Násilí plodí násilí

Pavel Letko
23.9.2015 E-republika

Rezignace na všelidské hodnoty je posledním krokem na cestě k propasti, ke které se nezadržitelně blížíme. Budeme-li sázet na „řád a pořádek“ prosazovaný násilím, vysloužíme si společnost plnou násilí. Budeme-li nadále sázet na vrozenou nesnášenlivost a netoleranci k druhým lidem, vysloužíme si život ve společnosti plné strachu, nenávisti a sváru.

Naše společnost je ve velkém nebezpečí. Stačí se dívat kolem sebe, je to více než patrné. Toto nebezpečí však nemá především materiální ráz, ale ráz duchovní. Jsme otravováni jedem nebezpečných myšlenek, přání a slov, z nichž jde opravdová hrůza. Lidské hodnoty hledané po celé generace našimi předky berou za své, a do popředí se dere mentalita dravců, predátorů, hyen a pštrosů. Není divu, že skutečná nebezpečí přehlížíme, slony v obýváku nevidíme, cedíme komáry a polykáme velbloudy. Naprosté marginálie hýbou celou společností a podstatného si téměř nikdo ani nevšimne. Jdeme po špatné cestě, proto ta panika a chybné vyhodnocení a rozhodování. Vizi společnosti spravedlivé a lidské, v níž lze prožít opravdový lidský život, jsme ztratili z očí dávno, soustředíme se jen na přežití. Ideu národa a národní pospolitosti ukradli xenofobové a zbabělci šířící směs strachu s nenávistí k druhým. Ideu svobodné společnosti nahradila idea státu prošpikovanému udavači a všudypřítomnými očima a ušima Orwellova „Velkého bratra“.

My už jsme natolik otrlí, že nám to už snad ani nevadí. Ve jménu „řádu a pořádku“, jen tak mimochodem hlavních hesel fašismu, přijímáme odposlechy, sledování i policejní brutalitu o níž jsme psali třeba v článku „Zbabělá policie“. Naše telefony, naše vzájemná komunikace, naše nákupy, náš každodenní život je monitorován a soustřeďován v centrech na druhé straně zeměkoule a my neprotestujeme, ale naopak často bojům za takovou pseudodemokracii ještě tleskáme. Stateční lidé, skuteční hrdinové doby jsou buď v brutálním vězení (Manning), odříznuti na ambasádě (Assange) nebo v exilu v Rusku (Snowden). O posledně jmenovaném byl natočen dokumentární film Citizenfour jenž dokonce získal Oskara za rok 2015 v kategorii „Celovečerní dokument“. Ano, film získal Oskara, ale Snowdenovo poselství a osud je nám lhostejný. Mě alespoň inspiroval k napsání tohoto článku. Je to ale zoufale málo.

Žádný „Člověk v tísni“ ani žádná jiná ryze česká humanitární a lidskoprávní organizace proti Snowdenově osudu neprotestuje. Proč také. Vždyť zradil naše pány v jejich úsilí zotročit nás. Mezek neprotestuje, mezek jde, kam mu pán poručí. Když nebude zlobit, proč by se svého pána obával? Kdo má čisté svědomí, plní svěřené úlohy poctivě, o svém pánu přemýšlí jen láskyplně, nemusí se odposlechů bát, praví moudrý český mezek. Ať už hýká nebo řehtá, vždy podle návodu toho televizního či jiného mainstreamového.

Ve skutečně lidské společnosti byl ke zločinu hledán pachatel, ve společnosti otroků je k neposlušným hledán zločin. K tomu slouží špiclování i vymývání mozků a v neposlední řadě znovu objevené mučení. Kdo by podrobil zvíře nějaké obdobě waterboardingu, byl by odsouzen jako nelida, kdo podrobí takovému zacházení člověka, je kvalifikován pro funkci amerického prezidenta, nejmocnějšího muže planety a také našeho největšího spojence. ZDE , ZDE a ZDE Abychom jen trochu naznačili, o co ve waterboardingu jde:

Waterboarding je forma mučení vodou, při níž se voda přelije přes hadřík pokrývající obličej a dýchací cesty znehybněného zajatce, což vyvolává pocit tonutí. Waterboarding může způsobit extrémní bolest, poškození plic, poškození mozku z nedostatku kyslíku, jiné fyzické zranění, včetně zlomenin v důsledku boje proti omezování, trvalé psychické poškození a smrt. Nepříznivé fyzické následky se mohou projevit měsíce po události, zatímco psychologické účinky mohou trvat několik let.

Waterboarding za vietnamské války …

U nás toto mučení veřejně schvaluje například Miroslava Pašková, což je právě ta osoba, která udala Michala Kesudise za schvalování trestného činu, tj. za schvalování atentátu. Sověti měli svého Pavlíka Morozova, my jsme měli svou bdělou PSVB (Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti), dnes vstali noví bojovníci strážící ideovou čistotu našich myšlenek, slov i činů. Jsme tomu rádi, moc se nám po nich stýskalo. Jedním z nich je i naše Mirka. Tuto bojovnici připomínající svým zápalem “modrou komsomolku”, redaktorku internetového serveru Ozbrojené složky a předsedkyní spolku Vlčí máky podporujícího naše válečné veterány si můžete poslechnout v Debatním klubu ZDE zejména v čase 1:06:30, kde Pašková vysloveně hájí mučení jako pohodovou a humánní záležitost. Trestnímu stíhání za schvalování trestného činu se samozřejmě Pašková vyhne, protože je na straně pseudospravedlnosti a pseudopráva, které v naší zemi vítězí. Kdyby ovšem vítězila skutečná, a ne selektivní spravedlnost podle vůle mocných, společensky více nebezpečnou by musela být shledána sama udavačka Pašková, neboť zatímco právo na obranu, určení obránce a útočníka, vlastence či teroristy může být předmětem politického sporu, obecné shvalování mučení je v rozporu s univerzálními lidskými právy vždy a za každých okolností.

… a waterboarding praktikovaný nyní.

Přitom o nepřípustnosti mučení podepsaly jak Česká republika, tak Spojené státy řadu mezinárodních dohod, z nichž jedna nese název „Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání“. Více si o ní můžete přečíst ZDE a zejména ZDE.
Z výše uvedené “Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání” vyjímám definici mučení a jeho nepřípustnost za žádných okolností:

v článku 1 a 2 Úmluvy se píše:

Žádné výjimečné okolnosti, ať jsou jakéhokoli druhu, buď válečný stav nebo hrozba války, vnitropolitická nestabilita nebo jakákoli jiná mimořádná situace, nemohou sloužit k ospravedlnění mučení. …mučením je jakékoli jednání,
jímž je člověku úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení s cílem získat od něho nebo od třetí osoby informace nebo přiznání, potrestat jej za jednání, jehož se dopustil on nebo třetí osoba nebo z něhož jsou podezřelí nebo s cílem zastrašit nebo přinutit jej nebo třetí osobu nebo z jakéhokoli jiného důvodu založeného na diskriminaci jakéhokoli druhu, když taková bolest nebo utrpení jsou působeny veřejným činitelem nebo jinou osobou jednající z úředního pověření nebo z jejich podnětu či s jejich výslovným nebo tichým souhlasem

Proč o tom píši? Protože rezignace na všelidské hodnoty je posledním krokem na cestě k propasti, ke které se nezadržitelně blížíme. Budeme-li sázet na „řád a pořádek“ prosazovaný násilím, vysloužíme si společnost plnou násilí. Budeme-li nadále sázet na vrozenou nesnášenlivost a netoleranci k druhým lidem, vysloužíme si život ve společnosti plné strachu, nenávisti a sváru. Národní pospolitost má význam jen v pozitivním slova smyslu. O národu lze hovořit jen s podobnými pojmy jako jsou solidarita, svoboda a bratrství. Národ vymezuje vzájemná pomoc lidí spojených neviditelným poutem sounáležitosti, nikoliv nevraživost k „těm druhým“. Nespojujme se tedy v boji „proti islámu, Rusku, EU či USA. Naopak se spojujme v boji proti chudobě, bezdomovectví, mučení, násilí, fízlování, militarismu a lži.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde. Děkujeme!

Související články:

Sdílet