Jan Veleba
18.12. 2015 Rukojmí
Dolní sněmovna je zablokovaná, dějí se tam neuvěřitelné věci, migrační krize za zoufalé bezradnosti evropských politiků pokračuje a tak bych mohl pokračovat. Podle plánu jede snad jenom prezident republiky Miloš Zeman, který si odškrtl další úspěšnou návštěvu kraje, tentokráte Ústeckého.
Je to právě prezident Miloš Zeman, který nedává mnohým spát. Co jsou platné trvalé útoky médií v čele s „veřejnoprávní“ ČT, když většina občanů to vidí jinak a pan prezident vykazuje nejvyšší důvěru ze všech politiků a kam se šustne, tam má nabité sály. A tak je potřeba v řešení kvadratury kruhu „co se Zemanem?“ pokračovat. Ale pozor, co s neposlušnými občany, kteří ne a ne pochopit, že nemají používat vlastní mozek, ale prefabrikované informace médií? A tak přátelé Pražské kavárny vymýšlejí akce, které jsou trochu sofistikovanější. Na pořadu dne je na vládní půdě připraven materiál k zpřesnění ústavy, jak se mu noblesně říká. Jako sláma z bot z něho ale čouhá touha přidusit prezidenta a svázat mu ruce. Autorem je samozřejmě neúspěšný prezidentský kandidát ministr Dientsbier.
Ten se prakticky od chvíle zvolení Miloše Zemana prezidentem nezabývá skoro ničím jiným než jak vyplodit legislativní paskvil, na jehož základě by bylo možno otevřít cestu k odvolání prezidenta. Neustále předkládá nějaké návrhy, které jsou vedeny zahořklostí, kterou v sobě tento politik vůči prezidentovi má. A tak prezidentovo přízvisko pro pana ministra „vzteklé štěně“ je docela výstižné. Uvažovaná možnost odvolání prezidenta všelidovým hlasováním, tedy referendem, jde přímo proti přímé volbě prezidenta. Je naprosto absurdní, aby lidé, kteří si ho zvolili, najednou hlasovali proti. Při současném stavu politické “kultury” bychom byli svědkem neustálého vypisování referend, jenom proto, aby nespokojené skupiny otrávily prezidentovi zvolenému v přímé volbě život a dál prohloubily napětí ve společnosti.
Uznávaný odborník, šéf katedry ústavního práva Václav Pavlíček je ale proti jakýmkoliv změnám a říká: “Současný systém se ještě ani nevyzkoušel a už se mění. Navrhované řešení by bylo nevyvážené a v rozporu s principy ústavního systému – zatímco by každá z komor mohla navrhnout, aby byl prezident zbaven úřadu, on na ně podobný nástroj nemá”.
Profesor Pavlíček položil na stůl ústavní fakta, se kterými se odborně dá polemizovat jen stěží.
Čím dál tím víc proto podobné snahy vypadají jako prostředek k získání nástroje proti Miloši Zemanovi. Aby pískal tak, jak to někteří politici chtějí. Kdo zná ale současného prezidenta, ví, že to nikdy dělat nebude. A že si za svými názory, které se leckomu nemusí líbit, vždy stojí.
I proto si ho lidé před dvěma lety dobrovolně zvolili. Podle názorové hladiny zákonodárců jak ji vnímám, tak změna Ústavy, ke kterou vypotila vláda, je bez šance.
Druhým současným pokusem jak se dostat panu prezidentovi na kobylku byla petice pana Majznera a spol. pod příznačným názvem „Prezidente, odejděte“. Už jenom ten název vypovídá něco o kulturnosti a úrovni autorů. Jejich snahou bylo docílit silného usnesení Senátu proti panu prezidentovi, nejlépe ho rovnou pohnat před Ústavní soud za velezradu. A čím podle pana Majznera spáchal prezident Miloš Zeman velezradu? „Prezident Miloš Zeman svými rozporuplnými výroky k sankcím proti putinovskému režimu v Rusku zadal důvodné podezření, že jedná spíše v zájmu nepřítele – putinovského režimu, než v zájmu České republiky a jejich spojenců“, praví se v preambuli petice k velezrádci Zemanovi a nepříteli Putinovi, kterou Senát projednal 10. prosince.
Leč nepodařilo se. Senát schválil usnesení neshledávající chování a výroky pana prezidenta v rozporu s Ústavou a druhé, tak zvané doprovodné usnesení asi pěti pravicových senátorů vyzývající prezidenta k nápravě se pro nezájem většiny přítomných senátorů nehlasovalo vůbec. Vskutku pozoruhodný výsledek aneb kvadratura kruhu, kdy za prezidentem republiky stojí většina občanů se řeší dost špatně.
