Analýza: Porážka ukrajinských sil a politiky USA na Ukrajině se blíží

Ukrajinští nacionalisté i nadále činí jednoznačná prohlášení o možnosti nové revoluce, jsou agresivní a vyzývaví. Vzniká dojem, že další eskalace na Donbasu je spojena s přáním Porošenka nasměrovat jejich energii někam dál od Kyjeva. Pochopit jejich logiku je nesmírně obtížné. Chtějí se nacionalisté účastnit politického procesu na Ukrajině nebo sami nechápou, co chtějí?

Samozřejmě že se chtějí účastnit politického procesu. A samozřejmě nechápou, co chtějí. Protože odpadlík zůstane odpadlíkem nezávisle na tom, zda má zbraň v rukou nebo ne. Ano, dostali možnost ovlivňovat přijímání ekonomických rozhodnutí, ale přitom jejich vlastní představy o těchto ekonomických rozhodnutích jsou na nejvyšší míru zjednodušeny a prakticky spočívají v rovině “odejmout a rozdělit.” To znamená vzít špatným – dát dobrým a všechno bude na tomto světě dobré. Jsou přesvědčeni, že přítomnost automatu Kalašnikov v rukou ihned dělá z člověka experta na ekonomiku, politiku, diplomacii – v tomto ve skutečnosti spočívá jejich problém.

Ale je to i problém současné ukrajinské vlády. Na Ukrajině proběhl klasický státní převrat, ve kterém jedna skupina oligarchů sesadila jinou skupinu oligarchů, ale noví oligarchové se při tom opírali o nacistické hnutí. To znamená, že současně se státním převratem začala nacistická revoluce, která nedosáhla logického završení.

Nacisté chtěli nahradit oligarchickou republiku nacistickým státem, ale nahradili jednu oligarchickou republiku jinou oligarchickou republikou. Jen v rámci té nové mají větší vliv, protože jsou v podstatě ozbrojenou podporou současné vlády.

A nejen proto, že navytvářeli hromadu dobrovolnických praporů, ale i vzhledem k tomu, že za půldruhého roku došlo k jejich masivní infiltraci do ozbrojených sil, zpravodajských služeb, ministerstva vnitra a tak dále. Ve skutečnosti nyní z těchto nezákonných ozbrojených skupin formálně zůstal pouze “Pravý sektor”, a ten se nyní chystá k integraci s SBU. Možná, že tam ještě nějaké 1 – 2 malé jednotky zůstaly, ostatní byly připsány k některým silovým strukturám. Toto ale nezměnilo jejich nacistický charakter a nezvýšila se kontrola moci nad nimi, protože jsou podřízeni svým velitelům v rámci své struktury.

Ve skutečnosti proběhla nacifikace silových struktur, což poskytuje nacistům ještě více vlivu. Jejich problém spočívá pouze v tom, že nemají svého Hitlera, jednoho na všechny, oni mají příliš mnoho hitlerů, kteří se mezi sebou nijak nemohou dohodnout. Jinak by už dávno provedli další převrat a dospěli by k vysněnému nacistickému státu, který nemají nyní možnost vybudovat v rámci stávající oligarchické republiky.

Existuje názor, že Evropa má zájem na tom, aby se na Ukrajině provedl nacistický převrat …
Ne, Evropa na tom zájem nemá. Evropa má zájem na stabilizaci za každou cenu. Proto se Evropa aktivně podílela na minském procesu. Pro Evropu je důležité, aby na Ukrajině nastoupila nějaká stabilita, aby tam seděla nějaká vlády, bez ohledu na to, jaká. Je důležité, aby poskytovala trvalý tranzit a nevytvářela Evropě problémy.

Ale současná ukrajinská vláda taková není …
Správně, tato vláda taková není. Ale Evropa se snaží ji vést k nějakému více či méně normální jmenovateli. K čemu existuje minský proces? K tomu, aby Porošenkovi umožnil nějakým způsobem se domluvit s jihovýchodem, stáhnout stupeň nacifikace své vlády a najít nějaký kompromis. Evropa potřebuje situaci na Ukrajině ustálit, vrátit ji do dob Janukovyče, ale bez Janukovyče. Evropě je jedno, kdo bude krást: Porošenko nebo Janukovyč? Pro ně je důležité, aby tam byly ochráněny evropské zájmy.

Problém je v tom, že to je v rozporu s americkými zájmy, protože ty začaly tuto patálii na Ukrajině výlučně proto, aby na ukrajinském území vyvolaly konflikt mezi Ruskem a Evropou. A protože tohoto cíle nebylo stále ještě dosaženo, vyvíjejí nadále úsilí na jeho dosažení. To znamená, že do té doby, dokud budou podporovat Porošenkovu vládu, budou pracovat na dosažení tohoto cíle.

Takže ve skutečnosti Evropa jedná s Ruskem v Minsku o nějaké stabilizaci, ale Kyjev pod záštitou USA tato jednání stále hatí. Je naprosto jasné, že v případě, že by Obama dejme tomu zaujal stejný postoj jako Merkelová a Hollande, už dávno by byla z hraniční linie stažena i vojska i zbraně i technika, a dávno by se už jednalo. Ale problém spočívá právě v tom, že USA mají zájem na tom, aby tento režim vedl válku. Právě zde se americké zájmy překrývají se zájmy nacistů, ale s výhradami.

Samozřejmě, USA nepotřebují nacistický převrat na Ukrajině, protože v tom případě by proběhla delegitimizace režimu. Pokud bude Porošenko svržen otevřenými nacisty a ti začnou budovat nacistický stát, Evropa nebude nadále podporovat tento režim. Navíc, každý rok nemůže být svržen jeden prezident a legitimizován nový. To je obecně velmi obtížné.

Kromě toho, jak jsem již řekl, tito nacisté nejsou strukturováni, to znamená, že téměř každý zde má svou vlastní vyživovací základnu. V takovém případě prostě začíná rozklad ukrajinského státu. Ovládat jeden stát, i když je slabý, chátrající, je mnohem jednodušší, než ovládat dvě desítky jakýchsi republik, hejtmanů, a tak dále.

USA mají zájem na tom, aby se na jedné straně Porošenkův režimu zachoval, ale na druhé straně na tom, aby nacisté, kteří také chtějí bojovat, pokračovali v tlaku na tento režim. Proto neumožňují potlačit nacistické oddíly, ale do jisté míry stimulují jejich infiltraci do silových struktur, protože tak jsou silové struktury nacifikovány, a tak to nejsou nějaké nelegální ozbrojené formace, ale ve skutečnosti silové struktury, které vyvíjejí tlak na Porošenka s požadavkem, aby se pokračovalo ve válce.

Samozřejmě, pokud by Porošenko mohl zcela svobodně konat, dávno by uzavřel mír, protože jeho cílem bylo drancovat Ukrajinu, ne s někým bojovat. A k tomu je potřebný mír a stabilita. Ale vláda Porošenka není svobodná ve výběru svých akcí, je plně kontrolována USA, proto plní úkol ohledně rozpoutávání války. Jistě, plní jej špatně a neúspěšně, ale problém zde není v neochotě, ale v neschopnosti.

S čím je spojeno nynější porušení Minských dohod Ukrajinou?

Jak jsem již řekl, Spojené státy potřebují válku, nacisté na Ukrajině potřebují válku. Za těchto okolností nemůže Porošenkova vláda bez války existovat, protože dva její hlavní pilíře – vnější a vnitřní – požadují válku.

A Evropa?

Evropa zde nehraje. Evropa může hrát spolu s Ruskem. Ale ona je zatím ještě jednou nohou v sankcích se Spojenými státy a druhou se snaží najít cestu k dohodě s Ruskem. Tak to ale nefunguje, je nutné učinit volbu. Tuto volbu měla Evropa učinit už v loňském roce, neměla se snažit hrát na obě strany.

Kromě toho je u Porošenka hrozná ekonomická situace, což znamená, že ukrajinská ekonomika je v podstatě zničena. Ukončení války vyvolá v první řadě návrat několik desítek tisíc lidí se zbraněmi do měst, přičemž řádně nacifikovaných, kteří se budou ptát: co máme dělat dál?, kde pracovat?, kde dostávat výplatu?, jak zaplatit zvýšené sazby? atd. A to samozřejmě podlomí stabilitu režimu, to znamená, že může být kdykoliv smeten.

Zadruhé, jakákoliv dohoda bude stávající armádou považována za zradu. A to také velmi vážně ovlivní možnost organizace dalšího převratu. Dokonce nyní ani ukrajinští veteráni nemluví o tom, že podporují Porošenka, ale formulují svůj postoj přibližně takto: je nutné jít na Kyjev, ale bojíme se opustit pozice, protože je okamžitě zabere ruská armáda. Takže pokud se Porošenko bude domlouvat, pak bude nutno pozice stejně opustit, rozvinout se na Kyjev a půjdou svrhnout Porošenka. 

Ano, Porošenko je v patové situaci. Otázkou je zde pouze to, jak bude na jeho činy v každém jednotlivém případě reagovat Evropa. Zda bude považovat nějakou tu provokaci za dost přesvědčivý důvod pro to, aby zavřela oči nad Porošenkovými činy, nebo bude Porošenka považovat za narušitele všeho možného? Soudě podle nedávného výroku Kerryho, že USA jen těžko nutí evropské spojence držet jejich linii, je také Evropa na hraně. USA nejsou přesvědčeny, že tam budou na každou Porošenkovu akci reagovat jako dříve. Proto jsou nyní všichni ve stavu váhání.

V případě nezdaru se budou USA snažit odepsat Ukrajinu jako zkrachovaný projekt?

Ony ji původně odepsaly. USA přišly na Ukrajinu ne proto, aby tam vytvořily stabilní režim. Když nám, například, říkají, že se na Ukrajině snažily vytvořit stabilní protiruský režim, neodpovídá to tomu, jaké akce USA skutečně podnikaly. Pokud by byl takový pokus, dohlédly by na to, aby nebylo hospodářství ničeno, napumpovaly by zpočátku dost peněz.

Válka by nezačala …

Nezačala by válka, protože by bylo možné se snadno domluvit, něco slíbit, pak vzít zpět a tak dále. Nebyly by žádné problémy. Ale USA záměrně tlačily tento režim do sebevražedných akcí s jedním jediným cílem: aby viděly Rusko na Ukrajině.

Kdyby měly USA neomezenou dobu, mohly by sedět a čekat 10-20 let, ale ony to nemohou udělat, protože samotná skutečnost organizace ozbrojených převratů a občanských válek v Libyi, Sýrii a na Ukrajině naznačuje, že USA nemají dostatek času, aby v podmínkách systémové krize pokračovaly hrou v běhu na dlouhou trať.

Zároveň Ukrajina vyžaduje poměrně velké množství zdrojů, v první řadě zdrojů politických. Zde dokonce nejde ani o peníze. Peníze, dejme tomu, nepříliš velké, jsou pro Ukrajinu uvolňovány. Ale je velká spotřeba politických zdrojů: když před rokem a půl Evropa bezvýhradně podporovala USA, nyní Kerry přiznává, že USA ztrácejí kontrolu nad Evropou. A pro ně je ztráta kontroly nad Evropou podobná smrti.

Proto potřebují uzavřít ukrajinský prostor, přičemž to měly učinit již v loňském roce, i tak to příliš protáhly. Pořádat velkou provokaci a válku s ničením Ukrajiny bylo potřeba už na podzim-v zimě loňského roku. Rozhodly se hrát trochu déle, nyní je situace pro ně ještě horší, ale otázka ničení Ukrajiny není odstraněna z programu: je to jediný způsob, jak mohou odtud odejít. Protože pokud přistoupí na nějakou kompromisní dohodu s Ruskem, je kompromis pro ně jednoznačně prohra. Vždyť ony začaly válku, když jim byl nabízen kompromis, pohyb zpět bude znamenat, že prohrály.

A existuje takový scénář, který by vyhovoval úplně všem?

Každý ví, že tento stát nebude existovat dlouho, a každý ví, že jeho konec bude strašný. Jednoduše každý z vnějších hráčů se snaží zformátovat tento konec tak, aby ztratil co nejméně a co nejvíce získal. Těžko říct, jak se to komu podaří, v každém případě bude muset někdo prohrát. Ale protože každé z hlavních měst se bude rozhodovat samostatně, jak na to reagovat, šance na kritickou prohru nemá nikdo.

Nyní probíhá boj kolem toho, kdo ztratí více a kdo méně v této situaci. Pro USA je kompromis uznáním porážky. Pro Rusko a pro Evropu je kompromis přijatelný, protože v každém případě utrpí porážku USA, EU a Rusko vystupují jako mírotvůrci a každý se může pokusit získat zpět svůj zájem v dalším politickém procesu.

Je možný kvůli Ukrajině globální konflikt

Ruská vojska se na Ukrajině neobjevila ani loni na jaře, protože by to garantovalo celoevropský konflikt. Ano, USA mohly zůstat mimo, ale to, že by se do této záležitosti zapojila EU, to bylo v té době téměř neodvratné. Od války s USA, bez ohledu na Ukrajinu, nás nyní odděluje pouze existence jaderných zbraní, schopných zničit svět za 20 minut. Pokud ne celé lidstvo, pak celou civilizaci. Kdyby se stále bojovalo jako v první světové válce, už by se dávno válčilo. To je důvod, proč probíhá v této hybridní podobě: ekonomická, finanční, informační … Na takových místech, jako je Ukrajina a Sýrie, probíhají formáty občanské války. Nemůžeme zasahovat přímo. Přímý konflikt vede k vzájemnému zaručenému zničení. A USA chtějí vyhrát, ne zemřít.