Zbyněk Fiala 
25.8.2015 Vaše věc 
Máčíme se ve vlnách další krize? Ropa zamířila pod symbolických 40 dolarů za barel (zatím ta levnější WTI) jako signál toho, že produkce přerostla poptávku. Komodity a akcie letí dolů. Frankfurtský akciový index DAX spadl za měsíc o 12 procent, ale většinu způsobil divoký propad v pátek a pondělí. Prý za to může Čína. Spíš se však zdá, že svět, jak jej známe, přestává fungovat. Starému modelu dobíhá životnost. Jaký bude ten nový?

Zrovna v týdnu, kdy jsou všichni na dovolené, to všechno začalo – podobně jako roku 2008. Finančníci bezradně hledí na monitory a sčítají ztráty. Ropa, akcie, asijské měny, všechno letí. Už i Brent míří k hranici 40 dolarů za barel po pondělním propadu skoro o 4 procenta – a o 58 procent za rok. Ceny komodit klesly na úroveň roku 1999, tedy dokonce před další krizi, která předcházela roku 2008.

Sešup už trvá několik dní a časově souvisí s devalvací čínského yüanu z 11. srpna, kterému předcházel propad akcií na čínských trzích. Čínská vláda nabízí vysvětlení, že akcie srazily machinace zahraničního spekulativního kapitálu, a pokud jde o devalvaci, je to dílo trhu, který dostal k dispozici větší kurzové pásmo, jak to vytrvale požadoval Mezinárodní měnový fond.

Proti spekulantům čínská vláda zasáhla omezením investic a intervenčními zásahy, ale bezvýsledně, propad pokračuje. V pondělí burza v Šanghaji spadla o dalších 9 procent.

Americký ekonom Paul Krugman je přesvědčen, že ve skutečnosti je čínská vláda bezradná. Po letech prudkého hospodářského růstu, za kterým stál příliv levných pracovních sil z čínského venkova do měst, byla přesvědčena, že je všemocná. Jenže tento příliv se už vyčerpal a bude třeba přetočit kormidlo více ve prospěch domácího obyvatelstva. Co bude mezitím? Stagnace? Recese? Nepokoje? Z pohledu shora změna není nic lákavého.

Sledujeme proto spíš údržbářské kroky. Mluví se o pokusu zachránit klesající čínský export, který byl v červenci o 8,3 procenta níže než před rokem. Předpovědi světových investičních bank odhadují, že letos yüan skončí o 6,5 procenta níže než na začátku roku a může to pokračovat i v příštím roce. Podle stejných analýz by mohly další asijské měny reagovat dvakrát vyšším tempem.

Ale může to být také příprava na chystané zvýšení úrokových sazeb Fed, který se chtěl po deseti letech na nule vracet k normálu. Kdyby se americké úrokové míry zvedly, vroste zájem o nákup amerických dluhopisů. Tomu musí předcházet nákup dolarů, proto by to zvedlo kurz americké měny. Radost finančníků by se však dostala do konfliktu se zájmy amerického průmyslu, protože dražší dolar znamená dražší zboží pro zahraniční trhy a vedle toho taky nižší hodnotu zisků ve společnostech v zahraničí, když je přepočteme na dolary. Fed možná bude muset ustoupit.

Hlavním údajem, který nám vysvětluje, co se děje, však nejspíš bude onen pokles čínského exportu.

Zdá se, že dohasíná ekonomický model, na kterém stojí světová ekonomika posledních dvacet let. Všechno vyrábí Čína v podnicích, které vlastní na jejím území Američané. Čínské levné zboží se vyveze do USA a usnadňuje tam život s nízkými mzdami. K tomu si americké domácnosti nahrazují část chybějících příjmů dluhem a vyvádějí tak další peníze do parazitního oběhu zisků finančních skupin.

Zisky se hromadí ve zlomku procenta společnosti. Váznou ve finančních spekulacích, takže stále citelněji chybí ve spotřebě. Aby ti ostatní dostávali aspoň pořád stejně, potřebujeme stále rychlejší hospodářský růst. Připomíná to rozhozený bicykl, který musí jet stále rychleji, aby udržel rovnováhu. Než škobrtne a dojdou síly.

Co všechno nás v posledních týdnech potkalo?

Řecká krize, která se neřídila ekonomickou úvahou, ale teorií her, kdy se ultimátem vůči jednomu signalizuje postup vůči ostatním sprostým podezřelým (Španělsku, Portugalsku, Itálii).

Uprchlická krize, která začíná mít parametry války. Nejprve jsme zničili země, které mají tu smůlu, že mají pod sebou nerostné zdroje, a teď se divíme, že se tam nedá žít.

Přehlížený je vliv klimatické krize. Arabské jaro spustily hladové bouře po katastrofálním suchu, ke kterému se přidal skvělý nápad použít část úrody obilí na dotovaná biopaliva. Letos přišla další vlna teplotních a srážkových extrémů. I to mohlo dostat lidi do pohybu.

Podceněn byl vliv ISIS, se kterou si nejprve tajné služby pohrávaly jako s nástrojem skryté vojenské intervence. Teď to přerostlo přes hlavu všem. Nejhorší jsou případy osamělých pošuků, kteří se inspirují svatou válkou, ozbrojí a jsou střílet do vlaku nebo jinam. To inspiruje jiné pošuky, kteří vezmou láhev s benzínem a jdou vypálit ubytovnu s uprchlíky nebo jinými odlišnými.

Politika se radikalizuje. Někdy je v tom šance. Už jsem psal o signálech „britského jara“ spojeného s probuzením levicového křídla v Labour party. Ale levicové teze prosakují i tam, kde by je nikdo nečekal.

Dokonce i zvláštní přírodní úkaz nadcházejících prezidentských voleb v USA Donald Trump, vedoucí kandidát Republikánské strany, ze kterého je Republikánská strana zděšena, začal krást témata populárního radikála Demokratické strany Bernieho Sanderse, ze kterého je vedoucí kandidátka Demokratů Hilary Clintonová zděšena, a zaútočil na největší subjekty finančního trhu v podobě hedgeových fondů.

Vyčítá jim, že nic nevybudovali. Jen přesouvají sem a tam hromady cenných papírů, vydělávají majlant, ale daně neplatí. To je špatně. Takže středním příjmům daně snížit a vysoké osolit, plánuje Trump.

Clintonová se pochopitelně nemůže tématu vyhnout. Trump má miliardy, ale ona má školy, a tak to umí líp podat. „Asi je něco špatně, když generální ředitel vydělává 300 krát víc než typický americký dělník, a když manažer hedge fondu platí nižší daň než řidič náklaďáku nebo zdravotní sestra.“

Jeb Bush, který zatím za Trumpem v bitvě o republikánskou kandidaturu beznadějně zaostává, je zmaten ostrostí třídního boje z obou stran. Ustoupil proto za štít ideologické čistoty. Trump se podle něj neliší od demokratických protivníků, protože „byl déle Demokratem než Republikánem a penězi přispěl více Demokratům než Republikánům.“

„Totéž můžete říct o Ronaldu Reaganovi,“ opáčil Trump, který si za ty prachy může dopřát poradce. „Reagan byl Demokrat, dokonce velmi liberální orientace. Pak se stal Republikánem, a pěkně konzervativním. Ne tím nejkonzervativnějším, ale dost. Mluvil o tom, jak se vyvíjel s věkem. Já taky. A nezapomínejte,“ tady český čtenář zpozorní, „nikdy jsem nebyl politikem!“

http://www.bloomberg.com/politics/articles/2015-08-23/donald-trump-puts-hedge-fund-guys-on-notice

Světu globalizace, kde úspěch přináší někde něco beztrestně urvat bez ohledu na cokoliv ostatního, docházejí baterky.