Lubomír Man
11. 10. 2015
Ano, kořeny jak klády, a nikoliv jen silné kořínky, jak se běžněji říká. Prokázal to v nedělních Otázkách Václava Moravce sám předseda téhle vykutálené strany Bělobrádek.
A to v momentu, kdy na výtku spolubesedníka z ODS, že česká vláda od silných řečí proti uprchlickým kvótám nakonec bruselskému tlaku ustoupila, kvóty přijala, a jako jediného kverulanta, rozhodnutého jít se svým protestem proti nim až k soudním dvoru v Haagu, nechala stát na pomyslné hanbě osamocené a opuštěné Slovensko, prohlásil řečený Bělobrádek s triumfem v hlase, že připojovat se k postoji Slovenska nebylo pro naši vládu přece vůbec zapotřebí. A to proto, že v případě, že Slovensko se svým protestem proti povinným kvótám v Haagu uspěje, bude tento verdikt platit i pro nás – kvót se zbavíme, aniž bychom přitom byli v Bruselu za potížisty.
Ano, líp se ta vyčuranost vyjevit nedala. Stát za bukem, čekat, jak se spor mezi dvěma stranami sporu vyřeší, a pak zpoza toho buku vyskočit, objat vítěze, zařvat mu do ucha, že jsme přece rodnými bratry a druhy nejbližšími z nebližších – a potom z jeho rukou vzít výhru, o kterou jsme se vůbec nezasloužili, ba jsme ji svou předchozí zradou vítězi spíš zkomplikovali – tak tohle je to pravé lidovecké, z něhož se slušným lidem dělá nevolno od žaludku.
Ale lidovecké preference prý stoupají…
