Stanislava Kučerová
19.12.2015 České národní listy
Vzpomínám, jak Bezruč svými verši podněcoval národní a sociální cítění generace mých rodičů, mé generace i generace mých dětí. Jenže dnes se národní a sociální cítění nehodí k omluvám a smiřovačkám s odsunutými Němci (byť k odsunu došlo mezinárodním právem) ani k “outfitu” angloamerického střihu, který odporuje našim národním kulturním tradicím.
“Kdo na moje místo? Kdo místo mne na stráž? Kdo zdvihne můj štít?” ptá se básník, a posluchači těch básní v dobách zlých hořeli národní vírou, odhodláním snášet útrapy a usilovat o lepší budoucnost.
Nic z toho si vládnoucí elity dnes nepřejí. Chtějí mít omezený, trpný, zmanipulovaný lid. Dávat mu “chléb a hry”, ale ne svébytnost a samostatnou tvořivost. A tak mu berou jeho historii, vůdčí ideje a osobnosti. Zapomenout je třeba i na Petra Bezruče. Braňme se!
Prof. PhDr. St. Kučerová, CSc.
