MiG-31 je vskutku stíhač mnoha nej: především je to nejrychlejší v současné době používaný bojový letoun na světě – jako jediný dosahuje maximální rychlostí 3000 km/h. Ve své kategorii také operuje nejvýše, jeho praktický dostup přesahuje dvacet kilometrů, což je o dva až tři tisíce metrů výše než u běžných bojových letounů. A má extrémně výkonný radar, který dokáže vyhledávat cíle na vzdálenost přes tři sta kilometrů. V uvedených parametrech a řadě dalších MiG-31 překonává všechny soudobé bojové letouny. Pro jeho určení mají Američané respekt vzbuzující název „interceptor“.
Úspěch Sovětského svazu
MiG-31 nemá v mnoha ohledech sobě rovného i přes skutečnost, že je dědicem koncepce typu MiG-25 z šedesátých let a svůj první vzlet vykonal už před čtyřiceti lety, přesně 16. září roku 1975. Je důkazem vysoké úrovně sovětské vědeckotechnické a výrobní základny a je specificky sovětský, chcete-li ruský: největší země světa tento unikátní stroj vyvinula proto, aby byla schopna ze vzduchu bránit rozsáhlá území Sibiře, nepokrytá tak hustou sítí pozemní protivzdušné obrany jako více osídlené části země.
MiG-31 se všemi svými systémy byl vyvíjen a konstruován tak, aby zvládl provoz v arktických podmínkách a byl schopen napadat i nízko a pomalu letící vzdušné cíle. Unikátní schopností tohoto stroje je možnost sestřelovat podzvukové střely s plochou dráhou letu, jako jsou AGM-109 Tomahawk a AGM-86 ALCM. Takovou schopnost v současné době nemá zřejmě žádný jiný bojový letoun na světě.
MiG-31 zkrátka létá hodně vysoko a hodně rychle a dokáže velmi dobře sledovat a napadat cíle ve všech letových hladinách: ať už jde o AWACSy, strategické bombardéry, nízko letící letouny všeho druhu, malorozměrné i pomalu letící cíle včetně bojových helikoptér. S trochou nadsázky lze také konstatovat, že sovětští konstruktéři předběhli dobu, protože MiG-31 je ideální prostředek k odhalování a ničení bezpilotních letadel v jakékoliv letové hladině.
Nový život pro MiG-31
Po zničení Sovětského svazu a vyrabování Ruska západní oligarchií v 90. letech byl MiG-31 doslova vymírajícím druhem. Složitý a mohutný, až čtyřicet tun vážící stroj se silnými, ale žíznivými motory je provozně velmi náročný a drahý, takže jeden čas tyto letouny prakticky nelétaly. Jejich místo v sestavě ruských vzdušných sil je ale nezastupitelné a v plné míře by je nedokázaly nahradit ani letouny řady Su-27/30/35, které mají jiné určení a operují v nižších letových hladinách a při nižších rychlostech.
Nástup Vladimira Putina do úřadu před patnácti lety ale vdechl „jedenatřicátému“ nový život. MiG-31 se nejenže vrátil do plného provozu, roční nálet pilotů a operátorů rychle rostl a stroje procházely opravami, ale současně se také podařilo uskutečnit plán na jeho rozsáhlou modernizaci. Ta má výsledek ve verzi MiG-31BM, která má dále výrazně vylepšené schopnosti sledování a napadání vzdušných cílů díky modernizaci radaru, palubní elektroniky a integraci nové výzbroje.
Hlavní zbraní typu MiG-31 jsou protiletadlové řízené střely řady R-33/R-37/RVV-BD, které prokázaly reálnou schopnost zasahovat vzdušné cíle na vzdálenost větší než 200 kilometrů, což je v podstatě dvojnásobek ve srovnání se současně používanými řízenými střelami v západních letectvech.
Vzdušné a kosmické síly (VKS) Ruské federace mají ve výzbroji více než 120 operačně nasaditelných letounů MiG-31, z nichž přes sedmdesát jich je v modernizované verzi BM a do roku 2018 vzroste tento počet na stovku. Typ zůstane ve výzbroji pravděpodobně do konce příštího desetiletí, ale už nyní se v Rusku „polooficiálně“ hovoří o jeho nástupci: jistě to bude dědic toho nejlepšího, co MiG-31 nabízí, a vývojem bude pravděpodobně pověřena jeho „mateřská“ Mikojanova konstrukční kancelář.
Na videu níže můžete vidět, jak MiG-31 ruských vzdušných sil doplňuje palivo ze vzdušného tankeru Il-78:
Ilustrační foto: http://mil.ru / Creative Commons Attribution 4.0
