Zbyněk Fiala
18.8. 2015 Vaše věc
Na obzoru se zvedá další finanční tsunami v podobě zvyšování amerických úrokových sazeb. Co udělá jedno procento se 156 biliony dolarů světových finančních aktiv (2014), to ať si každý spočítá sám. Jenže z vln se vynořuje ještě větší riziko – tyhle trhy strašně šidí.Za měsíc pravděpodobně dojde k prvnímu zvýšení amerických úrokových sazeb skoro po celé dekádě, varuje redakční stanovisko agentury Bloomberg. Co se stane?
Zvýšení sazeb Fed normálně funguje jako příliv v moři, chvíli se zvedá hladina pro všechny lodě, velké i malé, ale po čase může jít zas dolů. Teď tomu bude jinak. Podle dosavadních signálů, po letech, kdy Fed držel své základní sazby na nule, začne sazby jenom zvyšovat.
V minulosti běžně tyto sazby vystoupaly nad tři procenta, podle očekávané inflace. Někdy se zvedaly jen po čtvrt procentu (v jazyce trhu po 25 základních bodech), jindy prožil skok třeba o půldruhého procenta (o 150 základních bodů). Hladina bude tedy stoupat dlouho a možná prudce. To už není příliv a odliv, ale potopa světa s poptávkou po Noemových archách. Peníze mizející z účtů budou připomínat tsunami. Loňský výbuch obav, že už je to tady, okamžitě snížil ceny desetiletých dluhopisů USA o 0,37 procenta, což při obrovských objemech obchodů způsobilo souhrnnou ztrátu 68 miliard dolarů za den.
Ne za všechno mohou lidé. Agentura Bloomberg připomíná vliv algoritmického obchodování, kdy počítače se rozhodují samy v tempu, které lidé prostě nemohou sledovat. Možná by se mělo častěji sáhnout po nějaké brzdě, protože stroje nemohou rozhodovat rozumně, když i lidé jsou zcela bezradní.
Obchodníci si teď lámou hlavu, kdy to začne (převažuje očekávání, že za měsíc), kam to míří (to se neví) a jak rychle to půjde (rychle snad ne, ale v téhle ruské ruletě nikdo nechce sáhnout vedle).
Může se zdát divné, že hrůzu způsobuje trh s dluhopisy, které jsou přece vydávány na delší období, a úrokový výnos je dán předem, někdy je na nich dokonce vytištěn. Na tom přece nejde nic změnit! Jenže uvedený nominální výnos (výnos stanovený při emisi dluhopisu) dává jistotu jen těm, kdo by chtěli držet dluhopis až do splatnosti. A kdo by byl ochotný brát deset let pouhé jedno procento za státní dluhopisy, které koupil v posledním roce, když trh míří k pětinásobným nebo ještě vyšším hodnotám?
Tržní hodnota dluhopisů se proto neodvíjí od toho, co bylo slíbeno při uvedení cenného papíru na trh, ale od úrokových výnosů, které jsou na trhu požadovány právě teď. Má to dvě podmínky. První – někdo je ochoten svůj dluhopis prodat. O to nebude nouze. A druhou – někdo je ochoten tento dluhopis koupit. To bude těžší. Za původní cenu jej nekoupí nikdo. Obchody míří do jednosměrky, kdy prodávající čeká jen ztráta. O tom zatím není pochyb. S poklesem sazeb je v Americe podle všeho konec.
Ale ani kupující nejsou za vodou. Kupující podstupují riziko, že budoucnost odhadli špatně. Kdyby sazby rostly rychleji, než započetli do svých kalkulací, čeká je taky ztráta, jen o něco později. Nejde však jenom o úroky. Americké dluhopisy jsou emitovány v dolarech a taky hodnota dolaru se může změnit.
Dolar je teď extrémně silný, a zvýšení sazeb jeho hodnotu vůči euru ještě zvýší. To trochu zlepší bilanci zahraničních investorů, kteří prodají se ztrátou, ale tu jim bude kompenzovat o trochu víc euro, za která smění utržené dolary. V Evropě a USA tak může panika probíhat jinak a může se zajímavě přelévat přes oceán v honbě za příležitostmi.
Avšak silný dolar nemá vliv jen na trhy s dluhopisy, ale pochopitelně i na ekonomiku obecně. Teď snižuje hodnotu dividend vyplácených do USA společnostmi v zahraničí. Letos činí tento výpadek asi 50 miliard dolarů. Silný dolar zároveň snižuje cenovou konkurenceschopnost amerického zboží.
To nemusí až tak moc znamenat, protože americká výroba se přesunula do Číny. Jenže Čína, jejíž měna byla dlouho navázána na dolar, se cítí tímto vývojem ohrožena a uvolnila hranice, ve kterých se smí kurz čínského renminbi pohybovat. Spustila relativně prudká devalvace, která na začátku srpna snížila cenu exportního čínského zboží o 8 procent. To může ovlivnit cenovou hladinu v USA a zabrzdit zvyšování úrokových sazeb.
Nemenší význam má vychýlení směnných kurzů v neprospěch eura. Může se ještě zvětšit, protože evropská ekonomika prožívá nové ochlazen. Mluví se o tom, že bude potřeba další uvolnění měnové politiky v eurozóně – a teď už by sazby ECB zamířily pod nulu, což bylo do nedávna nemyslitelné.
Kdyby léky na evropskou konjunkturu zabraly a euro šlo dále dolů, mohly by způsobit ochlazení na konkurenčních březích Atlantiku. Pak by šly všechny jednoznačné předpovědi o snižování amerických sazeb do háje.
Jak v tomhle přehazovat stovky a tisíce miliard dolarů v dluhopisovém kasínu? Buďte rádi, že ty peníze nemáte, je to na mašli.
Banky nepochybují, že bude zle. Trh ke všemu není likvidní, prý hlavně proto, zpřísnění regulace po finanční krizi po nich požadovalo, aby omezily zásobu dluhopisů. Podle názoru jiných však banky křičí jen proto, že vycítily šanci pro uvolnění regulace. Samy snížily obchody s dluhopisy hlavně proto, že se jim prostě nevyplatí.
NA dluhopisovém trhu se dají sklízet pouze panické nálady, které se občas přeženou kolem planety a reagují na změny ceny ropy, zlata, eura, peripetie řecké krize, výkyvy zisku největších firem, pokles nezaměstnanosti (to je pro dluhopisy špatně, protože to urychlí inflaci a zvyšování úrokových sazeb), návrat deflace v Evropě, nálady manažerů nákupu, útoky ISIS (možná dobře, třeba zvednou cenu ropy), smlouvu s Íránem, propad čínských akcií… Furt se něco děje.
Největší výkyvy cen přinášejí právě zprávy, že změna americké měnové politiky už je na cestě. První takové třeštění přišlo už v létě před dvěma lety, kdy Ben Bernanke, tehdejší předseda Fed, naznačil, že je na čase zmírňovat „kvantitativní uvolňování“, kterým se lily na trh stovky miliard dolarů, aby v oběhu nahradily peníze zamrzlé v bankách. Výraz „třeštění ze zmírnění“ (taper tantrum) je od té doby stálou součástí analytických předpovědí.
Ale málo likvidní trh neznamená jen málo prodávajících. Znamená taky, že bude málo křenů, kteří by chtěli nakupovat, až se začnou znehodnocené dluhopisy valit. A tady vstupuje do hry vůbec nejdůležitější faktor. Obchodování na finančních trzích je plné podvodů, nedá se mu věřit. Podvádělo se s vykazováním požadovaných tržních úrokových výnosů (hlavně londýnský LIBOR), s ratingem, s hypotéčními dluhopisy, s deriváty.
Teď jsou na tapetě podvody s kurzy měn. Přišlo se na to aspoň v těch největších bankách, kde to někomu stálo za to, aby vložil peníze, úsilí a vliv do odhalení. Šest největších bank už vyfasovalo pokuty od regulátorů ve výši 5,6 miliardy dolarů pro podvody na forexovém trhu s denním obratem 5,3 bilionů (!) dolarů. A jak se ukazuje, budou platit víc. Klienti chtějí uhradit ztrátu. Devět bank už v New Yorku souhlasilo s mimosoudním vypořádáním ve výši 2 miliard dolarů a uzavřelo tak žalobu tisíců investorů. Jenže to podle Financial Times otevřelo stavidla, kdy se mohou vyrojit další žaloby v Londýně nebo v Asii.
<href=”#axzz3j4u7abA4″>http://www.ft.com/intl/cms/s/0/3b19f516-44e2-11e5-af2f-4d6e0e5eda22.html#axzz3j4u7abA4
Šidí, šidí, šidí – to není dobrý základ pro zvládnutí extrémních tržních rizik, kterými nás zásobuje budoucnost. Je to další doklad toho, že trh začíná být pohádková víla, na kterou věří jen malé děti před usnutím. S tím se však nemůžeme spokojit. Náprava není možná shora, ještě drsnějším dohledem, ještě většími pokutami, ještě sevřenější regulací. Náprava je možná opět jenom tržně, ale reálným trhem, vytvořením alternativ dole, které uspokojí většinu potřeb běžných lidí. A ti nahoře, ať se třeba požerou. Mají na to peníze i drahé advokáty.
