Květa Pohlhammer Lauterbachová
1. 9. 2015 E-republika
Američané vyklízejí vojenskou základnu, aby Číňané mohli umístit 10.000 vojáků v Džibutsku.
Můžeme očekávat v africkém ministátě Džibutsko brzkou barevnou revoluci? Malinký africký stát na rohu Afriky jménem Džibutsko si dovolil být suverénní. Američané vyklízejí vojenskou základnu, aby sem Číňané mohli umístit 10.000 svých vojáků.
Těžko uvěřit, že se Washington tak snadno vzdává významné strategické základny v Africe ve prospěch Číňanů. Zpráva o tom, že Džibutsko nařídilo vyklizení své základny, se objevila zde. Ovšem Spojené státy mezitím v podstatě nezákonně okupují Jemenský ostrov Socotra v situaci, kdy pomáhají Saúdské Arábii bombardovat a násilím se pokoušet odstavit zdejší vládu. Tento ostrov plní v Perském zálivu stejnou strategickou funkci a USA za jeho nájem asi teď ani nemusí nic platit, Jemen je rozvrácen a nemá vládu. O americké okupaci strategicky významného Bahrajnu jsme již psali několikrát, viz heslo “bahrajn”.
Číňané získávají strategicky významnou pozici v Džibutsku. Jde o malý africký stát u Rudého moře o rozloze 23 tisíc kilometrů čtverečních s 833 tisíci obyvateli. Čína tak dostane důležitý přístup do Rudého moře z Indického oceánu a dále vstup do Suezského průplavu. Doposud se zde, v Oboku, nalézala americká vojenská základna s přístavem a letištěm. Tím ovšem dostane největší americká základna Camp Lemonier, kde se nachází základna pro americké drony a je zde umístěno 4000 amerických vojáků, velkého konkurenta. Jak to mohli Američané připustit, tážete se jistě stejně jako já.
Pentagon platil za užívání základen 63 milionu dolarů ročně. Čína však přišla s nabídkou investice v hodnotě 3 miliard dolarů na vybudování železnice z etiopského hlavního města Addis Abbeba do Džibuti plus 400 milionu dolarů na výstavbu pronajatého přístavu v Oboku, kde byli dosud Američané a původně Francouzi. Číňané jsou tedy mistry v ekonomickém podplácení, tentokrát přes infrastrukturní projekty. Je to lepší než platit ukrajinským oligarchům, kteří peníze vyvedou hned ze země. Číňané jsou na koni, a to hlavně díky zásobě amerických dolarů, kterých se potřebují zbavit, jak je to jen možné. Viz poslední odprodej 100 miliard US dolarových dluhopisů a plánovaný odprodej 40 miliard každý měsíc do konce roku, čtěte zde. Tomuto tématu se budeme věnovat ovšem podrobněji v jiném, obsáhlejším článku.
Lze tedy očekávat, že v nejbližší době vypukne „džibutské jaro“ a Majdan za svržení vlády a nastolení “demokracie” v Džibutsku, jako to proběhlo na Ukrajině? Aby si snad Afričané nemysleli, že jedinou hodnotou jsou peníze, místo naší civilizované „společnosti hodnot“? Možná, že se ale díky Číňanům podaří snížit nával uprchlíků do Evropy, až se tito probudí z růžového snu a zjistí, že práce v Evropě není ani pro evropské nezaměstnané, natož pro ně. A budou tedy rádi pilným čínským včeličkám asistovat při budování nové, lepší Afriky, když jsme to nedokázali my, Evropané.
Na místě je však i otázka, zda budou Číňané lidštějšími investory než americké či západoevropské firmy. Nebo zda jim jde jenom o to, získat v Africe lepší a snadnější přístup k surovinám? Jen si pomyslete, že by Afričané mohli díky Číňanům jezdit na safari výlety po železnici! Pěkně ekologicky. Faktem ale je, že v Džibutsku plánovali železnici již Francouzi. Měla však původně vést ze Senegalu.
Obezřetnosti při rozhodování není nikdy dost a po naších zkušenostech může Džibuti klidně začít třeba i s Číňany. A přejme jim, by se jim nestalo jako nám, že spadnou z bláta přímo do louže. Však jsme se nechali nachytat! Na sliby o svobodě, na pozlátko západní dluhové konzumní demokracie… Když vidím jako ekonomka strukturu devizových rezerv České národní banky, měla bych se už začít pomalu modlit a číst Apokalypsu.
Opatrně a se značnou dávkou skepse bychom měli přistupovat i pokud půjde o čínské investory. Jedna parazitická světová velmoc končí, druhá velmoc, o jejíž strategii můžeme filosofovat, nastupuje. Deník Economist se táže: „Přichází čínské století?“ Doufám, že ne. Prozatím žádná systémová změna na obzoru. Yüan bude přijat na podzim MMF do koše tzv. „rezervních měn“. To však změnu parazitického finančního systému nepřinese. Pouze si světoví hráči pozice na světové šachovnici rozdělí jinak. A nakonec: Jestlipak to Džibutsko nakonec nemá větší strategický význam než Česká republika!
Související články:
- CCB, AIIB, NBD: nové štiky v zatuchlém rybníce světových financí
- V Bahrajnu proběhl soud nad demokratickou opozicí
- Netanjahu v Kongresu: proč a nač
- Fakta o Sýrii XI. aneb Kdo válčí a proč
- Irán postižený západním embargem dokončuje plynovod do Indie
- Francouzská intervence v Mali
- Západní státy zničením Libye spadly do vlastní pasti
- Americká armáda chce trvale zůstat v Africe
- Státní teror v Libyi a v Jemenu, privátní teror na nevinných novinářích v Paříži
- Chucpe italského premiéra
