Sergej Glazjev
7. 10. 2015 Politikus
V půlce září veřejnost aktivně diskutovala o „revolučních“ návrzích ekonoma a poradce ruského prezidenta Sergeje Glazjeva na „rehabilitaci“ ruské ekonomiky. Nedávno při svém vstoupení tento odborník předložil teze své zprávy, která vyvolala tolik spekulací v rámci antikrizové sekce Moskevského ekonomického fóra.
O úvěrování podniků reálného sektoru
Úvěr hraje v současné ekonomice velice důležitou roli. Polovinu provozních prostředků průmyslových podniků tvoří peníze z úvěrů. Naše finanční vedení nebere ohled na to, že se zvyšováním úvěrových sazeb dochází ke zpomalení ekonomického rozvoje. Pokud je rentabilita výroby nižší než úroková sazba, nemohou si podniky dovolit brát úvěry a v této souvislosti jsou tedy při zvyšování sazeb nad rentabilní úroveň nuceny snižovat svůj provozní kapitál a vzdát se financování na základě úvěrování, což samozřejmě vede ke snižování výroby. Nehledě na všechny řeči o nahrazení importovaných výrobků vlastní výrobou tak v reálné situaci, pokud podniky nemají možnost zvyšovat výrobu, protože si nemohou dovolit vzít úvěr, zůstává jim jediná možnost, jak vyžít, a to zvýšit cenu svých výrobků.
O úrokových sazbách a „setrvačníku“ pádivé inflace
Nikdo nepopírá vliv takových faktorů, jako je pád cen ropy a ekonomické sankce, jenže hlavním důvodem krize je devalvace rublu, která vedla k šoku, roztočila setrvačník pádivé inflace a pokus překonat inflaci zvyšováním úrokových sazeb tu situaci jenom zhoršil, neboť to vedlo jenom ke snížení výroby a investic. Úrokové sazby inflaci ovlivňují celkem slabě, platí tu nepřímá závislost. Manipulace s úvěrovou sazbou nemá na kurz rublu vliv. Propad národní měny souvisí s tím, že měnovou burzu ovládají spekulanti. 95 % obratu měnové burzy tvoří spekulace. Značná část těch operací je financována ze zahraničí a peníze spekulanti získávají z levných zahraničních zdrojů. Tím, že přistoupila k cílování inflace, Centrální banka připustila její prudké zvýšení. Místo toho, aby po prudkém zvýšení inflace na polovinu snížila základní úrokovou sazbu, se regulátor fakticky zmýlil přímo při nasměrováním pohybu cen. Tento výsledek byl předpovězen před dvěma-třemi lety. Otázka, jak stále nedělat stejné chyby, je rétorická. Naše finanční vedení se jich dopustilo již mnohokrát. Nehledě na varování a předpovědi vědců ani na minulé zkušenosti Centrální banka s vytrvalostí, která by si zasloužila lepší využití, doufá, že díky snížení peněžní zásoby je možné snížit inflaci. Stejně se chovalo v devadesátých letech a následně v roce 2007. Teď se už popáté pokoušíme uplatňovat jednu a tu samou politiku a doufáme, že povede k jiným výsledkům.
Měnová základna versus nabídka peněz
Ve většině vyspělých a rozvíjejících se států můžeme pozorovat prudké zvýšení nabídky peněz. V Rusku se objem peněžní základny volně směnitelných měn v průměru zvýšil třikrát a jeho růst pokračuje i v současné době. Za dobu po krizi roku 2008 objem rezervních měn vzrostl na více než 5 biliónů dolarů. Snížení peněžní zásoby nejenom provokuje snížení investic a výroby, ale také odsuzuje celý systém peněžního obratu k destabilizaci a opakování smutných zkušeností chaosu devadesátých let. Skutečnost, že pohyb kapitálu přes ruské hranice není omezen, vede k vážným turbulencím na našem finančním trhu. Pokud neomezíme pohyb spekulativního kapitálu, nemůžeme řídit kurz rublu, ani realizovat samostatnou finanční politiku.
O „dárcovství“ ruské ekonomiky
Dvě třetiny peněžních zásob byly vytvořeny na základě získání zahraničních úvěrů. Je možné říci, že jsme náš peněžní systém převedli na vnější financování. Pokud bychom uplatňovali rozumnou finanční politiku, nebylo by důvodů půjčovat si peníze v zahraničí. Teď místo, aby peníze šly na výrobu, utíkají do našeho korporátního sektoru. Ve světě v místech, kde docházelo k vnějšímu šoku, se vždy zvyšoval kumulativní vývoz kapitálu. Každoročně tak přicházíme o 50-60 miliard dolarů. Ostatní peníze ze 120-140 vyvážených miliard dolarů se do země vracejí tak, že protečou přes offshorové firmy a zahraniční jurisdikce, a potom vzniká iluze přítoku zahraničních investicí. Rusko je čistým dárcem a svým konáním jsme své postavení jenom prohloubili. Každý rok říkáme jedny a ty samé mantry, ale cíle, které si stavíme, nejsou dosahovány. Ekonomika se zadýchává, chaos se zvyšuje.
O nezbytnosti ochrany finančního trhu v naší zemi před útoky spekulantů
Odchod Centrální banky z trhu, její odmítnutí plnit svou ústavní povinnost, kterou je zajišťování stability národní měny, vedl k tomu, že trh je dnes zcela v rukou finančních spekulantů, kteří mají k dispozici neomezené úvěrové zdroje od světových finančních center a hlavním centrem jejich zisku je Moskevská burza. Výnosnost operací tam dosahuje prakticky 100 %. Všechny volné peníze při takovéto makroekonomické regulaci plynou do finančních spekulací. V prosinci roku 2014 byl kurz rublu již třikrát nižší než parita kupní síly. Mluvit o tom, že ten pád byl způsoben objektivními faktory, mohou pouze nezasvěcenci. Ohromná volatilita rublu nesouvisí s žádnými fundamentálními faktory. Je to následek spekulativní hry, která přivedla ruský finanční trh do stavu chaosu. Umožňujeme tu nejvyšší volatilitu národní měny, přestože je rubl zajištěn více než ostatní měny rezervami zlata a valut. Makroekonomická situace se stala absolutně neřiditelnou.
O způsobech dosahování ekonomického růstu
V situaci nedostatečné nabídky peněz v ekonomice, v jaké se teď nacházíme, tu existuje velká rezerva neinflačního zvyšování peněžní nabídky, neboť tu máme volné kapacity. Za stávajícího potenciálu můžeme zvýšit výrobu o 40 %. Nemáme žádná omezení ve zdrojích zaměstnanců, neboť máme ohromnou rezervu v oblasti skryté nezaměstnanosti, neomezený trh díky přítoku migrantů z Ukrajiny a zemí SNS. Nemáme omezení v oblasti surovin a nevyužíváme plnohodnotně vědecko-technický potenciál. Vědecká rada Ruské akademie věd mnohokrát vybízela přejít k systému cíleného úvěrování ekonomiky. Jednalo by se o pružný systém poskytování úvěrů reálnému sektoru s nezbytnou podmínkou přísné kontroly jejich využívání. Pokud vytvoříme pružný systém mnohokanálové peněžní emise zacílené na rozšiřování výroby, můžeme počítat s ekonomickým růstem. Úrokové sazby mohou přitom být na trhu sníženy na 3-4 %. Primakovova vláda realizovala směr, o kterém tu mluvím, s velkým úspěchem.
O moderním „tržním“ státním plánování
Abychom dosáhli úspěšného ekonomického růstu, musí mít stát strategické plány a priority. Musíme si uvědomovat, kde máme takové body ekonomického růstu, se kterým je možné spojovat stabilní ekonomický rozvoj. Podniky pracující v takovém systému musí být odpovědné za dosahování plánovaných ukazatelů. Tento systém není analogem Státního plánování SSSR. Jde o absolutně tržní mechanismus, který je vyzkoušen v mnoha světových ekonomických systémech od západní Evropy do Koreje, Japonska a Číny. Kontrola účelného využití peněz a nasměrování peněžního toku v zájmu ekonomického růstu vyžaduje plánování, za kterým stojí závazky společností a systém hospodářských smluv. Potom tu budeme mít opravdu efektivní státně-soukromé partnerství. Stát v tomto systému nenahrazuje trh, jenom harmonizuje ekonomické vztahy mezi všemi stranami – výrobou, bankami, obyvatelstvem – a umožňuje tak maximálně využít náš vědecko-technický potenciál.
Místo doslovu
Pokud nerozetneme gordický uzel sebevražedné peněžní politiky, čeká nás návrat do chaosu devadesátých let, přestože máme všechny možnosti realizaci pro stabilního a rychlého rozvoje.
Zdroj: http://politikus.ru/articles/59531-sergey-glazev-neobhodimo-razrubit-gordiev-uzel-samoubiystvennoy-denezhnoy-politiki-inache-rossiyu-zhdet-pechalnyy-opyt-haosa-1990-h-godov.html
Překlad: Irena
