Marek Řezanka
4. 10. 2015 Literární noviny
Není to tak dávno, co jsme se dojímali nad fotkou bezvládného syrského chlapce. Někteří se nedojímali a poukazovali na dvojí metry, kdy roníme slzy pouze výběrově – a nad mnohými vyhladovělými či zmasakrovanými dětmi ani slůvko neutrousíme. Děje se tak v případech, kdy bychom svůj hněv museli obrátit proti „spojencům“ a jejich politice. Proti systému, který války a zabíjení produkuje stejně tak samozřejmě, jako dýcháme.
Nyní stojíme před zatěžkávací zkouškou, kde se projeví, nakolik vnímáme svět selektivně. Nemocnice charitativní organizace Lékaři bez hranic (MSF) v afghánském městě Kunduz byla počátkem října 2015 bombardována. Podle zatím posledních informací přišlo o život 19 lidí, z toho tři děti.
Trefa do souřadnic humanity
„Médécins sans frontieres”, Lékaři bez hranic, své souřadnice válčícím stranám udávají, a to i v Africe, právě z důvodů ochrany pacientů a personálu. Pokud tedy vojenská operace USA směřovala na jejich pozice, je to neomluvitelný zločin.
Počkejme si nyní na reakce těch, kteří by v případě, že by se útoku dopustila ruská strana, požadovali minimálně vojenský tribunál s ruským prezidentem.
Co bych v této chvíli očekával, je pobouření, rozhořčení, odsouzení tohoto barbarství.
Lékaři bez hranic jsou organizací, která si na žádný „falešný humanismus“ nehraje – ale lidem skutečně pomáhá. Působí i ve sféře osvěty a poskytuje důležité informace.
Uvidíme opět světové státníky, jak si budou na trička čmárat nápis Je suis…?
Spíše očekávám trapné ticho a omluvy spojenců, „kteří jsou přece v těžké situaci – a pouze doplácejí na nelehkou roli světového četníka.“
Osobně jsem zvědav, jak se k útoku postaví například „socialista“ Hollande, který si pospíšil s kritikou ruského zásahu v Sýrii, když poznamenal: „Režim shazuje bomby na nevinné civilisty. Jsou tady i teroristické skupiny, které masakrují lidi a ničí památky, ale za vznikem této situace stál režim.”
Samozřejmě, jedna věc je jistá míra skepse ohledně toho, jak jakékoli bombardování může někomu pomoci. Současně by nám ale neměl unikat dvojí metr našich médií k počínání dvou velmocí – USA a Ruska.
Nevšiml jsem si, že bychom v případě náletů USA řešili, že umírají civilisté včetně žen a dětí. Mrtvé v Iráku již ani nepočítáme. Přitom útok USA na Irák v roce 2003 byl neomluvitelným zločinem – zvláště přihlédneme-li k zfalšovaným a podvrženým „důkazům“.
Připomeňme si jenom nepatrný zlomek zločinů na civilních obětech, k nimž během dlouholetého „boje USA proti terorismu“ došlo:
Únor 2012: Afghánští vládní úředníci ukázali fotografie osmi mrtvých chlapců, z nichž sedm bylo ve věku od šesti do 14 let a jeden byl asi osmnáctiletý. Bombardování je údajně zasáhlo dvakrát, když hlídali v hlubokém sněhu stáda ovcí a rozdělali si oheň, aby se ohřáli.
Červen 2012: Nálet NATO ve východoafghánské provincii Lógar zabil 17 lidí, včetně žen a dětí, tvrdí místní úřady. NATO to popírá a tvrdí, že byli pouze lehce zraněni dva lidé během náletu. Afghánští úředníci říkají, že útok před úsvitem zaměřený na bojovníky v oblasti zasáhl svatbu. Fotograf Associated Press na místě incidentu uvedl, že viděl těla pěti žen, sedmi dětí a šesti mužů nakupené v uzavřených nákladních vozech.
Únor 2013: Vzdušný úder sil NATO srovnal se zemí dva domy v jejichž troskách zahynulo devět afghánských civilistů a čtyři povstalci. Útok se uskutečnil v provincii Kunera na afghánsko-pákistánském pomezí
(Více viz: http://zahranicni.eurozpravy.cz/blizky-vychod/65263-masakr-civilistu-nalet-nato-zabil-9-zen-a-deti/).
Září 2014: Obyvatelé vesnice na severozápadě Sýrie jsou v šoku poté, co americké nálety zničily dvě obytné osady, i když se v těchto oblastech nenacházeli žádní bojovníci Islámského státu. Nálety mají na svědomí životy 27 lidí, včetně šesti dětí.
Září 2015: Afghánské úřady oznámily, že při leteckému útoku NATO na jihu země zahynulonejméně 11 afghánských policistů. Byli z protidrogového oddělení afghánského ministerstva vnitra.
 |
| Takto zachytil nemocnici v Kunduzu reportér AFP ještě v květnu tohoto roku |
Obrázky, co nezměnily svět
Obrázky znetvořených tělíček dětí v médiích nefigurovaly. Neobjevovalo se, že ten či onen snímek změní svět. Bylo totiž nad slunce jasné, že nezmění, protože jisté mocenské skupiny a zbrojařské lobby z takovéhoto stavu světa těží a profitují na něm.
Chceme si na humanisty toliko hrát, abychom cudně odvrátili tvář vždy, když někoho zmasakruje kyjevská armáda či na ni napojené fašistické prapory, když vojenské síly USA hodí bombu na civilní cíl nebo když izraelské vládní „protiteroristické“ tažení po sobě zanechá mrtvé děti? Přiznejme si jedno. Jestliže se budeme takto chovat, devalvujeme každou oběť, kterou umístíme do záře mediálních obrazovek a na titulní strany novin. Takto totiž vychováváme cyniky. Proč máme u jednoho truchlit a u druhého toliko pokrčit rameny?
|
| Nemocnice v Kunduzu hoří po opakovaném náletu amerických letadel |
Selhání mainstreamu? Má to v popisu práce…
Stejný dvojí metr se potom aplikuje v případě odsudku lidí, kteří na sociálních sítích šíří hoaxy a neověřené informace, které mohou vyvolat zášť proti jednotlivci i skupině osob. Copak mainstreamovým médiím neprochází tato činnost dnes a denně? Stačí si vybavit protiruskou hysterii a zcela neobjektivní hodnocení občanské války na Ukrajině, kde jsou mnozí navzdory faktům stále ještě schopni psát o „ruské invazi“. Takto se neinformuje – takto se verbuje do války.
Zatímco v případě ruského bombardování se hned psalo o dětských obětech, které dodnes nejsou potvrzeny a je zde podezření na hoax, útok USA „obránce našich západních hodnot“ patrně příliš nevzruší. Neobhajuji ruské útoky – ale ani je nedémonizuji. Navíc vyplynuly ze situace, kdy USA nebyly schopny takzvaný Islámský stát nijak oslabit. Kromě Islámského státu na území Sýrie působí i také Al-Kajda a fronta an-Nusrá. Jediné, co jsme se dozvěděli, je, že Rusko bombardovalo i bojovníky, které vyzbrojují USA. Nabízí se okamžitě otázka, co tito bojovníci sledují? Na to se ovšem mainstream neptá.
Co je dovoleno… (Dokončení textu na Literárních novinách ZDE)
