O čem svědčí současný zájem o privatizaci OKD, která dnes stanula před soudem? Podíl současného premiéra Bohuslava Sobotky a jeho komplice Zdeňka Bakaly na nevýhodné privatizaci nepopírají ani mainstreamová média. Zdeněk Bakala je přitom jedním z klíčových hráčů, který se významnou měrou zasloužil o rozvoj „neziskového“ sektoru v naší zemi a stal se důležitou kasičkou „havlistické“ scény, včetně sponzoringu knihovny a muzea Václava Havla.
Není proto překvapivé, že je to právě on, kdo nabízí tisíce bytů OKD, které prostřednictvím skupiny RPG vlastnil, jako ubytování pro „uprchlíky“. Krátce po této “humanitární ohlášce” pak byty prodal nadnárodní společnosti. Přes 43 000 bývalých bytů OKD tak dostalo nového majitele. Stoprocentní podíl ve firmě RPG Byty koupila na začátku srpna, tedy právě v době, kdy začínala migrační vlna nabírat na obrátkách, mezinárodní investiční společnost Round Hill Capital.
Takže si to shrňme, Bakala nabízí své byty migrantům a vzápětí je prodává nadnárodní společnosti. Tento týden se poprvé z podnikatelských kruhů, konkrétně od majitele holdingu Jablotron Dalibora Dědka – mimochodem úzce spojeného s „investičním bankéřem“ Karlem Janečkem, spolupracujícím dlouhodobě s americkou ambasádou – objevuje na veřejnosti číslo 300 000, odpovídající počtu migrantů, které by mohla Česká republika přijmout.
Celá privatizace OKD, která stane dnes před soudem, je totiž jedním z mnoha „tunelů“, přes který se nejspíš vyváděly peníze na činnost „havlistického politického provozu“ a financovala se podvratná činnost proti naší zemi
A o víkendu prosákla informace z ministerstva vnitra, vedeného „bojovným“ ministrem Milanem Chovancem, že resort připravuje tisk 150 000 dokladů pro migranty. Podle v sobotu uniklé zprávy – následně ministerstvem potvrzené – má být vytištěno 100 000 víz EU (vzor 2010), opravňujících držitele ke vstupu do schengenského prostoru, 30 tisíc kusů potvrzení o přechodném pobytu a 20 tisíc průkazů o povolení k trvalému pobytu.
Vraťme se však k Bakalovi. Finančník, podporující TOP 09 a další „havlistické“ projekty, vedl roky spor s památkáři kvůli plánované přestavbě domu na Hradčanech. Úpravy nyní povolil další „havlista“, lidovecký ministr kultury Daniel Herman. Knihovna Václava Havla se tedy již nejpíš brzy dočká chvíle, kdy se bude moci stěhovat na prestižní adresu na Loretánském náměstí.
Zběhlý kněz na židovském hřbitově
Projekt Knihovny Václava Havla čekal roky na toho „správného“ ministra. A dočkal se. Zběhlý kněz Herman smetl námitky památkářů a před pár týdny vydal rozhodnutí, že ambiciózní plán přestavby domu na knihovnu neodporuje památkovým předpisům. Necitlivé zásahy do rekonstrukce stavby, nad kterými se ježily vlasy Hermanovým předchůdcům, náhle vůbec nevadí.
Herman, patřící k havlistickému „hardcoru“, odhalil už u nás i ve světě několik kultovních Havlových laviček. Asistoval při tom jeho kumpán a současný mecenáš lidovců, developer, svého času kumpán krále podsvětí, Luďek Sekyra. Ministr dokonce přihmouřil oči i nad šíleným nápadem vybudovat v historickém domě prosklené atrium. „Zastřešení dvora a vznik atria je významné pro plánovanou společenskou funkci objektu,“ uvedl Herman.
Kromě atria Hermanův úřad posuzoval i technické místnosti plánované v podzemí. Také ty povolil. Jen kdyby tam stavbaři odkryli středověké sklepy, nebo nedej Bože židovský hřbitov, muselo by se se stavbou počkat a hledat nějaké náhradní řešení. Ale víte co… pan Herman by přes své lóžové bratry od Hoffmeistra nejspíš nějakou tu cestu našel.
Poslední Mohykán Vejtasa
Knihovna Václava Havla má podle Hermana obrovský význam. Chce-li se turista něco dozvědět o Václavu Havlovi, nemá podle něj v Praze mnoho příležitostí, kam zajít. Do čela knihovny se po „katolické buzně“ (jak sám sebe nazývá “profesor” Martin C. Putna), nedávno postavil veterán havlistické scény Michael Žantovský.
„Knihovna Václava Havla potřebuje sídlo, kde by měla perspektivu trvalého pobytu a rozvoje. Nyní jsme v nájmu. Ty prostory nám vyhovují, i když vzhledem ke svým plánům a projektům by knihovna asi využila i o něco větší. Otázkou je také atraktivnost knihovny pro turisty. Z tohoto hlediska má hradčanská lokace přednosti,“ uvažuje bývalý Havlův mluvčí, bývalý ministr za ODA a později velvyslanec ve Velké Británii Žantovský.
Bakala však musí překonat ještě jeden důležitý problém. Je jím poslední nájemník v domě, kterého se nepodařilo uplatit nebo zastrašit a který se stále odmítá vystěhovat, neboť nesdílí nadšení pro Václava Havla a jeho „nedoceněné dílo“. Bohumil Vejtasa, žijící v podkroví, nechce odejít ani za kompenzaci a proti rozhodnutím úřadů se bez ustání odvolává.
Vejtasa má k bytu v podkroví užívací právo, které je někde na pomezí mezi nájmem a vlastnictvím. Proto je účastníkem řízení. „Předložili mi smlouvu s nepřijatelnými podmínkami. Jsem s právníkem připraven jít až k Nejvyššímu správnímu soudu,“uvedl Vejtasa. Rozhodnutí ministra označil poslední nájemník za podezřele rychlé. „Jeden den zasedla rozkladová komise ministerstva, a pak ministr rozhodl. Jako by se vše dělo na jeho přání,“ poznamenal Vejtasa.
Zmatek ve vlastních řadách
Zdá se však, že vzpurný nájemník zdaleka není jediný problém, kterému Bakala při prosazování „pokrokových“ havlistických myšlenek čelí. Nečekaný úder přišel také ze strany, odkud by to „Havlův bankéř“ určitě nečekal. Zakladatelka dnes již zkrachovalého projektu Unie svobody, advokátka Hana Marvanová, na rozdíl od většiny „pražské kavárny“, ke které vždy patřila, nečekaně poukazuje na podivné machinace, v nichž je Bakala se Sobotkou v případě privatizace OKD a jeho bytového fondu namočen. Kauza Nagyová, kvůli které padla Nečasova vláda, nebo případy exministryně obrany Vlasty Parkanové či Davida Ratha, jsou podle Marvanové bezvýznamnými případy ve srovnání se škodou, jaká byla způsobena v případě privatizace OKD.
„Jsou to řádově vyšší škody v miliardách korun, navíc je poškozena důvěra sta tisíce lidí na severní Moravě ve spravedlnost. Jejich víra, že stát funguje v jejich prospěch, je otřesena,“ říká advokátka Marvanová, která zastupovala Sdružení nájemníků Byty OKD. Ti svého času uvěřili slibu Zdeňka Bakaly, že jim byty prodá za stejnou cenu, za jakou je od státu získal.
Bohuslav Sobotka byl jako bývalý ministr financí tím, kdo prodej podílu OKD za těchto podmínek předkládal do vlády. „Pokud nenese trestní odpovědnost za škodu způsobenou státu, tak nese politickou odpovědnost za škodu nejméně šesti miliard korun. Jsou jen dvě vysvětlení: buď to udělal vědomě, nebo privatizační smlouvu včetně posudku nečetl, nebo ji nečetli lidé, kteří to pro něj zpracovávali. Což jej nijak neomlouvá. Místo toho teď premiér ukazuje prstem na Bakalu, a z vlastní odpovědnosti se vykrucuje. “Ve světě by za to padaly hlavy,“ ukazuje na jednoho z hlavních viníků Marvanová. Odpovědnost ale podle ní nesou celé vlády Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse, které o prodeji v roce 2003 a 2004 rozhodovaly.
Marvanová je přesvědčena, že premiér Sobotka by měl přijmout politickou odpovědnost a měl by jasně vysvětlit, jak k takovému přehmatu mohlo dojít. A nejen on, ale i bývalý premiér, dnešní šéf poradců Sobotky, Vladimír Špidla. „Jak to, že druhý největší železniční dopravce po Českých drahách byl oceněn znaleckým posudkem na nulu korun a posléze na 1,5 miliardy?“ ptá se Marvanová.
Co se to děje? Vypukl snad v “kavárně” bratrovražedný boj? Podivností je v celé privatizační kauze OKD mnohem víc a rozplétat je měl začít dnes i soud. Za poškození státu v této věci se škodou téměř šesti miliard je obviněn pouze znalec, který ocenil majetek OKD nesmyslně nízko, a dva představitelé Fondu národního majetku, kteří podepsali smlouvu. Přitom bez schválení vlády by to absolutně nebylo možné. Ostatně obviněný znalec v médiích prohlásil, že právě takový odhad byl po něm požadován.
Soudům se do kauzy moc nechtělo. Marvanová považuje za podivný i fakt, že i když byla obžaloba podána k soudu, jednání bylo nařízeno až po více než roce. Obvodní a Městský soud si věc přehazovaly jako horký brambor.
Není se co divit. Celá privatizace OKD, je totiž jedním z mnoha „tunelů“, přes který se nejspíš vyváděly peníze na činnost „havlistického politického provozu“. Nyní akce na oškubání důvěřivých “oveček” dostane další grády – když v ukradených bytech ubytují ty, které k nám přesunou, aby konečně zlikvidovali naši kulturu a identitu.
Kruh se tak podivuhodně uzavírá.