Jiří Baťa
5. 11. 2015
Jméno pana Luboše Dobrovského se v poslední době v českých masmédiích vyskytovalo velmi sporadicky. Pan Dobrovský odešel do zaslouženého důchodu a jako senior s pozoruhodnou minulostí si jistě nemůže na současnost stěžovat. A přece se našel důvod, který panu Luboši Dobrovskému nedal, aby se neprojevil a to ne zrovna jen nějak okrajově, ale přímo zásadově. Napsal prezidentu republiky Miloši Zemanovi oduševnělý a velmi rozhořčený dopis a nutno poznamenat, že dopis to nebyl lecjaký zde.
Zásadním totiž pro něj byla urážka, které se prezident vůči němu dopustil tím, že se nevhodně vyjádřil o paní Anně Šabatové v souvislosti s tím, že její zjištění, týkající se nedobrého stavu našich ubytovacích zařízení pro uprchlíky, není pravdivé a že její zpráva nemá jiný význam než se zviditelnit. Za další, že se nevhodně, resp. hrubě vyjadřuje o uprchlících, neboť prý děti těch nešťastníků jsou jen jakýmsi živým štítem, který má vzbudit lítost a soucit. Tolik zásadní důvod, který vedl pana Dobrovského k napsání dopisu prezidentovi, vyjadřující dojemnou starost jak o pověst paní ombudsmanky A. Šabatové, tak (obecně pojaté) nešťastné uprchlíky (imigranty). Dovolím si však připomenout některé sekvence z jeho dopisu v souvislosti s jeho osobou.
Pan Dobrovský ve svém dopise velmi dojemně nebo dojatě sděluje, že je některými výroky Miloše Zemana uražen, neboť on jako občan státu, který i svým přičiněním zbavoval nesvobody a usiloval v něm, již svobodném, o obnovu demokracie, jeho bezpečnosti a slušného chování. Ó, jaký to hrdina! Opravdu? Pak bych chtěl pana Dobrovského požádat aby, má-li v sobě opravdu tolik statečnosti, hrdosti a cti, kterou se v dopise prezidentovi (jen jinými slovy) honosí, nechť osobně a otevřeně prohlásí, že také byl členem KSČ, pracoval jako redaktor zahraniční redakce Československého rozhlasu v zájmu republiky a tím (celých deset let) uvědoměle plnil úkoly a zadání KSČ, publikoval v časopisu Plamen, v Literárních novinách, Reportérovi, Politice a jistě nepsal nic, co by bylo v rozporu s linií strany (KSČ ). Aby toho nebylo málo, v r. 1967-68 byl, se stranickým doporučením, dokonce dopisovatelem v Moskvě. Byl tedy, jak se dnes říká lidem, kteří v bývalém režimu byli členy KSČ a budovali socialismus a hodnoty, které byly po listopadu rozkradeny, ten „zkurvený komunista“, v lepším případě „komanč“. Nebo o něm to neplatí?
Je sice pravda, že v r. 1970 byl z KSČ vyloučen, to ovšem nic nemění na skutečnosti, že se honosí charakterovými vlastnostmi a zásluhami, jako by v době totality nežil a života (včetně práce) se v komunistickém režimu nezúčastnil, notabene, jako by ani nebyl 10 let členem KSČ. Stejně jako řada jiných politických „vychcánků“ (jako např. dlouholetá členka KSČ Jiřina Šiklová, stejně tak Věra Čáslavská, Vlasta Chramostová, dlouholetý člen KSČ, redaktor Rudého práva Jiří Ruml, Petr Uhl, významný levicový politik a člen KSČ, Vladimír Dlouhý, Jaromír Štětina, všichni členové KSČ a celá řada dalších, včetně Vaška „Hajvlů“) i pan Luboš Dobrovský si myslí, resp. je přesvědčen, že jeho minulost je zapomenuta jen proto, že se stal signatářem Charty 77, byl členem OF, aktivně se zapojil v revolučním období počátku devadesátých let, přes řadu významných funkcí, např. Jako ministr obrany nebo český velvyslanec v Moskvě, aby navzdory tomu, že jako bývalému členu KSČ, mu byl v r. 2002 z rukou V. Havla propůjčen Řád T.G. Masaryk III. Stupně. Žádný skandál, všechno bylo OK.
Pan L. Dobrovský se snaží opět vystoupit ze svého stínu, neboť se naskytla vhodná chvíle, vyčinit prezidentovi, kterého sice nevolil, ale uznává jej protože, jak velkoryse konstatuje, ctí zákon. Nic proti tomu, že píše dopis panu prezidentovi, nic proti tomu, že vyjadřuje svůj osobní názor na jisté dění ve společnosti a už vůbec nic proti tomu, že se ohrazuje proti samotnému Miloši Zemanovi. Na to má stejné právo jako já, když píši toto pojednání o jeho osobě. Jiná věc ovšem je, zda jsou jeho výtky na křivdy a nepravosti prezidenta pravdivé a zcela relevantní, zda je sám skutečně natolik rovný, čestný, poctivý, aby byl oprávněný se vyjadřovat tak, jak uvádí ve svém dopise prezidentu republiky. Jsem ovšem přesvědčený, že tomu tak není, neboť pan Dobrovský zcela úmyslně, zbaběle a pokrytecky zmiňuje a zneužívá jen své osobní pozitivní stránky, čímž jakoby chtěl zdůraznit oprávněnost a význam svého morálního pohoršení nad prezidentovými slovy, ale současně zapomíná, že i on má černou duši a zapáchající máslo na hlavě. Z toho pohledu jsou jeho výtky vůči prezidentovi něco na způsob „Káže vodu, sám pije víno“! Jeho jednání však nikterak ani nepřekvapuje, ani nevybočuje od jednání či aktivit lidí, kteří měli to štěstí, že ne klobouk, ale převlečený kabát odhodili v dál natolik, že si toho mnozí ani nevšimli. Nebo nechtěli všimnout, což přijde nastejno. Jak (s)prosté, že?
zvýraznění – autor
Poznámka (Ivan David):
Nesouhlasím s tím, že se kritika L. Dobrovského zakládá na faktu jeho členství v KSČ a psaní do tiskovin později zlikvidovaných. Soudím, že kritika se má opírat o to, co v KSČ nebo jinde dělal a co psal. Panu Dobrovskému bych vyčítal jeho činnost pro upevnění nikoli demokratického systému, ale současného protilidového režimu, který si na demokracii jen hraje (jako ministr obrany, vedoucí prezidentské kanceláře V. Havla, náměstek ministra zahraničních věcí), jeho usilovnou snahu poškodit všechny vztahy včetně hospodářských s Ruskem, když se nechal za tímto účelem vyslat do RF jako velvyslanec (1996 – 2000).
Nebyl jsem členem KSČ a byl jsem svým nečlenstvím znevýhodněn v ostré konkurenci se ctižádostivými šplhouny a ještě více tím, že jsem se „nevhodně vyjadřoval na nevhodném místě“. Nelituji toho. Opovrhuji lidmi, kteří červenou knížku zahodili a ihned začali „bojovat proti komunismu“ nebo konjunkturálně mávat modrou knížkou ODS a jsou zřejmě ochotni mávat čímkoli na své cestě k moci a penězům. Nevadí mi přesvědčení členové z jedné či druhé strany, pokládám je za čestné přátele nebo nepřátele. Mám je mnohem raději než křivé „přátele“ nebo nepřátele.
