Genderově netypicky: Když ženy přestanou mít děti

Květa Pohlhammer Lauterbachová
30.9.2015 E-republika

Jako pacifistka jsem na rozdíl od debatérky Paškové přesvědčena, že naši vojáci mají bránit naši zemi pouze v případě napadení.
Shlédla jsem – a tentokrát vydržela až do konce – poslední video natočené Alexandrem Vojtou na téma Kesudisova odsouzení. Info k debatě jsme psali zde a na video se můžete podívat zde:

Z hlediska formátu považuji za pozitivní posun rozšíření diskuse o více účastníků. Zbývá více času si odpovědi a reakce promyslet, než když jde o přímou konfrontaci dvou účastníků bez moderátora, jak jsem sama zažila například s Vítem Jedličkou v Debatním klubu o ekonomice.

Nebudu komentovat výrok pana Kesudise, za který dostal podmínku. To by vydalo na dlouhý článek. Jako každá žena, která přivedla na svět pár dětí a vypiplala je, si vážím každého lidského života. Zbytečná smrt našich vojáků v Afghánistánu nepomůže nikomu, zejména jejich rodinám ne. Mně je ale především líto nevinných obětí a dětí. A těch má naše „vyspělá západní společnost“ na svědomí mnohem víc, než kolik jejich vojáků kdy padlo ve skutečném boji. Tam aspoň bojuje muž proti muži, ti jsou si nějak rovni v nasazení života a ví, do čeho jdou. Tito muži byli dospělí. Věděli kam a do čeho jdou. Za svou práci byli placeni a byli si vědomi rizik. Tečka.

Jako pacifistka jsem na rozdíl od debatérky Paškové přesvědčena, že naši vojáci mají bránit naši zemi pouze v případě napadení. Šířit někde v Asii násilím “demokratické hodnoty” podle našich představ, jak by měla ta která společnost vypadat, to je hodně pochybná “mise”. V tomto bodu souhlasím s arcibiskupem Amel Shimonem Nonou z iráckého Mosúlu, viz citát níže.

Naše utrpení bude pouze ochutnávkou toho, co čeká vás Evropany v blízké době. Prosím snažte se rozumět. Vaše liberální demokratické principy zde na Blízkém východě nemají žádnou cenu. Musíte pochopit realitu, jste v nebezpečí.

Další překlad jeho výzvy uveřejníme co nejdřív. Nyní se nám toto naše vměšování vrací jako bumerang v podobě uprchlické krize. A jde do tuhého. Samozřejmě že nikdy nešlo o „hodnoty“, nýbrž o geopolitiku, viz generál Clarke a další. Také o energetické zdroje a pokus jedné části světa si přivlastnit všechny zdroje planety. Již jsem o tom psala v článku Thomas P. M. Barnett a jeho americký Mein Kampf.

Dělící čára v případě tohoto diskusního klubu šla mezi muži a ženami. Třeba v tom nebyl záměr předvést ženy “jako slepice”. Ale v každém případě se to povedlo. Je neoddiskutovatelné, že se v tomto případě ukázala jasná intelektuální převaha obou mužských debatérů, kteří jsou na rozdíl od obou dam na armádě existenčně nezávislí, a proto mohou říkat, co si opravdu myslí. Tím je již předurčeno hodnocení toho, koho brát vážně a koho ne. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej, zde platilo dvojnásob. Paní poslankyně za ODS byla zvolena ve volbách do parlamentu za ODS, která získala 384 174 hlasů, tedy 7,7% od těch, kteří k volbám přišli. Velká část občanů volby ignoruje. Protože „kdyby volby mohly totiž něco změnit, jak vidíme na příkladu současného Řecka, určitě by je zakázali“. Většina lidí dobře ví, že žijeme v pseudemokracii a že politici zastupují pouze partajní byznys, poněvadž politika je dnes podnikáním za peníze daňových poplatníků, která s sebou nenese opravdová rizika. Tedy o zastupování zájmů většiny, o obecné prospěšnosti pro národ být řeč nemůže ani náhodou.

Zřejmě pomůže pouze jediné: Vzít do rukou červené karty v příštích volbách a naházet je do uren jako výraz našeho zhnusení nad zrádcovstvím a bezcharakternosti těch, kteří se dnes v politice považují za „elity“. Dokud nebude vytvořena nová ústava, neovládneme tvorbu peněz, nebude postaveno na nohy školství, které dnes z lidí dělá hlupáky a konzumenty, beztvarou snadno ovladatelnou a manipulovatelnou masu, a nebudou vybudovány skutečně pilíře demokracie, pak asi pro tento národ není šance. Někdy se mi zdá, že ženy, které se dostaly do politiky, jsou snad ještě horší než muži. Paní poslankyně Jana Černochová z ODS se v debatním klubu odvolává často na svůj mandát, k němuž jsem se vyjádřila nahoře. Mandát je jedna věc, morální autorita a rozhled politika či političky, to je věc druhá. Z mého hlediska byla paní poslankyně příliš málo informovaná a vzdělaná, a hlavně ne dost moudrá na to, aby mohla dělat skutečně prospěšnou politiku. S poslaneckým mandátem lze mávat úplně stejně jako za komunistů s rudou knížkou. To není argument, ale pitomost, která ovšem také ukazuje na úroveň partaje, kterou paní poslankyně zastupuje. A pochopitelně i jejich voličů, ale ti už většinově prozřeli.

A nyní k druhé diskutérce, mladé dámě, která se očividně neumí příliš chovat. Té mi bylo fakt líto. Snad kdyby pekla cukroví, učila děti ve školce, nebo dělala obyčejnou účetní, byla by pro společnost užitečnější. Takto přispívá pouze k jejímu zániku, a nejspíš si to ani neuvědomuje. Podle toho, co říkala, si určitě nedělá ty starosti, které si o budoucnost našich potomků děláme my, mámy a babičky. A protože bych nerada, aby můj komentář k diskusnímu klubu byl pouze prázdným mlácením slámy, předávám dále informaci, o tom, jak pomáháme šířit hodnoty našim přátelům, převzatou nikoliv od ruské propagandy, nýbrž z neutrálního Švýcarska. Originální stránky najdete zde.

Spojené státy americké jsou odpovědné za 81 % ozbrojených konfliktů od konce II. světové války, píše švýcarský portál Schweiz Magazin. Celkem proběhlo 248 válečných konfliktů, 201 z nich iniciovaly USA, a jsou tedy odpovědné za smrt 30 milionů lidí.

Celkem 90 % zabitých ve vojenských konfliktech a “misích” jsou nevinné děti, starší lidé a civilní obyvatelstvo.

Američané zabili v těchto válkách víc lidí než nacisté doma, tj. v hitlerovském Německu.

Oficiální zprávy potvrzují, že důvody, kvůli kterým USA vstoupily do válek, byly dodatečně označeny za vylhané.

USA nezažily ve své historii jediných 10 let bez války. Pouze 5 let v období izolacionismu Velké deprese (1935-1945).

Od svého založení v roce 1746, tedy za 239 let své existence, válčily USA 222 let. Žádný z prezidentů USA si nezaslouží Nobelovu cenu míru, prakticky lze označit všechny prezidenty za prezidenty války.

Tolik švýcarský web. Za sebe bych ze seznamu prezidentů vyjmula krátké období za Jimmyho Chartera v letech 1977 až 1981, kdy USA nepřepadly žádný stát, ani nevedly válku. A dnes jsou americké vojenské jednotky umístěny v neuvěřitelných 135 zemích světa, viz tento článek. Mohu-li mluvit sama za sebe, pak toto.

Ne, nebojím se nějakých afghánských teroristů v jeskyni. Bojím se těch, kteří v pohodlí základny v německém Rammsteinu mačkají tlačítka ovládající drony a shazují bomby ve jménu šíření lidských práv a demokracie. A klidně přitom při šíření hodnot odstřelují průvod svatebčanů a zabíjejí civilisty jako na běžícím pásu.

Ta banda islámských teroristů s půl milionem dolarů v kapse, která ani neuměla vzlétnout s obyčejným sportovním malým letadlem, opravdu 11. září 2001 zřejmě na svědomí nemá. Tomu může věřit snad jenom naivní hlupák. Budoucnost ukáže!

Tolik k vystoupení obou vážených dam v debatě. Za jejich výkon se opravdu stydím. Běda národu, který připustí, aby ženy přestaly rodit děti a místo toho jim umožní podporovat a dělat politiku, která zabíjí!

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce E-republika.cz. Děkujeme!

Související články:

Z diskuse pod článkem:

Sdílet