14. 9. 2015 (článek zaslán redakci autorem)
Aneb Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. Tím volem jsme samozřejmě my, respektive všechny státy Višegrádské čtyřky. Nejdřív si Maďarsko trouflo splnit svou povinnost hraničního státu EU a chránit její vnější hranice a drze začalo stavět plot na hranicích se Srbskem. Pak Slovensko a Česko začaly odmítat povinné kvóty, načež se na ně snesla bouře nevole, hlavně ze strany Rakouska a Německa, která přes rakouskou výhrůžku odmítnutí evropských dotací, pakliže se neumravníme, vyvrcholila nepokrytě agresivním výrokem Němce Martina Schulze, toho času předsedy Evropského parlamentu, o možnosti použití síly.
A teď najednou se dozvídáme, že Německo, které po typicky německém velkohubém otevření hranic už po několika dnech rezignovalo a přikročilo k uzavření hranice s Rakouskem, jež – na rozdíl od Maďarské hranice vnější – je hranicí vnitřní, neboť hranici se Švýcarskem nelze za vnější tak úplně považovat.
Německo tedy jako první zrušilo Schengenskou dohodu.
Učinilo tak zcela samostatně a bez konzultace. I český ministr vnitra se podle svých slov dozvěděl o německém rozhodnutí až z médií. Reprezentanti Německa se prý neobtěžovali ho informovat. Samozřejmě. Česká republika může, jak víme, tak akorát mlčet. A poslouchat. Což nám jako protektorátnímu území přísluší. Vědí vůbec, že máme nějaké ministerstvo vnitra a nějakou vládu?
Může si Německo tvrdit jak chce, že se jedná o dočasné kontroly, my o dočasnostech víme své. EU pokrytecky hlásala nekonečnou humanitu vůči komukoliv a ve své touze po hegemonii přestala dodržovat vlastní pravidla a jen zakrývala skutečné příčiny uprchlické krize. Potvrdila tím nejenom začátek konce Schengenského prostoru, ale celkovou neschopnost bruselského byrokratického kolosu a tudíž začátek svého vlastního konce. Ještě se bude nějakou dobu pyšně natřásat, mávat svou ohvězdičkovanou vlajkou, která vlastně neexistuje, i když visí poslušně i na Pražském hradě, může dál tisknout svá nekrytá eura a hrát své obvyklé hry o jednotě. Konec se přiblížil a je neodvratný.
Doufejme jenom, že česká vláda opravdu začne uskutečňovat svůj zatím spíše deklarovaný úmysl posílit ochranu hranice, především s Rakouskem, neboť „uprchlický“ proud si začne hledat jiné koryto. Parlamentní strany, zejména ty u moci, budou však pravděpodobně těžko obracet, neboť dosud zastávaly postoj, kterým sluší poslouchat hlas svého pána, a měly plnou hubu kritiky těch, kteří na nebezpečí včas upozorňovali. Nadávaly jim do xenofobů, rasistů a nacionalistů – a najednou jim mají dát za pravdu? Z našich politických stran je takovým otloukánkem zejména Národní demokracie, která od počátku postoj vlády kritizovala a nejen to – přišla s jasnými návrhy řešení. Místo toho jí bylo vládními činovníky a celým tím komediálním mediálním prostorem hlavního proudu spíláno jen za to, že na její demonstraci kdosi přinesl makety šibenic, což doposud bylo velkoryse u jiných přehlíženo. Nastal čas, aby si vláda i média začaly všímat i těch podstatnějších skutečností, přestaly se vyžívat v povrchním kritizování neexistujících problémů a podívaly se i na návrhy, které Národní demokracie předložila k řešení současné krize.
