Eric Best
11. 09. 2015 The Fleet Sheet Final Word
Kamkoli se podíváte, obrací politici o 180 stupňů ve snaze vyhrát volby nebo zajistit, že budou na té „správné straně historie“. Mají v politice přesvědčení a ochota stát si za tím, čemu člověk věří bez ohledu na odpor, ještě místo (jestli někdy měly)?
Angela Merkelová ke svému spíše liberálnímu postoji k imigraci dospěla tak pomalu a opatrně, že je těžké říci, co si o problému skutečně myslí. Někteří analytici čtou její postoj jako opětovnou snahu držet se zlaté střední cesty, která přiláká co nejvíce voličů.
Bohuslav Sobotka, zdá se, míří stejným směrem. Zprvu se důrazně ohradil proti unijním kvótám, ale dost možná je nakonec, až je Merkelová v nějaké podobě protlačí, podpoří. To mu přinese hlasitou chválu z Bruselu i od domácích neziskovek.
Barrack Obama v roce 2008 v rozhovoru řekl, že on osobně věří, že manželství existuje „mezi mužem a ženou“, a že nepodporuje sňatky osob stejného pohlaví. V roce 2012 už byl zastáncem těchto sňatků. Zajištění práv gayů, leseb, bisexuálů a transsexuálů se stalo prioritou amerického ministerstva zahraničí. Od nesouhlasu se sňatky ke snaze zajistit práva pro každého na celém světě je to dost velký skok. Jak se politik může vyrovnat s tak dramatickou změnou postoje?
Přesně tím se zabývá nová (a vydařená) minisérie stanice HBO „Show Me a Hero“. Pojednává o sociálním bydlení a začleňování. Hlavní hrdina si svou snahou být na správné straně problému způsobí takové politické těžkosti, až se ho v jednu chvíli jeho dobrá kamarádka zeptá: „Věříš vůbec v něco jiného než sám v sebe?“ Možná by touhle otázkou měla začínat každá politická debata.
Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.
