Americká invaze do Sýrie

Součástí tohoto posledního nasazení jednotek bude i méně než 50 poradců zvláštních operací, kteří budou spolupracovat s jednotkami odboje v boji proti Islámskému státu v severní Sýrii, ale nebudou se zapojovat do přímých bojů, uvedli představitelé Obamovy vlády.
Připuštění přítomnosti zvláštních jednotek v Sýrii je jen začátek

Zatímco USA tvrdí, že tento krok je kvůli „porážce Islámského státu (ISIS)“, jde zcela evidentně o krok ke zřízení dlouho toužebně chtěných „nárazníkových zón“, či „bezpečnostních zón“ v Sýrii, kde již syrská vláda nemůže operovat. Americká vzdušná síla bude bezpochyby použita také, pro krytí těchto zvláštních jednotek, což vytvoří de facto bezletovou zónu kdekoliv budou operovat.

Mapa doprovázející článek Washington Post jasně ukazuje území ISIS rozkládající se přes poslední zbývající zásobovací koridor, používaný k zásobování teroristické skupiny, jakož i dalších, včetně fronty al Nusra Al-Kajdy, z území členského státu NATO, Turecka. Americké zvláštní jednotky pravděpodobně začnou operovat v těchto oblastech a zóny vydávané za zóny amerických operací budou rozšiřovány.

Případným výsledkem, pokud budou tyto operace úspěšné, bude rozdělení a zničení Sýrie coby národního státu. To je více než pouhá spekulace – je to závěr, který uvedly staré dokumenty vytvořené Brookings Institution, která volala po takovýchto zónách již od r. 2012, ale pod jinými vymyšlenými záminkami.

V březnu 2012 „Středovýchodní oběžník č. 21“ (Middle East Memo No. 21) Brookings Institution „Hodnocení možností pro změnu režimu“ specificky uváděl:

Alternativou je diplomatická snaha zaměřit se nejprve na to, jak skoncovat s násilím a jak získat humanitární přístup, jak je činěno pod Annanovým vedením. To může vést k vytvoření bezpečných útočišť a humanitárních koridorů, které by byly podpořeny omezenou vojenskou silou. To by samozřejmě neuspokojilo americké cíle u Sýrie a mohlo by to zachovat Assada u moci. Z tohoto počátečního bodu je však možné, že široká koalice s patřičným mezinárodním mandátem by mohla dále posílit vynucovací akci.

Později pak, v červnu 2015, dokument Brookings s doslovným názvem „Dekonstrukce Sýrie: Nová strategie pro nejvíce beznadějnou válku Ameriky“, se uvádí:

Jde o to pomoct umírněným prvkům zřídit spolehlivé bezpečné zóny v Sýrii, jakmile budou schopny. Americké, jakož i saúdské a turecké a britské a jordánské jednotky a další arabské síly by je podporovaly, nejen ze vzduchu, ale případně i na zemi, prostřednictvím přítomnosti zvláštních jednotek. Tento přístup by měl prospěch z otevřeného syrského pouštního terénu, který by umožnil vytvořit nárazníkové zóny, které by šlo monitorovat ohledně možných známek nepřátelských útoků pomocí kombinace technologií, hlídek a dalších metod, které by zahraniční zvláštní jednotky mohly pomoct místním syrským bojovníkům vytvořit.

Pokud by byl Assad dostatečně hloupý a tyto zóny zpochybnil, dokonce i kdyby nějak donutil zvláštní jednotky se stáhnout, pravděpodobně by ztratil své letectvo při následných odvetných útocích zahraničních sil, čímž by připravil své ozbrojené síly o jednu z mála výhod na ISIL. Takže by to pravděpodobně neudělal.

Bohužel pro tvůrce americké politiky to již není pouze Sýrie, které se americké zvláštní jednotky a doprovázející letecké síly musí obávat. Rusko, na žádost Damašku, nyní působí vojensky v celé Sýrii, včetně dlouhé hranice s Tureckem, kde USA dlouho usilovaly o zřízení svých „bezpečných zón“.

USA otevřeně připustily, že se dopustily invaze a okupace syrského území. Činí tak se záměrem rozčlenit Sýrii do nefunkčních slabých zón a doslova „rozložit“ Sýrii coby fungující národní stát. Činí tak za nemožnosti uvést jakoukoliv věrohodnou hrozbu, kterou by Sýrie představovala pro americkou národní bezpečnost, a bez jakéhokoliv aspoň zdání mandátu uděleného OSN. Činí tak rovněž s vyhlídkou zažehnout přímou válku s jaderně vyzbrojeným Ruskem v regionu, kde Rusko působí legálně. 

Poslední kroky Ameriky jsou zoufalým pokusem stále hysteričtější politické a korporátně-finanční elity ve Washingtonu a Wall Street. Nedávná slyšení provedená americký senátním Výborem pro ozbrojené síly se snažila přijít s věrohodnou reakcí na rozpadající se zločinnou konspiraci Ameriky namířenou proti Sýrii, obzvláště ve světle posledního zásahu Ruska. Výbor a svědci před něj předvolaní se snažili zformulovat odpověď – bezletové zóny a americké jednotky na zemi byly probírány dlouze.

Je to chabě vykalkulovaný bluf. Realizace přítomnosti amerických zvláštních jednotek a amerických leteckých sil operujících ilegálně v a nad Sýrií, mající za cíl zamezit Sýrii v přístupu na vlastní území, si vyžádá čas. Oficiálně se uvádí, že počet členů amerických zvláštních jednotek do Sýrie nemá překročit 50. Sýrie a její spojenci by mohli vyslat do těchto oblastí stejný nebo větší počet jednotek a v podstatě vytvořit „bezpečnou zónu“ z „bezpečných zón“. Předložením amerických ilegálních akcí OSN by také bylo účinným opatřením před potenciální konfrontací s americkými silami působícími v Sýrii bez nepozvání.

Předpoklad, že s ISIS musí být bojováno a musí být poražen tím, že se na něj bude útočit v Iráku a Sýrii, je zrazen vlastním připuštěním Ameriky, že tato organizace se již rozšířila daleko za hranice obou zemí. ISIS se evidentně sám není schopen udržet, za omezených zdrojů dostupných v obou zemích. Pokud by USA měly opravdu zájem zastavit ISIS, zaútočily by na jejich sponzory v Ankaře a Riadu. Samozřejmě, že bylo jasné, již před více než rokem, že objevení se ISIS bude využito záměrně k dosažení amerických geopolitických cílů jak v Sýrii, tak Iráku, a že poslouží jako záminka pro širší dlouhou kýženou válku po přímé vojenské intervenci Západu.

Mýtus, že rozdělení a zničení Sýrie a sesazení její vlády nějak zmírní násilí v Sýrii a sníží stávající přistěhovaleckou krizi, které Evropa čelí, je podkopán faktem, že podobný předpoklad byl použit k udání intervence v Libyi, a vedlo to jen k ještě většímu chaosu v severní Africe a k vytvoření přistěhovalecké krize.

Pokud by svět, včetně Evropské unie, usiloval o zabránění šíření ISIS a expanze již tak velké přistěhovalecké krize, muselo by být zastavení Spojených států a jejich partnerů dříve, než vytvoří další „Libyi“ v Levantu, prioritou. A zatímco je nepravděpodobné, že Evropa projeví v tomto ohledu jakékoliv odhodlání, lze doufat, že Sýrie a její spojenci pochopí následky toho selhat nyní, na této křižovatce, kdy se chaos pokouší překročit hranice do další země.