Jan Campbell
25.12.2015 Vaše věc
Nazvání příspěvku představuje typickou otázku, kterou mi kladli v posledních několika týdnech nejenom studenti, ale i podnikatelé, několik úředníků a veřejných činitelů, především v zahraničí. Protože nejsem v diplomatické službě, mohl jsem si dovolit otevřenost a poukázat na důvody, které mají své prameny v nedávné historii.
S obvyklým zpožděním dorazily do české kotliny informace o cílech jaderného útoku v sovětském bloku. Odtajněné údaje mají 800 stránek. Místa určená k “systematické destrukci” jaderným úderem obsahují civilní cíle. Uvádím tuto skutečnost proto, že zbrojení a používání zbraní nezná parametry dobré vůle, nebo čisté důvěry a nebere žádný ohled na tzv. lidská práva.
V doplnění doporučuji se podívat do dalších archívů, které jasně dokazují, že USA neměly, nemají a nebudou mít problém s válkami do té doby, kdy se války budou odehrávat mimo jejich území. V tomto smyslu je potřeba vidět Ukrajinský konflikt, výhody a nevýhody V 4 pod „záštitou USA“, které se domáhají v Polsku a další trendy. V neposlední řadě ale i sestřelení SU 24 tureckým vojenským letectvem. Takováto chtěná – nechtěná provokace, dnes již prakticky potvrzená samotným Tureckem, se může kdykoliv opakovat v blízké budoucnosti a blízkosti hranic ČR. Je tomu proto, že nelze vyloučit, že se USA rozhodnou předat vojenským – rusofobům rozhodování o nasazení zbraní dovezených z USA a uskladněných na území států již dnes vznikajícího nárazového koridoru. Při opakování podobného incidentu, jakým bylo sestřelení SU 24 v nárazovém koridoru, jakým bylo sestřelení SU 24, musíme počítat s reakcí RF, která může být nejenom pro zemi autora provokace fatální. To již proto, že RF nemá fakticky, ani politicky zájem, si jezdit vyřizovat účty s provokatérem s pomocí vojáků, tanků, letadel, nebo speciálních jednotek, a nemůže bezkonečně být prověřována na trpělivost a rozšiřování zón konfliktů v bezprostřední blízkosti státní hranice RF. Ankara a Baku na kraji geopolitické propasti vítají.
V průběhu roku 2015 jsme měli možnost sledovat a analyzovat celou řadu jevů, které budou i v roce 2016 nadále působit, především negativně. A to jak na veřejnost a trhy, tak i na individuální osudy lidí. Ve zkrácené formě uvedu sedm hlavních nebezpečí, která mohou většině z nás změnit sladký život na trpký.
Prvním nebezpečím je neexistence adekvátního řešení dluhového problému USA a eurozóny. Stačí si připomenout kvalitu lídrů – politiků a skutečnost, že Euro je politická, proto od politických rozhodnutí závisející měna, která nemá udržitelný hospodářský základ. Miliardové investice programu zvaného „kvantitativní uvolňování,“ jejich struktura a dosavadní výsledky, mluví za sebe.
Druhé nebezpečí představují geopolitické změny. Bylo popsáno mnoho papíru a vysloveno mnoho slov popisujících tyto změny. Proto se omezím pouze na hlavní následky. Ukrajinský konflikt, válka v Sýrii, obnovení válečných akcí v Karabachu, územní spory mezi Japonskem a Čínou, migrační krize v Evropě a v neposlední řadě růst vlivu tzv. IS a religiózních konfliktů ve světě potvrzují nejenom růst nestability a rizika většího válečného konfliktu, ale i zvětšující se pravděpodobnosti bojů v blízkosti našich hranic. Hybridní válka se nevede se na konkrétním bojišti, po vyhlášení války, jako tomu bylo v minulosti.
Třetí nebezpečí představuje růst totalitarismu a ztráta občanských práv. Do kontextu uvedeného patří mimo jiné omezení plateb hotovosti, omezení výše vkladů (JP Morgan) a omezení bankovních převodů. Uvedené skutečnosti jsou části trendu, který se obyčejně popisuje jako boj proti terorismu a šedé ekonomice, nebo jako boj proti korupci. Ve skutečnosti se jedná o realizaci Orwellových představ a zrušení finanční nezávislosti občana. Na druhé straně mince se objevilo nebezpečí intervencí bezpečnostní agentury EU zvané FRONTEX proti vůli členských států. Na vyšší úrovni je TTIP s možností anulace státní suverenity v otázkách jurisdikce na základě rozsudku arbitrážního soudu. Toto nebezpečí existuje i po té, co Phillip Morris nevyhrál spor v Austrálii.
Čtvrté nebezpečí představuje „spása Řecka.“ Reakce Řeckého MZV na výroky prezidenta Zemana zatím nepřímo dokazuje, že Grexit byl postaven na vedlejší kolej s pomocí vítězství hlouposti politiků nad hospodářsko – finanční logikou. Toto Pyrrhovo vítězství se nachází na cestě a v trendu trvalého omezení občanských práv a svobody jednání se svým vlastním majetkem. Přidám – li k tomu změnu úrokové sazby FED po sedmileté pauze provedené s cílem znovuzískání důvěry bez dokázaného kvalitativního zlepšení hospodářské situace v USA, a poslední snížení úrokové sazby vkladů ECB nemohu najít důvod k optimismu.
Páté nebezpečí je spojeno s růstem default ve velké většině významu slova. Růst defaultu je podporován celkovým zadlužením ve světě. V tomto roce jsme mohli registrovat největší počet korporátních defaultů, přičemž mnohé společnosti byly aktivní v energetickém sektoru, sektoru dobývání přírodního bohatství včetně břidlicového plynu. Vysoké číslo defaultů potvrzuje vysokou zadluženost korporací nehledě na nulovou úrokovou sazbu. Nízká cena ropy dokazuje mimo jiné spekulativní charakter břidlicové revoluce. Statistika Standard & Poor ukazuje zvýšení tzv. odpadových obligací na 50% ve srovnání se 40% před rokem. Místo snižování zadluženosti se korporace rozhodly jít cestou zvýšení zadluženosti. Tím připravují šibeniční oprátku pro mnohé vlády a centrální banky. Případný krach břidlicové revoluce a zvýšení cen ropy přinese inflaci v EU, která rozšíří řady chudých. Vyrovnání kurzu USD – Euro a držení úrokových sazeb USD a Euro upevní trend zbídačení Evropy.
Šesté nebezpečí spočívá ve spekulativním charakteru cen plynu a přírodních zdrojů. Následky spekulativního charakteru cen se odrazí ve financování exportérů ropy, a v bilanci bank spolupracujících s těmito státy – exportéry. Nebudu popisovat problematiku státních rozpočtů Saudské Arábie a podobných států – exportérů. Připomenout si dovoluji skutečnost, že dalších pět švýcarských bank se během posledních dnů „dohodlo“ s úřady USA v jedné daňové záležitosti (Waadtländer Kantonalbank (BCV), J. Safra Sarasin, Coutts, Gonet und die Walliser Kantonalbank (WKB). Další, včetně Deutsche bank v Moskvě, jsou pod mikroskopem a hrozbou miliardových pokut USA. Ke dnešnímu dni se tak mimosoudně „dohodlo“ více než 70 bank s úřady USD na miliardových pokutách, které samozřejmě platí ne bankéři a spekulanti, ale obyčejní klienti. Spekulativní charakter cen plynu a přírodních zdrojů je přímo spojen s pátým nebezpečím, které se tak umocňuje bez jakékoliv možnosti kontroly voliči.
Sedmým nebezpečím je skutečnost, že zlato, stříbro a podobné drahé kovy zůstanou jedinou reálnou ochranou v době smogu v Miláně, kde dnes vyhlásili zákaz jízdy automobilem, v Sarajevu, kde kvůli smogu ani ptáci nelétají a děti nechodí do školy, a v Pekingu je boom v prodeji čerstvého vzduchu. Zlato, stříbro a podobné drahé kovy budou ale ochranou pouze pro ty, kdo je vlastní ve fyzické formě. Takových vlastníků je v EU velice málo, ČR mezi vlastníky nepatří. Proto píši o nebezpečí. Dobrá rada v takové situaci nad zlato.
V závěru příspěvku se zmiňuji o štěstí v ČR. V anglickém hrabství Kent, kde stojí obří obchodní centrum zvané Bluewater Mall, nabízející 13 tisíc parkovacích míst, museli reklamou a nastupujícími dva dny trvajícími svátky vystresovaní návštěvníci OC zdolávat epickou 6 hodinovou výjezdní dobu z garáže. Toto trauma se vyjíždějící snažili léčit odchodem z aut a návštěvou kino, nebo fast food, a přitom zapomněli, že svým konáním zvětšují utrpení druhým, kteří na takové rozhodnutí neměli, ani rozum, ani peníze. Jaké štěstí má Praha a ČR, že obě jsou tak malé a pomalé, a nedovolily, aby hloupost konzumentů dosáhla britské úrovně již v tomto a příštím roce. Jaké štěstí má Praha a ČR se současnou vládou, která se neodhodlá ani v příštím roce odstavit Ústavní soud, tak jak se to stalo včera v Polsku. Jaké štěstí pro všechny občany, že vláda ČR nebude muset řešit problém politického azylu miliardáře Chodorkovského. Toho bude dnem a nocí hledat Interpol se stejným úspěchem, jako hledal Mánes světlo se svíčkou nad žitným polem v poledním slunci.
Vzhledem k slunečnému poledni za komputerem, jsem se rozhodl ukončit příspěvek vyznáním: Věřím, že velká většina čtenářů bude souhlasit s tím, že nejkrásnějším dárkem k Vánocům není nic, co se zlatem třpytí…je to úsměv, láska, pohlazení. Nad takový dar žádný není…Přeji všem čtenářům a jejich rodinám příjemné Vánoce ve společnosti uvedené trojice a hodně štěstí v novém kalendářním roce 2016, zabaleném ve zdraví.
