Miniaturní hrozba ze zubních past

Stanislav Blaha
5. 8. 2015 E-republika

Abraziva ze zubních past a kosmetických přípravků tráví ryby. Vlády a firmy jednají o jejich zákazu.
V březnu 2013 jsme v článku Plastový odpad zabíjí uprostřed oceánu psali o planetární černé skládce amerického odpadu vyplaveného od břehů USA, která pokrývá severní část Tichého oceánu. Jedná se o oblast o velikosti několika milionů kilometrů čtverečních, která je tvořena vrstvou ze směsi plastů a chemického i dalšího odpadu. Tato vrstva je v některých oblastech až sedmkrát silnější než vrstva planktonu.

V dalším článku Lze vyčistit oceány od plastů? z května 2013 jsme vás informovali o tom, že takových skládek je v oceánech nejméně pět. Seznámili jsme vás také s unikátní metodou, která by nás mohla tohoto “sedmého kontinentu plastových odpadů” zbavit.

Existuje však jiná, podle všeho mnohem zákeřnější hrozba pro vodní ekosystémy, kterou náhodně objevila členka vědeckého týmu Anthony Ricciardiho z montrealské McGill University, studentka Ancica Avlijasová. Při výzkumu invazivní asijské škeble se jí při zkoumání sedimentu odebraného ze dna řeky Sv. Vavřince pod mikroskopem objevily stovky různobarevných plastových mikrokuliček. V některých vzorcích jich bylo až tisíc na litr sedimentu. “Byl jsem překvapen, protože jsou duté a malé, takže se o nich vždy tvrdilo, že ve vodě plavou,” řekl k tomu profesor Anthony Ricciardi.

Kde se v kanadské řece vzaly plastové mikrokuličky? Jedná se o tzv. “Ugelstadovy koule”, pojmenované po norském vědci, který je vynalezl v roce 1976. Používají se při výzkumu rakoviny, léčení HIV a výrobě plochých televizních obrazovek. V posledním desetiletí je však objevil i kosmetický průmysl a začal je přidávat jako abrazivum do zubních past, sprchových gelů a pleťových krémů. Jenom v New Yorku se jich každoročně do odpadních vod dostane 19 tun. Jsou příliš malé, takže procházejí filtry čističek odpadních vod a tím se snadno dostávají do řek, jezer a následně do moře. Ve vodě se buď rozloží, přičemž se uvolňují toxické látky, nebo se na ně navážou jiné jedovaté látky, jako např. PCB. Mikrokuličky jsou známy jako součást námi výše popsaného “kontinentu plastových odpadů”, ve sladké vodě byly však objeveny poprvé.

Ricciardův tým zjistil, že část z těchto mikrokuliček zůstává na dně řek a jezer, kde je požírají některé druhy ryb, u nichž pak mohou způsobit onemocnění. Některé z nich, jako např. okoun říční, pak končí na našich talířích. Zatím se neví, co to způsobuje lidem, kteří tyto ryby konzumují.

Kanadský ministr práce dne 30. července 2015 vyhlásil, že mikrokuličky budou zařazeny mezi toxické látky. Vláda plánuje zakázat výrobu, dovoz a prodej drogerie a kosmetických přípravků s jejich obsahem. Už osm amerických států je zakázalo, první byl Illinois v roce 2014. Čtyři evropské země vedené Nizozemskem vyvíjejí tlak na EU, aby zakázalo jejich používání v kosmetice.

Veřejný tlak přinutil některé výrobce, aby sami začali jednat. Mikrokuličky již přestal používat Unilever. Společnosti Procter & Gamble, Colgate-Palmolive a Johnson & Johnson vyhlásily, že tak učiní v roce 2017. Loblaws, největší obchodní řetězec v Kanadě, je vyřadí z prodeje o rok později.

Mikrokuličky bohužel nejsou jediným průmyslovým materiálem, který způsobuje potíže vodním ekosystémům. V trávicích traktech ryb byla objevena mikrovlákna ze syntetických textilii, která se uvolňují při praní a jsou také příliš malá na to, aby je zachytily čističky odpadních vod. Zdá se, že čištění zubů není příliš dobré pro životní prostředí, mnohem horší vliv na ně však má praní.

Zdroje:

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republiky přispět, klikněte zde. Děkujeme!

Související články:

Sdílet