Bez velkého zájmu proběhla našimi oficiálními médii drobná zprávička, která ve vřavě kolem invaze „nechtěnců“ (uprchlíků) a bojů v Sýrii prakticky okamžitě zapadla: NATO se prý rozhodlo, že na Slovensku a v Maďarsku vybuduje dvě regionální velitelství. Že prý to bude “výrazem podpory východním členům NATO, kteří se obávají velmocenských ambicí Ruska”. Ministři obrany členských zemí tento plán, podle očekávání, hladce a bez zbytečného zdržování schválili. Takže plán pokračuje.
Síly “velmi rychlé” reakce
Přiznejme objektivně, že nejde o žádné akční, bojové jednotky aliance. O žádná tisícihlavá vojska, umístěná dočasně, jak se kdysi říkalo, na našem území. Zatím. Měla by vzniknout jen dvě vcelku nenápadná velitelská centra v síle asi 40 mužů, která, jak se v komuniké ministrů uvádí, mají “sloužit jako plánovací a koordinační střediska pro manévry nových aliančních sil velmi rychlé reakce”.
Oddělení Německa a Ruska se pro upadající USA stalo otázkou přežití a prvořadou strategickou prioritou
A právě tu zkušené ucho zpozorní. Manévry sil velmi rychlé reakce? Co to ti “Amíci” plánují za operaci? Jaký manévr by (potenciálně) chtěli na území Slovenska a Maďarska velmi rychle provádět? Že by třeba obsazení klíčových míst, politických center a rozhodující infrastruktury státu?
Ale fuj! Co to povídám! Takový nesmysl… Jens Stoltenberg, šéf celého toho podniku, přece na tiskové konferenci v Bruselu o tomhle záměru jasně a nedvojznačně prohlásil: “To vše vysílá jasný vzkaz všem občanům členských států NATO: NATO vás bude bránit, NATO je ve střehu, NATO je připraveno”. Takže obrana. No, zaplaťpánbůh.
Ostatně, není divu. Lid Slovenska a Maďarska se přece už dlouho třese hrůzou a nemůže strachem usnout. Ta představa, jak se mariňáci toho arciďábla Putina vyloďují na nábřeží v Petržalce, nebo v Pešti…
Americké jezinky
Ale dost legrace. Představa “manévrů sil velmi rychlé reakce” vzbuzuje opravdu vážné otázky. Proti komu by ty síly měly působit? Jestliže proti Rusku, jak naznačují pánové z velitelství NATO, tak kolik jich bude? A nebo jinak, kolik by jich muselo být, aby dokázali čelit ruské armádě v plné síle? Má vůbec tolik vojáků NATO na celém území Evropy?
A pak další věc: proč vlastně “velmi rychlé” síly? Protože, pokud si dobře vzpomínám na hodiny zeměpisu, leží mezi slovenskou (a maďarskou) hranicí a územím toho “nepřítele lidstva” ještě Ukrajina. A to není zrovna malá země. Její nepozorované překonání většími vojenskými silami je v době špionážních družic nepředstavitelné. Navíc by hrozily potyčky těchto sil s nejrůznějšími místními ozbrojenci, zčásti předstírajícími ukrajinskou armádu. Ty by invazní uskupení nejen zdržely (možná ne dlouho) ale hlavně by na jeho přítomnost a na směr jeho pohybu upozornily i hluchoněmého slepce.
Zkrátka po zhodnocení (a odmítnutí) oficiálních důvodů dojdeme nutně k závěru, že zde musí být ještě nějaký jiný, dosud nevzpomenutý důvod pro dislokaci těchto sil. Nemohu si pomoci, ale jako pamětníkovi se mi do mysli čím dál úporněji vkrádají vzpomínky na doby dávno minulé. Na doby, kdy na našem území bylo (samozřejmě, jak již shora zmíněno “dočasně”) rozmístěno 5 – 6 bojových divizí sovětské armády.
Plán USA na oddělení Německa a Ruska
Byli zde, žili ve svých posádkách a jen občas projížděli v dlouhých strašidelných kolonách skrz nazkrz naší zemí. Aby se připoměli. Že tu jsou, bdí a pozorně sledují. Nebylo potřeba nic dodávat. Naše vláda a vševládná Strana tancovaly, jak se v Moskvě písklo.
Něco podobného začínám, bohužel, pozorovat v poslední době. Cizí kolony začaly opět projíždět naší krajinou, cizí posádky se umisťují (přirozeně že na pozvání místních orgánů moci) v pobaltí, v Polsku… Teď došlo na Slovensko a Maďarsko. A nenechme se mýlit, že půjde jen o jakési velitelství, tedy nějaký štáb, pár počítačů a kanceláří. Znáte přece pohádku o Jezikách. Jen dva prstíčky tam strčíme… Ty štáby budou tak nějak zcela přirozeně potřebovat spojovací uzel, protože bez spojení není velení. Se spolehlivou obsluhou. Pak taky vlastní logistiku. Přece si ty supertajné spisy a materiály nebudou posílat Pé Pé eLkou… Zkrátka americký bumbrlíček už bude jen bobtnat a bobtnat.
A znovu: kdeže se to mají uhnízdit ony zárodky (dočasně) umístěných cizích vojsk? Na Slovensku a v Maďarsku. Stále nic? Nejsou to náhodou ty dvě země, které se nejvíce “šprajcují” při plnění nejnovějšícho celoevropského úkolu? Nejsou to zrovna představitelé těchto dvou zemí, kteří nejvíc remcají, “dělají potíže” a brzdí asistovanou sebevraždu Evropy? Nepřipadá vám proto (z hlediska USA pro které je NATO jen jedním z nástrojů zahraniční politiky) logické, nasadit jim do kožichu hlídače? Někoho, kdo jim bude připomínat, že se dá “rychle” reagovat a obsadit leccos. Třeba i ta klíčová místa, politická centra a rozhodující infrastrukturu státu… A navíc, plán musí být splněn.
O jakém plánu to pořád mluvím? O strategickém plánu USA na oddělení Německa a Ruska. Jesliže totiž existuje něco, z čeho by měli představitelé skutečné moci v USA opravdový strach, pak je to právě tohle spojení. Přečtete-li si úvahy Brzezinského a jeho souputníků z doby tak před patnácti lety, pak v nich zaznívá obava, že by se Německo, které si postupně podřídilo pod záminkou EU většinu Evropy, mohlo při spojení s Ruskem stát novým globálním hráčem.
Proti základnám NATO na Slovensku vystoupil i bývalý premiér Ján Čarnogurský
Barevné revoluce a “sanitární kordón”
Spojení německé efektivity a vynalézavosti, vnucované postupně celé Čtvrté říši (čti EU), s téměř nekonečnými zásobami ruských surovin, bezedným východním trhem a ohromující vojenskou silou, připravenou hájit své zájmy, bylo noční můrou amerických elit i jejich skrytých loutkovodičů. A že už to tak skoro vypadalo! Vzpomeňme jen na doby, kdy se bývalí němečtí kancléři stávali vysokými činovníky Gazpromu, kdy se vyjednávaly ohromné vzájemné kontrakty a pokládaly nové trubky s plynem po dně Baltu…
Zkrátka, oddělení Německa a Ruska se pro upadající USA stalo otázkou přežití a prvořadou strategickou prioritou. Z této perspektivy snadněji pochopíme motivace a hybné síly dávné “oranžové revoluce” na Ukrajině, Majdanu, dalších barevných revolucí a nejrůznějších “jar” a konec konců i tzv. uprchlíky. Protože na nepřítele je, jak známo potřeba útočit ze všech stran a všemi možnými prostředky.
Zkuste se podívat na mapu Evropy. Tam je ten “sanitární kordón” od Pobaltí, přes Polsko, Slovensko, Maďarsko až po Rumunsko a Bulharsko do očí bijící. Ano, až po Rumunsko, kde se o nějaké, alespoň malé základničce taky uvažuje a Bulharsko, které bylo loni, vzpomínáte, donuceno odstoupit z projektu plynovodu South stream.
Ten pohled dodává smysl i mnohým, zdánlivě šíleným, rozhodnutím obou organizací, EU I NATO. A potvrzuje známou pravdu: USA nemají přátele. Jen dočasné spojence. Je na nás, jak s tímto poznáním naložíme.
