Petr Hájek
15. 9. 2015 ProtiProud
Petr Hájek komentuje vývoj „uprchlické krize“ a připomíná mu to jiné historické situace, kdy jsme také byli „dotlačeni k rozumu“ našimi úhlavními spojenci – aby kolaboranti pak převzali řízení země.
To se nám to dějí zázračné věci v té naší „společné evropské chatrči“ bez dveří a s vymlácenými okny! Báječní migranti, které kancléřka Merkelová opakovaně pozvala do Německa, už asi tak vítaní nejsou. Bavorsko zavírá hranice, stejně tak Rakousko a Slovensko. Jen česká vláda se zatím tváří, že se nic zvláštního neděje a policisty posiluje na hranicích pouze symbolicky. A kdože ji za nicnedělání chválí? Vskutku zázrak v přímém přenosu: Vzrušením náhle probuzený Karel Schwarzenberg!
Maďarsko dokončilo plot a jeho hranice hlídá armáda (na pomoc mu právě z Německa vyrazily „bratrské armády“ NATO). Srbsko zase prohlašuje, že pokud budou Maďaři migranty vracet, žádného zpět nevezme – a rovněž nasadí armádu. Vznikne tak pěkný kotel roztápěný z obou stran. Palivo dodávají, jak je v „regionu“ historickým zvykem, především Němci a jejich „osa“ Berlín – Řím – Paříž, jež stále drží krycí označení „Brusel“.
Má to historickou logiku. Evropská unie přece vznikla proto, aby byl mezi státy na kontinentě zachován mír. Jenže ten – jak říkal svého času jeden světoznámý německý kancléř – musí být nejprve vybojován. A kdo se nepodřídí…
Vyděšená kavárna
Hlavní česká média nyní žasnou: Jestli ona není nakonec přece jen nějaká migrantská krize? Dosud si přitom kladla úplně jiné otázky:
Máme vítat „běžence“ chlebem a solí, zpěvem pionýrských sborů na nádražích, tak, jak nám, zaostalým „buranům z východu“ to předvádí „vyspělé demokratické“ Německo, náš vzor Na věčné časy a nikdy jinak?
Nebo Jak prosadit „petici akademiků“, kteří už německy vyspělí jsou (a chtějí se do německých protektorátních „seznamů“ včas zapsat také jako „vítači“), do hlav devadesáti procent české veřejnosti, jež si nadále zachovává svou „tupou“ víru, že může svůj stát před zničením zachránit? Jak zastřít, že primárním nebezpečím pro naši zemi dnes nejsou migranti – ale právě „země osy“ vedené Německem?
Případně Jak zesměšnit či rozbořit Klausovu výzvu vládě (podepsanou navzdory brutálním hackerským útokům desetitisíci lidmi), aby jednala v zájmech českých, nikoli německých a v případě, že ji „Brusel“ migrantské „kvóty“ násilím nařídí, vypsala o tom referendum nebo předčasné volby, jimiž by nechala lid naší země k této nestoudnosti promluvit?
Ten, kdo sleduje pouze Českou televizi (americká Nova jí v tom zdatně sekunduje) a většinu dalších médií „kavárny“ musel být proto nyní pořádně vyděšen. Nemůže pochopit, co se to tak náhle stalo, že milým migrantům – kteří prý kromě jiného mají zachránit náš průmysl či důchodový systém – náhle lidumilné humanistické Německo či Rakousko zavírá hranice?
Jenže znejistěna je i sama „kavárna“. Neví, zda dále spílat – a když ano, tak vlastně komu?
Německá závodka
Ale to všechno je koneckonců nyní už jedno. Bruselská propagandistická Pátá kolona v naší zemi selhala právě tak, jako ti, kdo ji vytvořili a financují. Lidé jí nepodlehli, protože intuitivně vědí, že jim jde o život – alespoň takový, jaký doposud znali. Názorově se společnost nerozdělila tak jako v jiných případech zhruba po třetinách (souhlas – nesouhlas – nezájem), ale říká jasné NE ve zhruba neuvěřitelných osmdesáti až devadesáti procentech. To je jednota, která se zhruba blíží té z roku 1968 po invazi států Varšavské smlouvy. Ta podobnost je ostatně v celé této osudové chvíli nikoli náhodná.
Německá „závodka“ si to už také začíná uvědomovat. Svou zodpovědnou politikou, směřující k rozvrácení národních států a jejich následnému snadnému „obsazení“ bez tanků, ale kupodivu navařila pro zkušený český jazýček jedovatý nestravitelný „eintopf“. „Máma Merkelová“ – jak jí říkají migranti, když si s ní dělají „selfie“ – si užila svou hvězdnou hodinu. Teď vzor humanismu svým dalším sirotkům zavírá dveře (ač současně tvrdí, že jsou nadále otevřeny) a začíná dělat bububu.
Hrozí totiž, že plán „všichni k nám přijďte, my vás pak povinnými kvótami přerozdělíme ostatním“, se poněkud zadrhává. Ani zbabělá „proevropská“ česká vláda si už nemůže dovolit úplně ignorovat jednoznačný postoj veřejnosti – a tak dál lavíruje: Kvóty sice odmítáme, hranice však zatím neuzavřeme – to až se sem tlakem z uzavřeného „kotle“ migranti naplno nahrnou. Pak jen pokrčí rameny – no už tady jsou, tak s nimi musíme něco udělat, když přes německou hranici se dál nedostanou…
Výhrůžky a věční kolaboranti
Merkelová odkládá migrantský cukr humanistické vznešenosti a zvedá obvyklý diktátorský bič: buď si ty naše skvělé migranty vezmete, nebo vám zavřeme bruselské penězovody! Toho už se ovšem lekají i jinak vždy srdnatí „kavárenští povaleči“, neboť z těchto peněz žijí. Nám ostatním to může být srdečně jedno.
Vlastně spíše naopak. Bylo by to to nejlepší, co by nás mohlo potkat. Jednak by se u nás nevytvářely nesmyslné projekty, které stejně musíme z veřejných peněz spolufinancovat – a které ve skutečnosti slouží především jako „fondy k rozkrádání“ – od Bruselu až po české a moravské kraje, města a obce – vládu a její ministerstva na místě čelném.
Především by však odpadl poslední argument, který některým naším obětem mediálních masáží ještě v hlavách zbývá, aby se i jim konečně rozjasnilo: Nemáme co pohledávat v tomhle nebezpečném spolku, kde opět jako vždy diktuje pravidla německé kancléřství podporované kolaborantským předklonem jako vždy „dobyté“ Francie, jako vždy „připojeného“ Rakouska či jako vždy „spojeneckého“ Říma.
Čas odejít
Co nakonec udělá česká vláda není ani tak moc podstatné. Nejspíše „Tsiprasovu piruetu“: Tak dlouho bude říkat ne, ne, až se zhrzeným výrazem mekne ano, ale… Ano, ale byli jsme k tomu donuceni. Nebo přehlasováni. Nebo (pokud se uskuteční summit předsedů vlád, na němž máme právo veta, které nevyužijeme), bude si trpce stěžovat, že jsme zůstali sami.
Prostě poučení 1968: Nejprve „Jsme s vámi, buďte s námi.“ Pak cesta do bruselské Moskvy 2015 a podpis o „dočasném pobytu“ migrantů. A když vzniknou občanské nepokoje? Tak přijde „dubčekovský“ pendrekový zákon, který protesty tvrdě zlikviduje. A pak už klasická normalizace. Musí to tak být. Historie se opakuje. Nebo nemusí?
V každém případě bychom si měli uvědomit, že právě nyní přišel čas říci vyděračům, násilníkům a protektorům zpoza západních hranic NE. Naše svoboda, naše řeč, naše tradice, náš národ a jeho tisíciletý stát jsou nám přednější. Nechte si svoje peníze (které ve skutečnosti na bruselské rozhazování taháte z našich daní), naše hrdost stojí víc, než ta řecká. Nebo je to nesmysl?
Lámání chleba – nebo jsou to nesmysly?
Stejně rozhodně je třeba dát najevo, že bruselští kolaboranti – v čele s „Němcem“ Karlem Schwarzenbergem a jeho TOP 09 – nám tentokrát vládnout nebudou. Nebo i to je nereálná fikce?
Pokud vláda na vydírání „bratrských zemí“ pod nějakou záminkou kapituluje, nesmí vládnout také. Pak musí co nejrychleji proběhnout nové volby. Záchrana našeho státu vyžaduje rychlé jednání a odvahu. A jestli ji nenalezneme?
Pak nezbývá než se opět ohnout a přijmout – nikoli poprvé – za svůj vzor pokrytecky pokřivený německý úsměv americké loutky, jež činí totéž jako činila vždycky: Nadělat z nás (po dobrém či po zlém) otroky, kterým občas, budou-li hodní, hodí nějaké kapesné.
Právě se láme chleba. Jaký díl si ubráníme? Nebo si jen zase všechno zopakujeme?
