Ideový rozpad francouzských socialistů

Václav Umlauf
9.9.2015 E-republika

Stav PS nejlépe odráží každoroční “letní univerzita” v La Rochelle. Zde je třeba rozlišit mezi otevřenými debatami, které byly dříve, a otevřeným rozkolem uvnitř partaje, který se jasně manifestoval letos.

Dal jsem si za osobní úkol sepsat krizi sociálně demokratických stran v USA a v hlavních zemích EU. Nové strany popisuje článek Alternativní politické strany v EU. Británii máme za sebou (Předvolební situace v britské Labour party). Už předtím jsme psali o krizi demokratů v USA (Předpovězený konec demokratů, nástup nové levice v USA) a také o krizi skutečné německé levice ohledně EU (Levice v EU: z bláta do louže).

O pravici není co psát, je prodaná korporacím jako ODS, TOP a ANO dohromady. A pokud ne, tak si hledá cestu k autentické obhajobě národních zájmů, která by ovšem měla zůstat demokratická a neměla by sklouznout k fašismu. Pro pravici je cesta k fašismu (nikoliv k nacismu) o to snadnější, že je spojena pupeční šňůrou neoliberalismu s již fungujícím korporátním fašismem opřeným o banksterský svět financí. Stačí se podívat, jak zafungovala bankovní Trojka v Řecku a jak se válčí na Blízkém východě. To je ta část světa, odkud k nám jdou uprchlíci (Sociální darwinismus EU: Kdo doplave, bude uprchlíkem). Koho speciálně zajímá francouzská pravice, nechť se podívá na starší článek Pekelný týden francouzské pravice. Psáno v roce 2012, mezitím nic nového pod sluncem, jen to, že UMP se zase rozpadla a její bossové si založili partaj novou a pravicově lepší. Bývalý francouzský prezident Sarkozy má na krku asi 12 trestních stíhání, včetně úplatků od Kaddáfího, kterého pak spojenci nechali ve vybombardované Libyi zabít. To je ta válkou a terorismem rozvrácená země, odkud se k nám pašují uprchlíci.

Francie metropolí a chudých regionů

Podívejme se nejprve na sociologické průzkumy, které jsou pro interní debakl PS velmi důležité. Klíčová je kniha sociologa jménem Christophe Guilluy: La France Périphérique, Comment on a sacrifié les classes populaires. U nás asi běží stejný vývoj, ale nemáme kompetentní badatele, a hlavně vědecké instituce, které by podobný výzkum financovaly. Naše zářné kapitalistické zítřky nesmí být překryty nějakým nemilým bouřkovým mračnem. Lidé by se vyplašili ještě více, než těmi uprchlíky. Závěry publikace jsou následující.

Tvorba bohatství se děje v metropolích, a to na úkor periferie

Čím více se jde do středu metropole, tím jsou obyvatelé bohatší a okupují ve společnosti vyšší pozice.

Čím více se vzdalujeme od centra, tím jsou komuny chudší: jde celkem o 34.000 komun z celkem 36.000.

To znamená, že 3/4 Francie patří mezi chudé regiony, což nikdy předtím v historii země nebylo. Psali jsme o tom článek Statistiky ukazují Francii nacionalistů a chudých lidí. Pokud se za této situace levicová strana prodá korporacím, tak je to její hrob. První článek o krizi PS měl název Partaje socialistů ve Francii a ve Španělsku zkolabovaly.

Rozklad francouzské Socialistické strany (PS)

Stav PS nejlépe odráží každoroční “letní univerzita PS” v La Rochelle. Zde je třeba rozlišit mezi otevřenými debatami, které byly dříve, a otevřeným rozkolem uvnitř partaje, který se jasně manifestoval letos. Levicová část strany se už debat nezúčastnila a náhoda tomu chtěla, že si uspořádali své vlastní sezení ve stejnou dobu asi 50 km odtud v Marennes. Pravicové Figaro z toho jásá, protože rozklad pravice je tak děsivý, že rozkol na levici je darem z nebe. Fakticky to ale pro Hollandovu a Vallsovu kliku znamená, že ideologicky už nastal kompletní rozchod. Není žádným tajemstvím, že Hollande a Valls chtějí zrušit levicové zaměření strany a nasměrovat ji doprava. Proto také rotschildovský ministr financí Emmanuel Macron má velké sympatie k této “nové” PS a stejně tak šéf komory francouzských podnikatelů Pierre Gattaz.

To, že PS je koupena velkým kapitálem a korporátními zájmy, bije do očí. Zejména poté, co dotace investované do velkých francouzských podniků skončily v zahraničí a zdejší podnikatelé své fabriky doma zavřeli. Viz Defétismus francouzské vlády ve sporu s Mittalem. Naopak se ukázalo, že družstevní a hlavně nová sféra regionální soběstačné ekonomiky vyrobila vzhledem k investičním pobídkám státu nejvíce pracovních míst a nejlépe obstála v krizi. Alternativní ekonomice šla současná vláda socialistů nejprve částečně vstříc. Viz článek Francouzská vláda připravuje zákon o solidární ekonomice. Ale partaj koupená bankami a korporacemi už svůj boj za solidární ekonomiku vzdala. Tím podle levicových kritiků spáchala vlastní ideologickou a politickou sebevraždu.

Korporacemi koupená PS směřuje do politického středu

Odchody významných představitelů solidární a regionální ekonomiky na sebe nedaly dlouho čekat. Kam odešli? Do nové levice, která se jmenuje Parti radical de gauche (PRG). Socialisté tyto skutečné levičáky úplně na poslední chvíli a za cenu dost velkých ústupků přemluvili, aby postavili společnou kandidátku do regionálních voleb, které budou příští rok. Nejspíš to bude naposledy, aspoň to tvrdí členové PRG. Strana radikální levice ideologicky odpovídá německé Die Linke a v poslední době do ní vstoupila skutečná esa. Sledoval jsem zejména přechod poslanců z některých regionů, kde se už deset let postupně uskutečňuje funkční model regionální ekonomiky, který už produkuje pracovní místa a založil nové komunity mladých lidí v super zchudlých částech Francie. Je naprosto charakteristické, že zrovna tito poslanci opustili PS, z níž se stala “strana hnusného kapitalismu”. Jen pro pořádek připomeňme, že ČSSD by takto asi nemohl opustit nikdo takový, protože na tuto úroveň se prostě nikdy za posledních 20 let nedostali.

Výsledek je jasný. PS se stala stranou umírněného korporátního fašismu na francouzský způsob. A tiše doufá, že celou pravici spolkne Le Penová s Národní frontou (FN). Bývalá UMP se po policejním vyšetřování Sarkozyho jako předsedy, odsouzeného pokladníka (Jean-François Copé) atd. přejmenovala na Les Républicains. Le Penová má opravdu velkou šanci vyhrát prezidentské volby. Na rozdíl od lídrů zcela prodejné pravice typu bývalé UMP se výborným způsobem profiluje podobně jako bývalý charismatický vůdce De Gaulle. Le Penová nesnáší americkou diktátorskou politiku, má dobré vztahy s Ruskem a chce je prohlubovat i ekonomicky. Myslí si, že Francie zradila a prodala (za babku) své republikánské ideály, svou samostatnost a své výjimečné vojenské postavení mimo NATO, které držel právě De Gaulle. A vyhodila z partaje jejího zakladatele, kterým byl její vlastní fašistický a rasistický otec. A ten ji nyní soudně žaluje a chce se vrátit zpět. Její odvahy a nového směřování FN směrem k národní nezávislosti si Francouzi dobře všimli, na rozdíl od našich korporátek.

Prezident Hollande jako živá reklama socialistů

Naopak prezident Hollande jako hlavní veřejná figura PS je naprostý politický žabař a v podstatě už v anketách nemá kam klesnout. Aféra s prodejem Mistralů Rusku z něj dokonce učinila směšnou figurku. Debakl Francouzů v této aféře je monstrózní. Budou prodávat své neprodejné lodě i ruskými vrtulníky (!) jen té straně, s níž budou Rusové souhlasit. To si vtipně vymínila ruská strana přesně podle znění obchodních dohod. Pochopitelně už za lodě inkasovala zpět kompletní sumu obohacenou o přirážky za vzniklé škody na ruské straně. Takže Francouzi budou nabízet svůj neprodejný vojenský vysavač postavený na ruský standard. A dokonce bude vybavený i ruskými vrtulníky KA-52. Aspoň ty jsou opravdu výborné. Rusko na tom vydělá dvakrát. Vlastně třikrát, pokud počítáme dopad v médiích, o což jim mimo jiné šlo. Vlastně čtyřikrát, protože od takto vydíratelných a nevypočitatelných partnerů si už nikdo nemůže nic vojenského koupit. Viz Indie, která zrušila již připravený obchod s francouzskými stíhačkami Rafale, a místo dalších dodávek podepsala nový miliardový kontrakt s Rusy na špičkový SU-37. A francouzská politika v Sýrii připomíná prodej Mistralů. Řeholní sestra Agnes se stala světově proslulou odhalením mediálních manipulací ohledně útoku se sarinem (Syrská řeholní sestra ukazuje manipulace videí útoku sarinem). V rozhovoru pro francouzský televizní kanál TVL otevřeně řekla, že Hollande je v případě Sýrie naprostým schizofrenikem. Tolik k politice PS v Sýrii, kde pomohla vyrobit s teroristy Al-Kájdy a Al-Núsry asi 4 milióny uprchlíků.

Korporacemi koupená PS tedy zabere politický střed, vyhodí všechny levičáky (nebo spíš odejdou sami), a bude vládnout jako strana dobrých, milých a pokojných buržoustů. Přesně takto se už nyní rozpadli francouzští Zelení, což by ale bylo na samostatný článek. Tolik ke konci francouzské Socialistické strany, kterou naši socani postupně napodobují.

Související články:

Sdílet