18. 9. 2015 ProtiProud
Petr Hájek komentuje zbabělé lavírování politických špiček a upozorňuje, že ačkoliv mají k dispozici dostatek nástrojů, jak se bránit migračnímu diktátu, chtějí nás prodat
Vláda ve spolupráci s Německem a vedením EU připravuje na českou veřejnost grandiózní podvod. Už jsme na to upozorňovali. Nyní se tento temný předpoklad mění v jistotu.
30. září 1938 byla pod německým tlakem v Mnichově podepsána „smlouva“ evropských velmocí, která nás donutila rezignovat na naši suverenitu a vedla k rozbití státu. 22. září 2015 si dáme repete. Německý mocipán, za asistence dalších evropských „spoluvládců“, nám nadiktuje v zásadě totéž. Jen se tentokrát Mnichov bude jmenovat Brusel, ve stejné logice, jako se německé Čtvrté říši říká Evropská unie.
Naši političtí hrdinové, kteří naoko tak zásadně odmítají „povinné kvóty“ pro umístění migrantů na našem území, s nimi ve skutečnosti od počátku počítají. Pouze si to neodvažují říci lidem přímo do očí, protože vědí, že veřejnost je v tomto ohledu zcela jednoznačná: Je to náš domov, nemáte právo nám sem „importovat“ živel, který je s našimi hodnotami, tradicemi a bezpečím v naprostém protikladu. Chcete nás zničit – a ještě k tomu použijete miliardy z daní, kterými nás odíráte!
Je to právě tento „hlas lidu“, který zatím donutil představitele české vlády k lavírování, jež zpočátku mohlo vypadat, že skutečně chtějí bránit naše národní zájmy. Jak se ale blíží okamžik lámání chleba, je stále jasnější, o co jim jde: Podvést zjitřenou veřejnost, která jim k rozbití státu nedala mandát – a současně zůstat loajální k těm, kteří celou tu zkázu vyvolali a řídí. A diktují.
Princip je jednoduchý – ač pochopitelně stejně špinavý, upatlaný a sprostý jako všechny předchozí: Když šlo o přijetí „smlouvy“, která všechno toto dnešní šílenství umožnila, postupovali obdobně. Takzvanou evropskou ústavu v referendech odmítly všechny země, v nichž se na názor občanů politici zeptali. Přejmenovali ji tedy na Lisabonskou smlouvu – a schválili si ji bez lidového hlasování. Případně výhrůžkami donutili referendum opakovat (Irsko), aby pak lidé, vyděšení z hrozeb hospodářskými sankcemi, svěsili hlavy a před velmocenským diktátem rezignovali.
Stejně to probíhá nyní, jen aranžmá je jiné. I pro to, že navíc je k dispozici „řecká inspirace“. Premiér Tsipras se rovněž naoko hrdinně postavil proti přeměně své země na německý protektorát. Odmítnutí smrtících podmínek si dal dokonce odhlasovat v referendu – aby nakonec své voliče podvedl. Přijal všechno se slovy: Nechtěl jsem, musel jsem. Jsem s vámi, nesouhlasím s tím, co nám nadiktovali – ale co mohu dělat? Nyní si chce otestovat, zda mu to Řekové spolkli, v dalších předčasných volbách, které proběhnou o víkendu. Jejich výsledek bude tedy dvojnásob poučný.
Přesně tentýž podraz chce česká vláda nyní uplést na nás: Ministr Chovanec pojede v úterý na údajně další „kartáč“ do Bruselu. Mandát vlády je prý neměnný – povinné kvóty pro přijetí „uprchlíků“ (spolu s ostatními zeměmi takzvané visegrádské čtyřky) nadále odmítáme. Vláda přitom už ví, že když nesklapne podpatky, bude takzvaně přehlasována – protože na této úrovni nemá právo veta. Jinými slovy: navždy už pak budeme muset přijímat migranty v počtech a složení, které nám Brusel nadiktuje, přičemž horní hranice není (a nebude) stanovena. Během dalších let, jak již víme, půjde nikoli o stovky tisíc, ale o desítky miliónů převážně islámských „běženců“.
Jestliže vláda do tohoto ohavného podvodu půjde, musí přijít na řadu různé druhy občanského odporu
S tím se ministr Chovanec vrátí a před televizními kamerami bezradně rozhodí rukama: Nechtěl jsem, musel jsem. Nesouhlasíme s tím, co nám nadiktovali, ale co můžeme dělat? Následující den pak odjede do Bruselu premiér Sobotka na „mimořádný summit“. Tam by sice už právo zablokovat nestoudný diktát českým (slovenským, maďarským) vetem měl – jenže o tom se už nebude jednat. Den předtím to přece bylo „schváleno“. Zcela demokraticky, podle metody uzákoněné v „Lisabonské smlouvě“.
Premiérský summit je stanoven hned na následující den po „druhém Mnichovu“ z jasného důvodu: „konstruktivní jednání“, která jsou zde na programu, mají zastřít obludnost , kterou nám uchystají předchozí den. Bude se vznešeně a jistě také „vzrušeně“ mluvit o „příčinách uprchlické krize“ a o tom, jak jim zamezit. Přitom některé dokumenty jasně hovoří o tom, že evropské elity počítají v následujících letech s „importem“ dalších až 80 miliónů (!) převážně islamistů do zemí EU (přineseme o tom samostatný článek). Ale to hlavní – už navždy budeme odsouzeni dovážet tyto vetřelce také k nám. Pokud zůstaneme v Unii.
Tohle všechno naši “stateční odmítači” samozřejmě vědí a počítají s tím. Aby to nebylo tak „kách“, zahájili už dělostřeleckou přípravu. Jiří Dienstbier vypálil první dávku: Prý by nebylo nic těžkého přijmout – dobrovolně samozřejmě – v první fázi asi patnáct tisíc „běženců“. Bohuslav Sobotka to následující den v parlamentu v podstatě potvrdil.
Jenže: Kdo jim dal mandát na nějaké „dobrovolné kvóty“? Ale právě v tom celá hra spočívá. Tihle podvodníci se tváří odbojně, ale ve skutečnosti kolaborují stejně jako všichni jejich „kolegové“ z centra bruselské tyranie. A právě s touto salámovou metodou, která má pozornost veřejnosti otupit a rozmělnit, spolupracuje naplno i mediální mainstream. Objevují se tam dokonce i „spory“, jinak vždy oddaní „vzorní Evropané“ se občas dopustí i „vzdorných“ výroků:
Tak třeba komentátor Echa24.cz M. Weiss se rozčiluje: „Když chceme my nebo Slováci přijmout jen křesťanské uprchlíky, je to skandál. Když totéž chce řada francouzských měst, napíše o tom jeden server. Když český policista očísluje malé děti fixou, je to dozvuk holocaustu. Když migranta očísluje dánský policista, nestojí to za zmínku.“
Že je dvojí metr, to snad víme odevždy. Že jsme „druhá kategorie“ určená ke službě občanům Čtvrté říše, před tím nás varovala už Margareta Thatcherová – ještě před naším referendem o vstupu do tohoto spolku. Že o tom soudruzi nepsali dříve, když ještě byli v Mladé frontě, než je Babiš vyhodil?
Ale o spor, zda takové či onaké migranty, teď přece vůbec nejde. My nechceme vůbec žádné. Jakmile totiž na tuto hru přistoupíme a třeba „křesťansky“ pootevřeme dveře, jezinky k nám nestrčí jen „dva prstíky“, jak nás informuje česká národní pohádka, ale „Smolíčka“ z jeho domu prostě vystrnadí. Jelen se zlatými parohy nepřijde.
Pokud by to naše vláda s odporem proti „mnichovskému diktátu číslo 2“ myslela vážně, má samozřejmě k dispozici poměrně přesvědčivé nástroje. Kdyby opravdu nechtěla jen sehrát před veřejností pokrytecké představení, mohla by vystrčit drápky docela účinně. Až nám v úterý „povinné kvóty“ nadiktují, je například možné obrátit se na evropský soud, jak navrhuje předseda komunistů, původní profesí právník, Vojtěch Filip. Jenže při vší úctě k jeho nepochybnému intelektu (proč asi slyším v okolí stále častěji Příště volím komunisty – a docela tomu rozumím?), tohle je řešení na dlouhé lokte.
Můžeme přece přijít s okamžitou odpovědí: Zablokovat svým vetem středeční stínové „soaré“ summitu premiérů – bez ohledu na to, co se tam dohodne. A příště znovu. A pak zase. Jinými slovy úplně ochromit možnost na čemkoli se na nejvyšší úrovni dohodnout – dokud bude trvat diktát s „kvótami“.
Co by asi pak soudruzi vymysleli? Vyloučili by nás z EU? Takovou radost by nám neudělali. Potřebují nás jako odkladiště neprodejných svinstev, která by „na západě“ nikdo nekoupil, či jako levné síly montoven – stejně jako „migranty“. Nejsme v jejich očích víc. Nebo by snad suspendovali naše takzvaná “práva” v Unii – ale copak nějaká ve skutečnosti máme? Nebo by nasadili tvrdé ekonomické sankce? Ale jak, když na to není žádný právní prostředek – a oni hru na demokracii musejí alespoň formálně držet?
Je zde samozřejmě ještě jiná cesta – vlastně nejjednodušší. Naznačil ji slovenský premiér Fico: I pokud nás v úterý němečtí lokajové ze „starých zemí“ přehlasují a povinné „kvóty“ nám nadiktují – prostě to budeme ignorovat. Mluvil o tom i Petr Robejšek, skvělý ekonom a publicista žijící v Německu. Vysvětloval, že právě tak jednají velmi často „velké země“ EU: Nechají se přehlasovat – a stejně jedou po svém. Evropská komise pak zahájí „vyšetřování“, které se ovšem vleče roky a prakticky není možné v něm dospět k nějakému závěru.
Robert Fico k něčemu takovému odvahu možná má. Ostatně také jsou před ním parlamentní volby. Naši „hrdinové“ však určitě nikoli. Ti vlastně na onen diktát čekají jako na smilování. Bude pro ně „tsiprasovským“ alibi. Před volbami ostatně nemají. Počkat: Proč vlastně ne?
Referendum, nebo rychlé volby
Výzva Václava Klause, kterou navzdory rozsáhlým hackerským útokům už na její internetové verzi podepsaly desetitisíce občanů a další se podepisují na arších fyzicky, právě toto předjímá:
Vyzývá vládu, pokud takový diktát přijme, aby se k jeho schválení obrátila na veřejnost. Buď referendem (Tsipras ho zvládl za dva týdny), nebo předčasnými volbami. Nikdo přece současné vládní garnituře v minulých volbách nedal mandát rozvrátit náš stát – nebo to, co z něho ještě zbývá. A zásadní ohrožení bezpečnosti a národní celistvosti, které z přijetí „kvót“ (ať povinných či dobrovolných) vyplývá, musí mít veřejnost možnost posoudit.
Sobotkovi (Socialistická internacionála) ani Bělobrádkovi (němečtí a rakouští „lidovci“) se do toho chtít nebude. Andreji Babišovi možná ano: „Podstatné je, že my ty uprchlíky tady nechceme,“ řekl včera v televizi NOVA. Už mu sice oponují různí havlističtí Zlatuškové z poslaneckého klubu ANO, nebo primátoři Prahy a Brna, kteří by imigranty už zítra „ubytovali“ – ale Babiš si v tom určitě rychle udělá pořádek. Tedy pokud bude mít na krku volby. Nemohl by do nich jít jako ANO – NE.
Je to vlastně jednoduché: Jestliže vláda do tohoto ohavného podvodu půjde, musí přijít na řadu různé druhy občanského odporu, které ji k referendu nebo volbám nakonec přinutí. A pokud žádný občanský odpor nebude?
Pak je to, jako by volby proběhly.
Pak máme, co nám patří.
