Václav Janoušek
23.9.2015 Vaše věc
Před lety byl v tichosti zahájen proces známý pod zkratkou EUROMED (Euro-Mediterranean Partnership) či spíše barcelonský proces, který v sobě kromě posilování kulturního, ekonomického a politického partnerství mezi členskými státy EU a středomořskými sousedy, ukrývá doplnění počtu obyvatel starého kontinentu metodou přesidlování.
Smyslem projektu, který se původně vyvinul z dohody o volném obchodu mezi EU a zeměmi v oblasti Středozemního moře (EU – MEFTA) je posílení spolupráce v oblasti správy cílené migrace mezi partnerskými státy. Kromě států Evropské unie sem patří Alžírsko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Sýrie, Maroko, Tunisko a Palestina. Deklarovanými cíli jsou propagace možnosti legální migrace, vysvětlování výhod migrace vzhledem k trvale udržitelnému rozvoji, boj proti nelegálnímu obchodu a ilegální migraci. Za projektem stojí Evropská komise a DG EurpeAid, které jej i financují.
Program počítá s přistěhováním 56 miliónů muslimů do zemí sedmadvacítky mezi lety 2010 – 2050. K této číslici dospěl statistický úřad EU Eurostat. Předběžný odhad 56 miliónů či dokonce 80 miliónů migrantů, jak uvádí Salim Murad z New York University in Prague, má vyrovnat demografický úbytek v celé Evropě.
Projekt EUROMED je veden na ministerské úrovni a mezi odborníky, kteří mají za úkol zpracovat zákonné předpisy a nařízení v oblastech migrace. Projekt je zatím ve stavu příprav a zároveň i odkladu na rok 2012. V českých masmédiích se o něm prakticky nehovoří, na internetu se mu věnují povětšinou weby s kritickým pohledem na islámský fundamentalismus, džihád či zákon šaría.
Již v současnosti – i přes odklad spuštění projektu EUROMED – existují evropská města a státy, kde je EUROMED takřka realitou. A je třeba zdůraznit, že se praktické zkušenosti zmíněných lokalit diametrálně rozcházejí s očekávanými cíly.
Je vůbec v zájmu současných Čechů, potažmo Evropanů, podporovat tento projekt? Jaká jsou pozitiva a negativa? Má Česká republika možnost odmítnout podílení se na jeho realizaci – tj. být dobrovolným anebo nedobrovolným příjemcem tisíců přistěhovalců z muslimských zemí?
Pro začátek je nutné zhodnotit možná pozitiva a negativa EUROMED projektu. Údajnými pozitivy tohoto projektu jsou podpora důchodového systému, posílení vazeb mezi národy a kulturami kolem Středozemního moře a v neposlední řadě eliminace ilegální migrace.
Jak již bylo řečeno výše, negativa se projevují již v současnosti, ještě před oficiálním spuštěním projektu. Jedná se zejména o národnostní a kulturní intoleranci provázenou pouličními nepokoji, ale jde i o nechuť přistěhovalců respektovat zákony a zvyklosti hostitelské země – viz zákony některých evropských zemí o zákazu zakrývání obličeje burkou, zákaz týkající se žen a jejich šátků atp.
V našich zeměpisných šířkách se se znepokojením sledují i nejrůznější iniciativy muslimských menšin, které přicházejí se snahou budování modliteben a mešit.
A pokud se bavíme o možnosti, že by Česká republika eventuálně odmítla podílet se na realizaci tohoto projektu? V Lisabonské smlouvě jsou obsaženy mechanismy, které umožní Evropské unii na základě společné imigrační politiky a řízení migračních toků přerozdělovat imigranty mezi jednotlivé státy EU. Pokud by ČR s něčím takovým nesouhlasila, nemůže přiliv imigrantů na své území zablokovat, protože již nemá právo veta.
Lidem bylo po řadu let vštěpováno, že multikulturismus je prostě ten „dobrý, hodný, správný a politicky korektní“. Režisér van Gogh – podříznutý fanatickým muslimem řekl:
„Multikulturismus je zdvořilé ustupování agresivnímu hostovi, který Vám přišel vybydlet dům“.
Německý autor Thilo Sarrazin ve své knize islám kritizuje jako zdroj násilí a obviňuje islámské imigranty z toho, že se nechtějí integrovat. Sarrazin říká:
„Žádné jiné náboženství v Evropě nemá takové požadavky, a žádná jiná imigrantská skupina nezávisí tolik na sociálním systému, a žádná není tak spojena s kriminalitou“.
Názory na islamizaci jsou skutečně rozdílné. Prostě jedni tleskají a druzí zuří, hodně se též mezi našinci mluví o tom, že Evropa už dávno není křesťanská. To vše se děje i přes tragickou zkušenost Spojených států Amerických z 11. září 2001, kdy bojovníci se Al Kaidy rozhodli zničit budovy Word Trade Centre v New Yorku. Tímto datem je odstartována neuvěřitelná spousta bezpečnostních opatření, prohlídek, scanů kabelek či jiných příručních zavazadel – jednoduše vyjádřeno „bezpečnostní šikana“, která se dotýká každého – a nejen evropského – jednotlivce. I tyto události a mnoho podobných, které se od té doby udály, ovlivnily vnímání a přijímání muslimských obyvatel ještě stále většinovým obyvatelstvem Evropy.
Historicky to však není poprvé, kdy se Evropa cítí ohrožena – byli to v minulosti i mohamedáni, kdo evropský kontinent okupoval. Je však třeba si zdůraznit, že obyčejně se národy semkly, když se cítily v úzkých, hájily svá území, tradice, ženy a děti. A následně své tradice opět oživily. Evropská unie, i přes varování jednoho z největších euroskeptiků v dějinách EU Václava Klause, už zřejmě rezignovala na udržování tradičního života na starém kontinentě, vzdala také boj o tradiční náboženství, hodnoty, způsob života – vlastně o jakoukoli neislámskou existenci. Opravdu je za tím vším jen dlouhodobý úbytek evropského obyvatelstva?
Se smutnou realitou úbytku obyvatelstva se potýká také Česká republika. Naše populační křivka je „živena,“ stejně jako v jiných státech Evropské unie, zejména dětmi imigrantů. Cizinců nyní v ČR žije přes 410 000 a legálně jich u nás pracuje necelých 300 000. Statistiky uvádějí, že například v prvním pololetí roku 2010 šlo na konto migrace až 90 procent celkového přírůstku obyvatel ČR, kdy se ze zahraničí přistěhovalo o skoro 51,4 tisíce lidí více, než se vystěhovalo. Počet obyvatel České republiky stoupl meziročně o 65 tisíc na nynějších více než 10 miliónů, což výrazně ovlivnili právě přistěhovalci ze zahraničí.
Nezbytnou podmínkou pro udržení funkčnosti současného důchodového systému je předpoklad, že všichni přistěhovalci budou pracovat a platit daně. S tím, že myšlenka je to pěkná, ale k realitě má daleko se nyní potýkají například Francie a Velká Británie. Ty mají v současnosti na svých územích celkem asi deset miliónů muslimů. Očekávaného ekonomického přínosu se však nedočkaly. Imigranti nejenže nic Evropě nepřispívají, snad jen s výjimkou Turků v SRN, ale naopak zvyšují během recese její nezaměstnanost i náklady vynakládané sociálním záchytným systémem obou států. Starý kontinent však není vstřícný jen povolováním přistěhovalectví vyznavačům islámu.
Nemalá finanční podpora poskytovaná muslimským zemím je snad ještě významnějším počinem dokládající nadstandardní vztahy Evropy s muslimským světem.Finanční podporou zemí vyznávajících islám se zabývá řada mezinárodních konferencí. Jednou takovou byla i konference v Paříži, během níž získali Palestinci od západních zemí příslib darů ve výši až 7,4 miliardy dolarů, jež by měly být použity na realizaci snu palestinské samosprávy o Palestinském státu. Překvapením už ani není, že nejvíce peněz věnovala Evropská unie – 650 miliónů dolarů. Následují Spojené státy s 555 miliony dolarů a v neposlední řadě Saudská Arábie. Konference v Paříži se účastnili zástupci 68 států a 20 světových organizací.
Třetí největší muslimskou zemí v EU je Německo, které si muslimy doslova hýčká, jich má na svém území již více než tři miliony. Pro 120ti tisícovou komunitu muslimů teď v německém Kolíně nad Rýnem vzniká jedna z největších mešit. Už brzy nebudou turisté obdivovat jen kolínskou katedrálu, ale i minarety, které v Ehrenfeldu postaví Turecko-islámské unie (Ditib). Projekt bude stát kolem 20 miliónů eur a zaplatí ho příspěvky 800 sdružení patřících k Ditib. Rozhodnutí podpořili němečtí sociální demokraté, zelení, liberálové a levice. Kupole moderní stavby má dosahovat 35 metrů a po stranách vyrostou dva 55 metrů vysoké minarety. V EU je momentálně průměrná porodnost bělošských maminek 1,3 dítěte na matku. Podle průzkumu by to však muselo být minimálně 2,1. Při hodnotách nižších, nelze udržet populaci a nastává vymírání národa. Žádná kultura na světě nepřežila, pokud neměla porodnost nad 1,9 dítěte na matku.
Za vším ale nejsou pouze rodičky, ale také islámská imigrace, jež od roku 1990 tvoří asi 90 procent veškerého evropského přistěhovalectví. Soumrak tradičních náboženství a kultur v Evropě padá na řadu evropských zemí. Jednou z nich je Francie, u které se odhaduje přechod na islám za necelých čtyřicet roků, stejný osud čeká i Velkou Británii, kde už je přes tisíc mešit, některé přestavěné z kostelů. V Nizozemsku bude mít islám většinu už za patnáct let a ještě dřív bude ruskou armádu tvořit z téměř poloviny muslimové. Jen Německo prý vydrží s přechodem na islám až do roku 2050. Otázkou zůstává, jak dlouho může trvat, než se v České republice naprosto pokojnou cestou dostanou do parlamentu zástupci muslimů, než začnou mít většinu, a kdy naše ženy začnou nosit šátek…?
Za 20 let má být v Evropě i díky programu EUROMED počet muslimů vyšší než 104 miliony. Libijský vůdce Muahamar Kadáfi v roce 2008 prohlásil:
„Proč umírat za islám? Nepotřebujeme už teroristy ani sebevražedné atentátníky. Přes 50 milionů muslimů v Evropě ji sami změní za pár desítek roků na islámský kontinent…“.
A off rekord pak prohlásil:
„Utlučeme vás vaginami našich žen“. */
Podle studie americké Brookings Institution muslimská porodnost trojnásobně přesahuje porodnost nemuslimských Evropanů, a tak se do roku 2015 muslimské společenství rozroste na dvojnásobek, zatímco nemuslimská komunita se o tři a půl procenta zmenší. Podle jiné americké studie v roce 2050 bude muslimského vyznání asi pětina Evropanů, a nebo i polovina, zejména stane-li se členem EU Turecko.
Co vlastně může způsobit taková islamizace z náboženského hlediska? Prosadit islámský zákon šaría je jednou z povinností každého muslima. Tento islámský zákoník je inspirován koránem a příkladem proroka Mohameda, který se oženil s šestiletou Ajíšou a od jejich devíti let s ní souložil (sunna), nařídil kamenování nevěrných žen, usekávání končetin zlodějům, ustanovil podřadnost žen a nemuslimů. Muslimů v Evropě přibývá a s nimi i rozsudky podle islámu…
*/ “válkou vagín” získali Albánci Kosovo během necelých tří generací! V roce 1926 tvořili Albánci na Kosovu a v Metochii ještě početní menšinu, v roce 1968 už byli většinou. Každá albánská žena na Kosovu měla podstatně víc dětí než žena srbská.
(Text byl uveřejněn v dubnu 2012)
