Václav Danda
25. 11. 2015 ProtiProud
Václav Danda komentuje sestřelení ruského bitevníku nad Sýrií a dává tuto neslýchanou válečnou provokaci amerických jestřábů do souvislostí s teroristickým divadlem posledních týdnů.
I přes opatrné signály, že dochází k uvolňování napětí mezi Ruskem a Západem – k čemuž významnou měrou přispěly pařížské atentáty – tlak na Rusko se ve skutečnosti stále zvyšuje. Dnešní sestřelení ruského stíhacího bombardéru Su-24 v Sýrii u tureckých hranic však překonalo všechno myslitelné.
Nejenže jde o první sestřelení ruského letadla armádou NATO v celé jeho existenci od začátku padesátých let. V současné situaci znamená zápletku, na jejímž konci může být skutečná katastrofa. Pařížské atentáty jsou proti tomuto otevřenému válečnému aktu členské země NATO vůči Rusku rázem jen odpolední čajíček. Teprve teď půjde do tuhého. A to bylo zřejmě to hlavní, o co režisérům současného světového napětí šlo: Napnout strunu k prasknutí.
Kdo spolu ve skutečnosti zápasí?
Reakce Ruska nenechala nikoho na pochybách:. „Dnešní ztráta je spojena s bodnutím do našich zad, za nímž stojí komplici teroristů. To, co se dnes stalo, nemohu charakterizovat jinak. Je to každopádně tak, že naši piloti ani náš stroj nepředstavovali ohrožení pro Tureckou republiku. O tom nemůže být pochyb. Účastnili se operace proti Islámskému státu,“ řekl viditelně rozrušený Vladimír Putin.
Sestřelením ruského bitevníku členským státem NATO jsou válečné kostky znovu vrženy.
Tento zatím nejvážnější incident mezi Ruskem a Západem však není možné izolovat od dění posledních týdnů. Jako by spolu zápasily dva mocenské proudy uvnitř obou velmocí. Na jedné straně představitelé „kissingerovské konvergence“ zaujímající vůči Rusku relativně smířlivý a realistický postoj a obtáčející Rusko zvenku i zevnitř pavučinou „asertivní diplomacie“ – a na straně druhé „neokonští jestřábi“, směřující k vojenské konfrontaci.
Ale i napohled neotřesitelná Putinova pozice jako by začínala podle některých komentátorů zvolna oslabovat. O slovo se prý stále silněji hlásí pátá „liberální“ kolona, dlouho dobře zakopaná v kremelských útrobách – a její “úderná pěst” v tajných službách.
Složité hry těchto „vnitřních sil“ uvnitř obou bloků jsou dost možná pozadím krvavých představení posledních dnů a týdnů. Sestřelení ruského bombardéru je pak jen jejich zvnějšněním, nástupem do palebných pozic. Je zjevné, že pokud například u pařížského masakru můžeme mít oprávněné pochyby o tom, zda nebyl jen další zpravodajskou operací – stejně tak jako nedávné sestřelení ruského civilního stroje – v tomto případě je to jinak. Již první reakce vlastně na všech stranách dávají tušit, že toto bylo doopravdy. Autentický pokus o vyvolání války.
Sekvence napětí
Připomeňme si proto alespoň stručně sekvenci listopadových teroristických představení, jež dnešnímu nezastřenému útoku na Rusko předcházely. Vše odstartovala již zmíněná tragédie ruského Airbusu A 321 v Egyptě. Kupodivu teprve přesně den po útoku v Paříži Rusko trochu nečekaně potvrdilo, že šlo o bombový útok, provedený nejspíše trhavinou umístěnou v zavazadlovém prostoru letadla.
Šlo snad o důrazný „vzkaz“ Rusku jen den po vídeňské konferenci o Sýrii, která skončila fiaskem? Někteří pozorovatelé dávají sestřelení civilního letadla naopak do souvislosti se snahou dostat Rusko hlouběji do společné operace se Západem, aby tak byly částečně odstíněny šokující úspěchy, které společně s Asadovou armádou Putin na frontě v krátké době dosáhl. A ruský souhlas s tím, že šlo o atentát Islámského státu, jako by po pařížském řádění byl smířlivým přikývnutím: Dobrá, jdeme do toho s vámi.
Další “vzkazy”
Téměř bez jakékoli větší mediální pozornosti potom proběhl za necelých čtrnáct dní další „vzkaz“, tentokrát v Libanonu. Teroristický útok v Bejrútu si 11. listopadu vyžádal 41 mrtvých a 200 zraněných. Sebevražední atentátníci útočili v oblasti ovládané šíitským Hizballáhem, který bojuje v Sýrii po boku Bašára Asada.
Pak přichází pařížské „krvavé divadlo“. Vedlo k tomu, že velmoci začaly částečně spolupracovat a jednat o společném postupu proti islamistům. Prezident Hollande, jehož popularita také kvůli imigrantské apokalypse, jíž stejně jako kancléřka Merkelová otevřel dveře, byla na bodu mrazu, se chytil záchranného lana. Hollande náhle vystupuje z pozice vůdce a volá za stanného práva po jednotě země – a spojení všech států proti Islámskému státu.
Někomu to vadilo
Už už to vypadalo, že zejména Francie nachází s Ruskem společnou řeč. Koordinovaly společně útoky v Sýrii včetně leteckých i námořních sil – když tu náhle o víkendu přišel teroristický útok Kyjeva u hranic Krymu. Oproti ostatním teroristickým útokům nebyl tentokrát vykonavatelem Islámský stát, ale ukrajinské neonacistické skupiny spolupracující s islamisty – převážně krymskými Tatary – v projektu „Blokáda Krymu“.
Sloupy elektrického vedení směřující na ukrajinské straně na Krym byly odpáleny výbušninou. Bez elektřiny zůstalo zhruba dva milióny obyvatel poloostrova. Útok byl veden v jihoukrajinské Chersonské oblasti, která s Krymem přímo sousedí. Bez elektřiny jsou ale i okresy v Chersonské a Mikolajivské oblasti Ukrajiny, protože havarijní systémy automaticky odstavily i čtyři ukrajinské elektrárny, včetně dvou jaderných(!).
Hodní a zlí teroristé
Teroristé jsou v tomto případě titulováni západní propagandou jako “aktivisté”. Něco podobného jako vraždící komanda “umírněné opozice” v Sýrii. Tito “aktivisté Blokády Krymu“ odmítali pustit k poškozeným sloupům energetiky, dokud prý ruské úřady nepřistoupí na jejich požadavky. Ukrajinská vláda na teroristy zpočátku formálně poslala policii, ale vzápětí jim dala za pravdu teroristický útok legitimizovala tím, že přerušila jakoukoliv nákladní dopravu z Ukrajiny na Krym.
Příznačná je “dohoda” mezi Porošenkem a „aktivisty“. Poslanc Refat Čubarov, reprezentující teroristy po schůzce s prezidentem Porošenkem, prohlásil: “Snahy národní gardy a policie vytěsnit aktivisty od zničených sloupů elektrického vedení byly nedorozuměním. Nepředpokládá se obnovení dodávek elektřiny na Krym. Prezident podporuje energetickou a obchodní blokádu Krymu.”
To ve skutečnosti znamená, že celá operace provedená neonacistickými bojůvkami Národní gardy byla jen dalším tahem amerických jestřábů, jimž „uvolňování napětí“, ke kterému po pařížských atentátech vše směřovalo, bylo nutno rázně přerušit.
Kola se dala do zpětného chodu
Proto také následovalo demonstrativní prodloužení protiruských sankcí, na kterém se o víkendu dohodly na separátním setkání při summitu G 20 Spojené státy s Angelou Merkelovou (oficiálně s EU). A aby bylo jasné, že zamrzlý konflikt na Donbase je opět rozmražen, zahájil včera Kyjev, v návaznosti na „blokádu Krymu“, rozsáhlou ofenzívu na celém úseku východní fronty, který si po delší době vyžádal mrtvé i zraněné na obou stranách.
Přestřelky se soustředily zejména do oblasti severně od Doněcku, kde domobrana hájila své pozice u obcí Opytne, Pisky a Avdijivka. Zranění jsou hlášeny také při bojích u obcí Zajceve a Majorsk severně od Gorlivky. Tvrdé boje probíhaly opět také v Luhanské oblasti.
Přijde katastrofa?
Zdá se tedy, že dnešní sestřelení ruského bitevníku nad Sýrií je vrcholem této smrtelně nebezpečné hry. Její iniciátoři a režiséři se vůbec nemusejí krýt s aktéry – právě tak jako v Paříži či předtím v Bejrútu, v Mali a v Egyptě. Při vší šílenosti je to skoro komické: Obama k sestřelení ruského bitevníku prohlásí, že Turecko má právo na “ochranu svého vzdušného prostoru”, zatímco jeho generálové v NATO v téže chvíli pokrytecky vyzývají k “diplomacii a zklidnění situace”.
A povšimněme si: Migranti se sice valí do Evropy dál, ale ve stínu výbuchu teroru na všech mokvajících ranách způsobených americkými intervencemi, se náhle zdají nedůležití. V čí prospěch asi?
Sestřelením ruského bitevníku členským státem NATO jsou válečné kostky znovu vrženy. Dokonce tak dramaticky, jako ještě nikdy. Nikoli Islámskému státu, ale Rusku fakticky vyhlásilo NATO válku. A jeho členskou zemí jsme – bouhužel – i my.
Jak odpoví Putin?
Modleme se, aby – jako dosud pokaždé – zdrženlivě a přitom mistrovsky. Opak by znamenal úder katastrofy, která se již dlouho vznáší ve vzduchu.
