16. 9. 2015 zdroj
Vrchní žrec Kracios ve starověkém Egyptě přemýšlí, jak by pro všechny budoucí věky trvale a bezpečně zabránil nebezpečí vzpoury otroků. Nejprve se dal tajně zakovat do řetězů a několik týdnů pracoval s otroky jako jejich druh, aby zjistil jejich názory a náladu, jaká mezi nimi panuje. Poznal tak jejich nespokojenost a touhu po svobodě, dozvěděl se o plánované vzpouře, která byla natolik promyšlená, že by patrně měla velkou naději na úspěch.
“Na Kraciovo znamení mu ráno náčelník ochrany sundal okovy. A již následující den bylo k němu pozváno ostatních pět žreců a faraon. Před shromážděnými Kracios začal svou řeč:
To, co teď uslyšíte, nesmí být nikým zapsáno nebo vyprávěno. Vymyslel jsem způsob proměny všech lidí v otroky našeho faraona. Není možné toho dosáhnout pomocí početného vojska a vyčerpávajících válek. Ale udělám to několika větami. Uběhnou pouze dva dny po jejich pronesení a uvidíte, jak se začne měnit svět. Dívejte se: dole dlouhé řady otroků zakovaných do řetězů, nesou po jednom kameni. Střeží je mnoho vojáků. Vždy jsme si mysleli, že čím více otroků, tím je to lepší pro stát. Ale čím více otroků, tím více se musíme obávat jejich vzpoury. Posilujeme ochranu. Jsme nuceni dobře krmit své otroky, jinak nedokážou vykonávat těžkou fyzickou práci. Ale stejně jsou líní a mají sklon k buřičství. Dívejte se, jak se pomalu pohybují, a zlenivělá stráž je nepopohání karabáčem a nebije ani silné a zdravé otroky. Ale budou se pohybovat mnohem rychleji. Nebudou potřebovat stráž. Strážci se také promění v otroky. Udělat něco takového lze následovně. Ať dnes před západem slunce rozšíří faraónovo nařízení, v němž bude řečeno: S úsvitem nového dne se všem otroků daruje úplná svoboda. Za každý kámen přinesený do města bude svobodný člověk dostávat jednu minci. Mince bude možné vyměnit za jídlo, oblečení, příbytek, palác ve městě nebo za samotné město. Ode dneška jste svobodní lidé.
Když si žrecové uvědomili to, co Kracios řekl, jeden z nich, nejstarší, řekl: Jsi démon, Kracie. To co jsi vymyslel, zaplaví démonismem množství pozemských národů.
Při západu slunce bylo otrokům ohlášeno nařízení, které je ohromilo a mnozí celou noc nespali a přemýšleli o novém šťastném životě.
Následující ráno žrecové a faraón opět vyšli na plošinu umělé hory. Obraz, jenž vyvstal před jejich očima, byl ohromující. Tisíce lidí, bývalých otroků, o závod tahaly stejné kameny, co dřív. Zalévajíce se potem, mnozí nesli dva kameny. Jiní, kteří měli jeden, běželi a zvedali prach. Někteří strážci také tahali kameny. Lidé, kteří si mysleli, že jsou svobodní – vždyť jim byly sundány okovy – se snažili získat co nejvíc vytoužených mincí, aby si vybudovali šťastný život.
Ještě několik měsíců Kracios strávil na své plošině, s uspokojením pozoroval to, co se dělo dole. Změny byly obrovské. Část otroků se spojila do menších skupin, udělala si vozíky, naplnila je až nahoru kameny, a zalévajíc se potem, tlačila tyto vozíky.
Vynaleznou ještě mnoho zařízení, s potěšením si říkal Kracios, již se objevily vnitřní služby: roznášení vody a jídla. Část otroků jedla přímo za chůze, nepřála si ztrácet čas na cestu do baráku, aby se najedla, a platila lidem za obsluhu vydělanými mincemi. To jsou věci: i lékaři se u nich objevili, přímo za chůze poskytují pomoc zraněným, a také za mince. Dokonce si zvolili hlídku dopravní bezpečnosti. Brzy si zvolí náčelníky, soudce. Ať volí: vždyť si myslí, že jsou svobodní, ale podstata se nezměnila, stále tahají kameny…
A takhle to běží tisíciletími, v prachu, zalévají se potem a tahají těžké kameny. I dnes potomci těch otroků pokračují ve svém nesmyslném běhu.”
