 |
| Jurij Barančik |
Jurij Barančik
26.12.2015 Regnum.ru
Čtenářům nové republiky předkládáme text, který je součástí veřejné diskuse o současné úloze ruských masových sdělovacích prostředků, o ruském vlastenectví, o “sociálních výtazích” a potřebě nové elity ruského národa.
Skandál se zákazem 38. vydání autorského programu Nikity Michalkova “Besogon” ukazuje na problém rusofobie v centrálních ruských televizních kanálech. Indikuje, ukazuje, že jméno pořadu je oprávněné – démoni se projevili a spustili povyk.
Zdá se, že je to takto – je třeba analyzovat veřejné poznámky známé osobnosti? Ale z nějakého důvodu v mono-etnické zemi, kterou je Rusko – v níž je Rusů více než 80%, jsou povoleny neuctivé poznámky na Rusy, ale pozice na jejich obranu – jsou zakázány. Odpověď je zřejmá – ti, kteří hovoří o údajné ochraně zájmů Ruska, často to dělají jen slovy, ale ve skutečnosti činí, aby mu ublížili. Pouze to dělají chytře, aby si toho oko nevšimlo.
Nemohu nesouhlasit s Edwardem Birovem: “Rozhořčení Nikity Michalkova nad rusofobií sportovního komentátora “Match-TV ” a jeho zakrývání ze strany vedoucích pracovníků ve sdělovacích prostředcích, odhaluje důležitá otázku – ve federálních kanálech a seriózních ruských médiích jsou i nadále lidé, pro které je ruský svět podobný nevědecké fikci, nebo k němu mají vnitřně nepřátelské postoje. A tento problém není ani jen vnitrokorporátní (a to vysvětlil televizní kanál “Rusko 24” odmítnutím vysílání Michalkova), ale všeruský a civilizační. Je to klíčový problém pro ruský informační prostor.
“Besogon” Nikity Sergejeviče se svou obvyklou intuicí a režisérskou houževnatostí zachytil a vykreslil, možná i nevědomky, zásadní problém, který byl do té doby jaksi ve stínu. Souvislost mezi křupanskými výkony Ganapolskogo v ukrajinských médiích, uveřejňování zpráv rusofobnního twitteru ruského sportovního komentátora Andronova a tím, že reakce Alexeje Puškova na ně byla při opakovaném vysílání TVC vypuštěna a pak tím, že další celostátní kanál odmítl vysílat samotný program Michalkova – to upozorňuje, že mnoho ruských novinářů a hlav federální médií mají vztah k ruskému světu stejný, jako současná vláda v Kyjevě. Jenom to skrývají. (http://www.vz.ru/opinions/2015/12/15/783969.html ).
Dva nejdůležitější body tohoto tvrzení. Nejprve, že to je “klíčová otázka ruského informačního prostoru“, a za druhé, “spousta ruských novinářů a vedoucích federální médií má k ruskému světu vztah stejný, jako současná vláda v Kyjevě.”Jak řekl na jedné ze svých prvních porad vedoucí jednoho centrálního kanálu – “Nesledujte to, co říkám v televizi. Já říkám jednu věc a myslím si něco jiného“, To znamená, že problém má masový a systémový charakter – 24 Rusko, TVC, Match TV. Kdokoliv by mohl uvést další příklady, včetně těch z nedávné minulosti RIA “Novosti”, například, když jde do ruského informační prostoru pod stejným názvem vysílání s jedním obsahem, a na západ – se zcela odlišným. Ve skutečnosti liberálové i nadále řídí ruská elektronická média. O jakém druhu vlastenecké informační politiky v tomto případě, pak můžeme mluvit?Jakmile se Nikita Michalkov snažil říci hlavní věc – byl okamžitě vystřižen. Co pak říci o zbytku vlasteneckého ruského informačního prostoru, který se stále potácí za humny, bez jakéhokoliv financování ze strany státu a který pracuje za své? Kde je stát? Pro koho je?
Skutečnost, že významná část moskevské elity, a to zejména v médiích, Putinovo Rusko nepřijímá, nepřijímá ruský svět, nepřijímá těžkou cestu návratu země mezi světové velmoci. Oni to nepotřebují, protože to přináší nepředvídaná rizika a ohrožuje dosavadní dobrou existenci. Také společenské výtahy začaly trochu pracovat, a komu by se chtělo ustupovat těm, kteří jsou připraveni se s nimi rvát a bojovat za zemi? Proto se tato část elity jednoduše přetvařuje, změnila barvu, ale ne podstatu.
Opět platí, že nemohu nesouhlasit s Edwardem Birovem: “Poté, co se pro Krym zvedla vlna vlastenectví ve vysílání ruské televizi, změnila se tak, aby odpovídala historické výzvě a směřování vlasti. Ale to je externí, veřejný trend, a uvnitř médií mnozí zůstali, jak se říká, na svém přesvědčení. Do éteru říkají “Krym je náš” a vzadu mají zkřížené prsty. Mluví o boji nového Ruska – a nevěří v ideály boje. Říkají, že Ukrajina a Západ jsou útočníky a sami se domnívají, že vina je na Kremlu a Putinových osobních ambicích. Toto „podminování“ se často zcela otevřeně projeví obecným nezdravým sarkasmem pro všechno tradičně ruské. Kněží ruské pravoslavné církve jsou pro ně “pouze popové” Georgijevská stužka – “Mironjukův projekt” nostalgie po sovětském režimu – “špatné sny”, oživení ruské armády – “vojenská síla”, velká ruská historie – “soubor trestných činů a her” a podobně.
Řekl bych, že někdy přesvědčení zaměstnance “Prvního kanálu” není příliš odlišné od názorů zaměstnance “Echa Moskvy”. Jednoduše jedna zpráva pro „Echo Moskvy“ a druhá pro “svobodný tisk”. Slyšel jsem editora federální informační agentury, že se ptal, půjde-li dotazovaný na Navalného shromáždění na podporu demokracie. V další velké nakladatelství HR-tým při přijímání pracovníků zkoumali kandidáty v sociálních sítích – jestli podporují “režim” nebo „demokracii”.
Mohu jen plně podpořit slova experta, protože jsem sám byl svědkem skutečného vztahu mediální “elity” k nové politice Ruska. Jen tiše sedět a “breptat”. Ale jakmile Putin projeví slabinu, jsou připraveni k okamžitému zvednutí hlavy. A souhrnně “Echo Moskvy” nahrne téměř všechny rány. V čem je problém? Problém je v kádrech. Problém je v tom, že špatně pracují sociální výtahy. V regionálních médiích a na internetu je plno profesionálů, kteří jsou skutečně na vysoké informační úrovni a mohli by uvádět Putinův kurs do života. Jen kdo jim umožní dostat se na úroveň, kde to mohou realizovat?
“Proto, mimochodem, je nemotornost v oblasti podpory vidět stále více a více. Důvodem pro to není přehnaná horlivost a tmářství, jak byste mohli nabídnout, ale přesně naopak – výsměch ruskému vlastenectví a hodnotám ruského světa. Když zásadně nesouhlasíte s “politikou strany”, ale jste nuceni ji dodržovat, je nejlepší možností odporu – dotáhnout ji do absurdity.
Chcete vlastenectví? Tady jej máte v takové formě a množství, aby bylo všem z vlastenectví špatně, ale přesněji řečeno z velmocenského šovinismu. Chcete kritiku Západu? Zde je primitivní protizápadní přetvářka. Chcete obraz moderního Ruska? Předhodíme Stevena Seagala, Depardieu a Roy Jonese jako nové Rusy, a pak si z nich uděláme legraci, když udělají chyby.
Výsledkem je talk show o politice, proměněná v nikdy nekončící cirkus nudných hlasatelů, který je stále méně přiměřený a stále více hysterický. Tisková agenda hlavního kanálu je omezena výhradně na Banderu a cenu ropy, zatímco vývoj v jejich vlastní zemi se jednoduše tutlá.
Ukázali například ruským občanům historický úspěch položení elektrického kabelu na dno Kerčského průlivu? Je to náročný úkol, který byl proveden v nouzovém časovém rámci, během několika dnů, za každého počasí. Přinesli reportáž o jedinečné obnově Sajano-šušenské hydroelektrárny? Kolik vidíme v ruských televizních zprávách závodech, agrokomplexu, tichých skutcích učitelů, lékařů, obyčejných pracovníků? Nic z toho není v éteru. A víte proč? Vzhledem k tomu, že redaktoři to nepovažují za zajímavé srovnání s trestnou činností a korupcí “- říká Eduard Birov.
Všechno je pravda, není třeba nic přidat. První kanály začínají ztrácet kontakt s realitou. Lidé jsou unaveni z hlučných show a zmatku. Při sledování klidných, ale zajímavých programů s účastí odborníků, aby lidé slyšeli argumenty a ne obscénní vyjadřování, získali by informace, znalostí a mohli by si pak utvořit vlastní názor. Potřebujeme pozitivní program, se skutečnými, ne vymyšlenými problémy. Se skutečnými hrdiny. Se skutečným každodenním životem. Ale kanály honí ratingy a lidé začínají od všeho hloupnout a nemyslet – kdy se vláda na to podívá?
“Mlčet a předstírat, že se nic neděje není o nic méně zločinné. Vzhledem k tomu, že to poskytuje živnou půdu pro šíření infekce. Na Ukrajině se domlčeli do potíží. Vždyť jsou zde aktivní účastníci občanské války a stoupenci masového vyvražďování obyvatelstva na jihovýchodě – dědici samotného Bandery. Odsuzovat zločiny a jejich samotnou existenci by se považovalo téměř za zločin. Ano, o tom je třeba volat. A vypalovat to horkým železem. Dokud není příliš pozdě.“ (http://cont.ws/post/163 823) – tato slova Nikity Michalkova by měla být poplašným zvonkem v našem boji za Rusko, protože zvon již zvoní a spoléhat se v těžké minuty na centrální elektronická a tištěná média bude velká hloupost.
Pokud budeme mluvit věcně, země potřebuje novou kádrovou revoluci v centrálních tištěných a elektronických médiích. A není třeba se bát, že prý přijdou jaksi nepřipravení lidé. Media mají takovou povahu, že se v nich lidé stanou profesionály ve velmi krátkém časovém období, bez ohledu na úroveň médií. A vedoucí roli v tomto procesu může zaujmout administrativa prezidenta, lámající tento mediální, a ne jen mediální systém, který do značné míry pracuje, nezahálí, ale otevřeně proti Putinovu kurzu dělá tiché sabotáže. Který se otevřeně pitvoří. Nové Rusko potřebuje novou elitu.
Zdroje:
http://regnum.ru/news/polit/2038324.html
http://www.chelemendik.sk/___429710228.html
Volný překlad pro České národní listy: P. Rejf
