Turecko, když jde o eskalaci na Středním východě, tak si prostě nemůže pomoct. Erdogan zaprvé záměrně znovu rozdmýchal konflikt mezi Ankarou a kurdskou PKK, aby tak strachem dohnal veřejnost k vynulování výsledků demokratických voleb. Pak Turci u syrské hranice sestřelili ruské bojové letadlo. Nakonec Erdogan v kroku, který by docela dobře mohl být snahou o ochranu pašeráckých tras ropy od Islamistického státu, poslal do Bashiqy kousek severovýchodně od Mosulu 150 vojáků a dva tucty tanků, čím rozzuřil Bagdád.  

Připomínáme vám, že Írán si v Iráku zařídil značný jak politický, tak vojenský vliv. Irácká vojska se ukázala být při obraně země proti postupu ISIS převážně neúčinná a tak do toho vstoupily íránskými Quds podporované šiítské milice včetně organizace Badr, Asaib Ahl al-Haq a Ktaib Hezbollah, aby tu mezeru zaplnily.

Samozřejmě, že to znamená, že v Iráku stojí Ajatolláh vysoko, a když přijde na loajalitu, tak jak ti militanti, tak spousta iráckých zákonodárců přísahala věrnost Teheránu a konkrétněji Qassemu Soleimanimu. Háček je v tom, že Írán nebude stát stranou, aby Americe s Tureckem dovolil spočinout na půdě Iráku ještě více nohami, kvůli čemuž jen hodiny poté, co Ash Carter oznámil, že Pentagon je nachystán vyslat více US vojáků speciálních operací, tak Kataib Hezbollah pohrozil, že je bude lovit a zabíjet. Vůbec není náhodou, že premiér Haider al-Abadí odmítl přítomnost více US vojáků jen o pár okamžiků později.

Teď dal Abadí Turecku 48 hodin, aby stáhlo své vojáky z Iráku nebo jinak.

Nebo jinak co? můžete se ptát. No, jinak Bagdád bude apelovat na Radu bezpečnosti OSN, kde nejspíš Rusko s Čínou irácký nárok podpoří.

To je ale jako řešení pro některé irácké politiky trochu moc měkké, takové jako Hakim al-Zamili, šéf irácké parlamentní komise bezpečnosti a obrany, který v neděli řekl, že Irák „by brzy mohl Rusko požádat v reakci na tureckou invazi a porušení irácké suverenity o přímou vojenskou intervenci.“

„Irák má kapacity tyto síly odrazit a vyhnat je z iráckého území. Rovněž bychom mohli požádat Rusko, aby v reakci na turecké porušení irácké suverenity vojensky intervenovalo,“ řekl Al-Araby al-Jadeed.

No, víte, kdo to je? Hakil al-Zamili je někdo.

V roce 2007 jej zatkla irácká a americká vojska, když zastával vysoký úřad na ministerstvu zdravotnictví. Zamiliho obvinili, že posílá miliony dolarů šiítským militantům, kteří následně unášeli a zabíjeli irácké civilisty. Sunnitské civilisty. Konkrétněji US Zamiliho podezírali ze „zneužití jeho pozice k vedení darebné jednotky Mahdího armády, tj. šiítské milice, která přísahala věrnost klerikovi Mokhada al-Sadrovi,“ jak v té době referoval New York Times s dodatkem, že byl obviněn, že „zaplavil výplatní pásky ministerstva zdravotnictví militanty, čímž zpronevěřil americké peníze určené k placení za irácký přetížený zdravotní systém, a že zneužil zařízení a služeb ministerstva zdravotnictví za účelem sektářských únosů a vražd.“

Zde je zajímavé tvrzení od NPR z roku 2010 po parlamentních volbách:

Při včerejších pátečních modlitbách ve slumu Sadr City v Bagdádu přilákal velkou pozornost jeden muž v šedém obleku, když kazatelé mluvili o P.A. Po kázání, které pochválilo jak ozbrojený, tak politický odpor k okupaci Iráku, mnozí lidé z mnohatisícového davu spěchali, aby se protlačili dopředu a pogratulovali Hakimu al-Zamilimu, který si jasně vydobyl rozhodný mandát jako poslanec parlamentu za Bagdád.

Ač je tady v Sadr City celebritou, prohlašují ho mnozí Iráčané za válečného zločince, jelikož Zamili byl náměstkem ministra zdravotnictví během zuřící irácké občanské války, a je obviňován, že ministerské gardy přetvořil na šíitská komanda smrti, co unášela a vraždila stovky sunnitů.

Další činitel ministerstva, který Zamiliho udal, se ztratil a předpokládá se, že je mrtev.

Poté, co byl Američany uvězněn a zadržován déle než rok, Zamiliho irácký soud po krátkém procesu osvobodil.

„Kdybych skutečně byl do těch zločinů zapleten, tak by mě soudy usvědčily,“ řekl Zamili.

Správně. Ovšem problém je v tom, jak už říkáme měsíce, že šíitští politici spolu s Íránem podporovanými milicemi teď kontrolují Irák, který se v podstatě přetvořil na kolonii Teheránu.

Nedojde k žádnému jednostrannému rozhodnutí ze strany US nebo Turecka o umístění vojsk do této země, jemuž by Bagdád nevzdoroval, a všichni obeznámení vědí, že když se Bagdád vzpírá, tak to znamená, že Írán nesouhlasí.

Jak Zamiliho varování objasňuje, Irák (a tudíž Írán) se nebude ostýchat povolat z Moskvy velké kvéry, když bude mít pocit, že to situace vyžaduje – a militanti se nebudou ostýchat útočit na nájezdníky z této „invaze“.

„Turecké zájmy v Iráku teď už budou legitimním cílem kvůli tureckému útoku na irácké území,“ uvedla v prohlášení jedna z šíitských milicí Kata’ib Syyid al-Shuhada z Lidové mobilizace. Podobně i Harakt al-Nujaba Turecko nazvala „teroristickým státem“. Připomínáme vám, že tyto skupiny mají reputaci, že se prý nebojí nikoho, kromě Chameneího samotného. Ne US, ne Turecka, ne ISIS ani nikoho jiného:

Uzavřeme to tím, co řekl Zamili po zřízení v Bagdádu sídlící společné zpravodajské buňky sestávající z činitelů Íránu, Ruska, Sýrie a Iráku: „Je tu nápad na formalizaci vztahů s Íránem, Ruskem a Sýrií. Chceme plnohodnotnou vojenskou alianci.“

Jako bonus trochu vybarvení od ISW:

Nedávné vyslání tureckých vojsk do severního Iráku se liší od minulých misí ve třech rysech. Zaprvé Turecko tuto akci zjevně neprovedlo, aby přímo omezovalo PKK, protože kolem Bashiqy žádná významná aktivita PKK není. Tato základna je také umístěna příliš daleko od dalších prioritních území PKK, včetně Sijaru západně od Mosulu, aby ji šlo účinně použít jako opěrného bodu pro budoucí operace proti PKK. Zadruhé turecký batalion vyslaný do této oblasti je uvnitř Sporné vnitřní hranice (DIB) Kurdistánu, kde je značná kurdská populace, ale zůstává to mimo Irácký Kurdistán. Turecko má nejspíš v úmyslu podpořit Barzaniho a KDP se zabezpečením kontroly nad DIB spolu s tím, že své síly umístí tak, aby mohly uplatňovat větší vliv při účasti na budoucích operacích při opětovném obsazení Mosulu, před tím etnicky rozrůzněného města obývaného Araby, Kurdy a Turkmeny. Zatřetí vyslání Turků přišlo jen čtyři dny poté, co ministr obrany Ashton Carter oznámil, že do Iráku budou vyslány další US síly speciálních operací (SOF), aby vedly přepady a sběr zpravodajství v Iráku a Sýrii, což je prohlášení, které obecně odsoudily šiítské politické strany, a ty hrozí kvůli němu hlasovat o nedůvěře proti ministerskému předsedovi, čímž premiéra Abadiho nutí veřejně přítomnost zahraničních pozemních sil v Iráku odmítat. Turecká vojska byla tudíž vyslána ve zvláště citlivé době.

Turecko si rovněž udržuje úzké vztahy s klíčovými hráči v severním Iráku. Turecko už od roku 2013 spolupracuje s regionálním presidentem Kurdistánu Masoudem Barzanim, zvláště na vývozu ropy přes ropovod Kirkuk-Ceyhan. Barzani má s Tureckem společnou nedůvěru k PKK a KDP s PKK v současnosti soupeří o kontrolu nad okresem Sinjar. Turecko má také úzké vztahy s bývalým guvernérem provincie Ninewa Atheelem al-Nujaifim, který udržuje tábor bývalé místní policie a arabských bojovníků v Bashiqě zvaný „Národní mobilizace“. Turecká podpora byla pro Atheela al-Nujaifiho podstatná, aby byl povýšen na guvernéra v roce 2009. Turecko má nakonec úzké vztahy s Osamou al-Nujaifim, bratrem Atheela a vůdcem sunnitského bloku Etihad v Radě reprezentantů (CoR). Turecko nejspíš těchto konexí využije, aby si zajistilo větší kontrolu nad ozbrojenými a politickými hráči, kteří se budou účastnit zpětného dobytí Mosulu. Zvláště bude Turecko nejspíš podporovat Njaiffis od sunnitských Arabů, s nimiž Turecko ještě nerozvinulo vztahy.

Vyslání tureckých vojsk vyvolalo silné odmítání napříč celým iráckým politickým spektrem. Irácký ministerský předseda Haidar al-Abadi a irácký president Faud Masoum toto vyslání příkře odsoudili jako porušení irácké suverenity a požadují, aby Turecko provedlo okamžité stažení. Všechny hlavní šiítské strany toto vyslání odsoudily jako porušení irácké suverenity s tím, že vůdčí činitel Sadristů volal po iráckých náletech proti tureckým silám, pokud zemi neopustí. Další člen pro-Malikiho CoR navrhoval, že by k vyhnání tureckého batalionu mohly intervenovat „ruské síly“.

US nejspíš v této záležitosti na Turecko tlačit nebudou, jelikož anonymní US obranné zdroje poukazují, že US o tureckých záměrech „věděly“. Avšak íránské zástupné milice by mohly udeřit na Turecko jinde v zemi. Írán nejspíš nařídil íránským zástupným milicím, aby 2. září unesly 18 tureckých stavebních pracovníků, aby na Turecko tlačily, aby nařídilo Tureckem podporovaným rebelům, aby spolupracovali na příměří kolem obležených měst s šíitskou většinou Fu’ah a Kifriya v severní Sýrii. Únosy poskytly na Turecko dostatečnou páku a unesení pracovníci byli propuštěni, jakmile syrští rebelové umožnili místní příměří. Írán by mohl uplatňovat podobné akce proti tureckým zájmům v Bagdádu a v jižním Iráku.

Tato situace by se mohla dále eskalovat, pokud na toto vyslání začne Írán pohlížet jako na hrozbu svým strategickým cílům v Iráku nebo v Sýrii. Írán na irácké půdě odmítá jakákoliv zahraniční vojska kromě jeho vlastních a podporuje Patriotickou unii Kurdistánu (PUK), tj. Barzaniho rivala v irácké kurdské politice ve snaze soupeřit s ním o kontrolu nad úřadem regionálního presidenta Kurdistánu. Íránští zástupci se rovněž nedávno 12. listopadu násilně střetli s Pešmergou v Tuz Khurmato ve východním Salah al-Din.

Šiítské strany této epizody využijí k nátlaku na premiéra Abadiho, aby rozhodně odmítl zahraniční intervenci, zvláště pokud jsou ty zprávy, že Turecko s Barzanim podepsalo dohodu o zřízení trvalé turecké základny v Bashiqě, pravdivé. Tyto výzvy by mohly US zkomplikovat plány na vyslání dalších Sil speciálních operací (SOF) do Iráku jako „speciální expediční úkolové síly“, které budou provádět v Iráku a v Sýrii přepady a sběr zpravodajství.

Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com