regionů, ten třináctý, Korsiku, tradičně ovládli místní nacionalisté. Ke dvěma vítězstvím Sarkozymu a spol. pomohlo to, že socialisté se z druhého kola stáhli, aby umožnili porážku Národní fronty. Její dvě hlavní tváře, předsedkyně strany Marine Le Penová a její neteř Marion, se tedy výhry nedočkaly, přesto dokázaly proti společné pravolevé frontě shromáždit až 45 procent hlasů. V celkovém součtu hlasů skončila Národní fronta třetí s více než 28 procenty. První jsou Republikáni ve spojení s centristy se ziskem kolem 40 procent hlasů, druzí socialisté s dalšími levicovými stranami s podporou 32 procent… Poslední dny před druhým kolem voleb ve Francii vládla hysterie, zejména u socialistů prezidenta Hollanda, který si byl vědom, že jeho sázka na válku v Sýrii nebo v Africe nevyšla a že zřejmě socialisté budou muset být chudým příbuzným v jakékoli koalici. Dokonce se zapomnělo i na islám a volalo se do boje proti Front National více než do války proti terorismu. U nás, kde děláme z Marine Le Penové dvojče Jörga Haidera, nebo alespoň nacionalistickou šovinistku, jsme ji už předem označili za extremistku a divíme se jejím téměř 30 procentům v prvním kole. Její voliči však nejsou jen rasisté a lidé nenávidějící cizince, ale zejména ti, kteří nejsou spokojeni se způsobem vládnutí socialistů, administrováním EU a multikulturním výkladem evropské politiky. Podivuje se nad tím, že v téměř celé Evropě jsou výsledky druhého kola regionálních voleb komentovány jako porážka Národní fronty. “Po druhém kole, ve kterém se zvýšila volební účast asi o sedm procent a v němž voliči Socialistické strany volili ve prospěch Sarkozyho Republikánů, sice Marine Le Penová nevyhrála v žádném volebním okrsku, ale zachovala si přízeň svých téměř třiceti procent voličů, by se mělo spíše mluvit o ústupu ze slávy Socialistické strany a francouzského prezidenta. Jeho ‚společné‘ vítězství s Republikány je ve skutečnosti Pyrrhovým malým vítězstvím, které se za dva roky v prezidentských volbách může změnit ve velkou porážku. François Hollande si ve skutečnosti může jen vzpomenout na svého historického předchůdce a konstatovat: Ještě jedno takové vítězství a socialismus ve Francii bude ztracen.”
Ž. Jovanovič:”Porážka FN Marine Le Pen v druhém kole regionálních-krajských voleb ve Francii je základem budoucího vítězství všech, kteří usilují o změnu a proměnu divadla pro voliče, nazývajícího politická scéna, ve skutečnou arénu, prosazující zájmy země a jejích voličů.”
