Na Ukrajině je mír, bohužel pro Jaceňuka a Porošenka. Vše je hodně jinak než nedávno. Máme čísla, fakta i odhad.

Dění v Sýrii značně překreslilo velmocenské priority v neprospěch Ukrajiny. To je jeden z výsledků jednání lídrů minulý pátek v Paříži. Sýrie a ruské plány v ní byly tématem rozhovorů mezi prezidentem Hollandem, kancléřkou Merkelovou a prezidentem Putinem, i když hlavním důvodem proč k summitu došlo, bylo další řešení ukrajinské krize a otázka minských dohod II. Pro Parlamentnílisty.cz sledovala nejnovější vývoj událostí kolem ukrajinské krize Veronika Sušová-Salminen.
Pokračující pat na východě Ukrajiny se nepřekvapivě nepodařilo vyřešit, i když v poslední době významně polevují vojenské aktivity i dlouhou dobu všudypřítomná střelba a dochází ke stahování vojenské techniky. Nicméně k významným posunům došlo. Na prvním místě bylo dosaženo nové, kompromisní dohody o provedení voleb do místních zastupitelstev na Donbase, které byly zdrojem konfliktu a ohrožovaly dohody z Minsku. Normandská čtyřka se dohodla na prodloužení platnosti (respektive deadlinu) minských dohod do roku 2016, aby tak vznikl nový prostor pro jejich vyplňování.

Pařížský kompromis

Moskva přislíbila, že využije svého vlivu na DLR a LLR a přiměje je k odložení místních voleb, které byly plánovány na 18. říjen a 1. listopad a které Kyjev odmítal přijmout a označoval je za „podvodné volby“ nebo „pseudovolby“. Tento ústupek doprovázely další podmínky. Kyjevu bylo uloženo upravit volební zákon a znovu revidovat ústavní reformu ve vztahu ke zvláštnímu statusu Donbasu. Volby na Donbase by měly být otázkou dalšího, kompromisního jednání v rámci existující kontaktní skupiny. V úterý prohlásili představitelé obou samozvaných republik, že se rozhodli volby přesunout na 21. února 2016.

Harmonogram reintegrace Donbasu na Ukrajinu dohodnutý v Paříži odpovídal ruským návrhům – požadavek politického jednání mezi Kyjevem a „republikami“, uspořádání voleb a imunita kandidátů, odchod vojsk a odzbrojení, a konečně po volbách návrat kontroly hranice do Kyjeva. Má tak v podstatě dojít k přechodu moci na základě voleb a k jejímu novému přerozdělení s ohledem na specifika regionu.

Kyjevské představy jsou ovšem zcela opačné vzhledem k tomu, že požadují nejprve restartování autority Kyjeva na Donbase a kontrolu hranic jako podmínku k volbám i k dalšímu jednání s „teroristy“. Podle této představy má být nejprve obnovena autorita centra a otázka autonomie má být vyjednána bez výhod, které měli po ruce opolčenci. Především ukrajinští radikálové označili pařížské dohody za „kapitulaci“ Porošenka, i když ani napříč parlamentem nemá dohodnutá forma řešení jednoznačnou podporu. Mnozí dohody považují za „diktát“ a zpochybnili jejich platnost, protože nejde o psaný dokument.

V reakci na posun data „donbaských“ dohod v souladu s pařížskými výsledky jednání Porošenko včera řekl, že tak vznikl prostor pro reintegraci Donbasu, kterou tolik akcentovala Angela Merkelová v Paříži, ale kterou v Kyjevě dnes nepodporují všichni. Nadmíru zajímavá jsou konkrétní slova ukrajinského prezidenta, který mluvil doslova o „návratu Ukrajiny na Donbas“ a nikoliv o návratu Donbasu Ukrajině.

Sýrie mění priority

Paříž ukázala oslabující zájem evropských velmocí o Ukrajinu, jejíž dříve prioritní místo zastínilo dění na Blízkém východě. V Sýrii se ale hraje mnohem komplexnější hra než na Ukrajině a o neudržitelnosti současné situace v tomto regionu pochybuje dnes už málokdo. Na druhou stranu je také pravda, že intenzita ruského zájmu o Ukrajinu se umenšila vzhledem k patové situaci, která vznikla a nedává Moskvě moc možností. Sýrie nebude jedinou příčinou toho, že Francie a Německo začaly vystupovat jen jako arbitři konfliktu mezi Ruskem/DLR a LLR a Ukrajinou.

Už delší dobu je jasné, že lídři EU nejsou ochotni riskovat válku s Ruskem kvůli Ukrajině. Například podepsaná dohoda ohledně Severního proudu II mezi Německem a Ruskem ukázala, že evropská loajalita k Ukrajině má svá omezení. Lze tak vidět, že ti, kdo více než před rokem tvrdili, že Rusko je moc důležité na to, aby se ho podařilo v mezinárodních vztazích ignorovat a izolovat, měli pravdu. Ukazuje se dále, že vnější závislost Ukrajiny na Západu má svoje stinné stránky – omezila manévrovací prostor Kyjeva tváří tvář Rusku a jeho geopolitické váze. Putin nyní zvedl sázky svojí syrskou kampaní. Podle některých názorů se Porošenko snaží dostat do hry, tedy do normandské čtyřky, Spojené státy, a tím tlačit na Německo a Francii a mít ve skupině svého spojence. K tomu ale musí získat souhlas ostatních, a to včetně Ruska.

Ukrajina se má naučit žít s Ruskem

Jak napsal komentář Bloombergu, vzkaz, který v Paříži Porošenko dostal, znamenal jedno – Kyjev se bude muset naučit žít s Ruskem. Takový vzkaz po skoro dvou letech od Euromajdanu zní minimálně paradoxně vzhledem k tomu, že politika kyjevské vlády stavěla na principu totální izolace od Ruska a očištění Ukrajiny od Ruska a na všestranné pomoci (finanční, ekonomické, investiční, inovační, technologické, vojenské a kádrové) západních spojenců proti Rusku.

Tak jako předtím se i po summitu v Paříži rozjela válka interpretací toho, co se dohodlo a co to má znamenat. Ukrajinský prezident pařížská jednání interpretuje ve svůj prospěch jako diplomatické vítězství, protože se mu podařilo zrušit chystané „pseudo“ volby v Donbase a získat příslib jejich konání na základě ukrajinských zákonů. Nicméně, faktem je, že potom, co obě „republiky“ přistoupily na posun data a podmínky, je míček na straně hracího pole Kyjeva a uhrát ho nebude lehké. Moskva svůj slib z Paříže splnila; a Francie a Německo v nové roli arbitrů Ukrajině naznačily, že počítají s tím, že Kyjev začne vyplňovat i svoji část dohod.

Kyjevská strategie v nových podmínkách

Porošenkova vláda dostala domácí úkol, který pro ni nebude lehké splnit díky vnitropolitické konstelaci, i proto, že tím narazila na limity svojí strategie: válčení na Donbase a neustálé přestřelky jí umožňovaly představovat Rusko jako stranu, která neplní dohody, je agresorem, a požadovat další sankce proti Rusku a západní podporu. Válčení upozaďovalo reformy (které se nejviditelněji provádí v oblasti obrany a represivních orgánů jako je policie). Na druhou stranu skoro totální závislost na Západu, finance ve stavu technického defaultu a ekonomika v rozvalu nedávají Kyjevu moc prostoru na nějakou revoltu. Navíc se neúprosně blíží zima.

„Reformní“ kyjevská vláda bude mít nyní ještě další problém. Jak utichají boje na Donbasu, bude nucená začít mluvit jazykem nové reality a nestavět svojí politiku doma i navenek na konfliktu v Donbasu a konfliktu s Ruskem za účelem „obrany evropské civilizace“. Komentátor ukrajinského vydání Věsti Gleb Prostakov napsal, že současné kroky Kyjeva – blokáda Krymu a uzavření vzdušného prostoru Ukrajiny pro ruské letecké dopravce – představují snahu o imitování boje s Ruskem v kontextu reálného utichnutí války na Donbasu. Je ovšem otázka, jestli si s podobnou strategií vystačí na dlouho. V daný moment se zdá, že západní partneři už nemají chuť pokračovat v bezpodmínečné podpoře Kyjeva a jednostranném tlaku na Moskvu. Když nic jiného, tato strategie k žádným pozitivním výsledkům nevedla.

Zářijové výzkumy věstí návrat Tymošenkové

Poslední průzkumy veřejného mínění na Ukrajině ukazují trendy a politické nálady ve společnosti. Podle zářijového výzkumu Kyjevského mezinárodního ústavu pro sociologii o asi 3 % klesla volební podpora P. Porošenka (25,3 %) a svoji popularitu si udržuje (s poklesem o 7 % ve srovnání se srpnem) Julia Tymošenková (20,5 %). Její Vlast už dotahuje Blok Petra Porošenka (18,8 % a 19,9 %), zatímco narostla podpora Pravého sektoru, který by získal 6,4 % podporu v rámci volební projekce (nárůst o 1 %). Za prezidenta by D. Jaroše, lídra Pravého sektoru, volilo v září asi 7,9 % voličů. V říjnu 2014 získal Pravý sektor 1,8 % hlasů a od srpna 2015 se podpora Jaroše zvedla o 1,8 %. Naopak podpora Radikální strany O. Ljaška mírně (o 3 %) poklesla (7,4 %), ale podpora pozvolna roste Opozičnímu bloku (11 %). Jaceňukova Lidová fronta se zdá být totálním propadákem – ve volební projekci by získala 1,3 %. Výzkum také ukazuje, že místní volby by vyhrála s mírným náskokem Vlast a za ní by skončil Blok Petra Porošenka.

Na druhou stranu 58,6 % z dotázaných hodnotí práci prezidenta Porošenka negativně a 27,2 pozitivně. 71,3 % hodnotí negativně práci premiéra Jaceňuka a jen 17,3 % ji vidí jako pozitivní. Centrum Razumkova zveřejnilo svůj další zářijový výzkum, který ukazuje, že podle jejich sondy si 66 % Ukrajinců myslí, že země směruje nesprávným směrem a 16,7 % se domnívá, že správným. Tato čísla se během roku 2015 nijak drasticky nezměnila, ale přece jenom došlo v případě pozitivního ocenění k výraznějšímu poklesu ve srovnání s rokem 2014, kdy směr hodnotilo pozitivně 32,3 % dotázaných. Dále se ukázalo, že postup ukrajinských reforem je oceňován velmi nízko (na škále od 1 do 10 je nejvíce hodnocen 2 až 3 body) a že v hodnocení ekonomické situace země panuje mezi dotázanými umírněný pesimismus.

Dá se tak konstatovat, že ukrajinská politická krajina se pomalu mění v neprospěch dnešní administrativy, zatímco Sýrie překreslila její geopolitický terén. Pokles voličské podpory vládním stranám je do značné míry obvyklým jevem. Aniž bych chtěla situaci nějak přeceňovat či dramatizovat, tak lze sledovat stabilní, i když nijak dramaticky výrazný, nárůst podpory Pravého sektoru (nikoliv ale Svobody) a především očividný nástup Vlasti a Julie Tymošenkové, která je sice ve vládě, ale de facto dělá opoziční politiku. Pro Porošenka je takový vývoj nepříjemný, protože Tymošenková je jeho dávná rivalka ještě z dob Juščenkovy oranžové koalice a jejich spory přispěly k jejímu pádu. V souvislosti s tím se dá domyslet, proč se v poslední době na stránkách prezidenta objevila petice, aby se J. Tymošenková stala velvyslankyní v Hondurasu. Místní volby, které se na Ukrajině budou konat 27. října 2015 vystaví současné vládě pololetní vysvědčení. Případný mír na Donbase a mírový proces bude představovat novou zkoušku pro celou ukrajinskou společnost i pro současnou politickou konstelaci sil v Kyjevě.