Marek Řezanka
5. 8. 2015 Literární noviny
Oslavy sedmdesátiletého výročí od porážky nacistického režimu se současné Evropě vyloženě nehodí. Stejně tak se nehodí připomínat, že bez tehdejšího Sovětského svazu a jeho lidí by k porážce tohoto režimu nedošlo. Nepřipomínáme si ani krvavé čínsko-japonské války během válečného období. Výuka historie je na mnohých školách tristní. Žáci opouštějící střední školy často netuší, kdy přesně druhá světová válka vypukla, kdo proti komu bojoval, natož, které bitvy a která jednání určovaly její vývoj.
Ještě tristnější ovšem je, když lidé tvářící se jako politologové šíří ideologii, jež nemá s realitou pranic společné. Jako příklad by mohl sloužit Marek Ženíšek (TOP09), působící na Katedře politologie a mezinárodních vztahů na Západočeské univerzitě v Plzni.
Tomu je zjevně nějaká úcta k obětem druhé světové války cizí. Navíc je mu neznámý aspoň elementární respekt k hlavě státu, v němž žije, potažmo k jejím voličům: „Když jsem zaslechl většinou obyvatel ČR kvitovaný výrok o rozmístění 1500 vojáků na našich hranicích, bylo mi jasné, že něco přijde. Pan prezident velmi dobře využívá scénáře z filmu Vrtěti psem. Škoda, že tohle není film. Prezident Zeman opakovaně dokazuje, že České republice škodí, a to systematicky a vědomě.“ (PL, 4. 8. 2015)
Pokud pan Ženíšek z pozice politologa tvrdí, že prezident České republiky a její vrchní velitel ozbrojených sil opakovaně poškozuje Českou republiku, jsou to závažná obvinění. Měl by je tedy doložit. Jinak se jedná o nepodložené pomluvy, na něž člověk skutečně nemusí mít diplomy ani roky náročného studia za sebou.
Politolog sveřepým ideologem
Od politologa, který má být pokud možno nestranný, bych očekával zejména snahu rozebírat problém z různých hledisek. Mělo by dozajista zaznít, že 70 let od skončení druhé světové války je významné datum – že pro Evropu zvlášť by toto datum mělo něco znamenat. Evropský integrační projekt se začal rozjíždět právě na troskách zdevastovaného kontinentu s tím, že víckrát se již toto zlo nesmí opakovat. Poeův Havran by zakrákal své pověstné „Víckrát ne“. Zato nadnárodní korporace a stávající systém jsou jiného názoru. Současný systém potřebuje zbrojení – a potřebuje války.
Politolog usilující o co nejvyšší míru objektivity by se nejspíše zamyslil, v jaké pozici český prezident je – a o koho se (ne)může opřít. Od prezidentské kampaně je proti němu vedena z určitých kruhů soustavná válka. Stačí se podívat na mainstreamová média či na fronty uměleckou a akademickou. Tím, že odmítl báje a pověsti o hrdinném „Jaceňukovi a prašivém Putinovi“, stal se téměř štvanou zvěří.
Politolog by si dávno všiml, že právě toto rozděluje českou společnost. Ta snaha jistých kruhů podlomit pozici lidmi zvoleného prezidenta. Vzniklo tak krajně nezdravé prostředí, kdy nevedeme diskuse k jednotlivým tématům, ale kdy se šikujeme do různých táborů podle příslušnosti k jednomu ze dvou kandidátů druhého kola prezidentské volby. Jakmile „nepřítel“ zaujme nějaké stanovisko (klidně jen v podobě nedůvěryhodné pózy) – k čemukoli – je pro sympatizanty druhé strany téměř vyloučeno zastávat ten samý pohled. Toto je ovšem ve svém důsledku zhoubné.
Jak mohou lidé věřit například TOP09 ochranu trpících a potřebných, když mají v živé paměti tvrdou asociální politiku jejího ministra Drábka (jehož pravá ruka Šiška dostal flastr za vydírání)? Pokud někdo škodí seriózní debatě o problému imigrace a uprchlíků, je to právě nedůvěryhodnost TOP09, jež se stylizovala do role jejich ochránců a bojovníků proti fašismu.
To by ovšem lidé nesměli vidět a slyšet pana Štětinu, který legitimizuje doložitelně nacistický prapor Azov, který porušuje Minské dohody. Pan Štětina samozřejmě odsuzuje i svého prezidenta jako zrádce, protože ten vyjádřit podporu nacistickému praporu odmítá, zato jede oslavit vítězství nad těmi, ke kterým má tento prapor nebezpečně blízko. Pan Štětina je od července 2014 poslancem Evropského parlamentu za TOP 09 a Starostové. Zvát A. Bileckého, velitele ukrajinského dobrovolnického praporu Azov, připadá panu Štětinovi jako výraz demokratičnosti, zato účastnit se v jednotlivých současných velmocích světa oslav konce druhé světové války považuje za zradu. Není to vlastně jenom pohled jeho samého – tuto politiku razí špičky TOP09, Schwarzenberg, Kalousek, Ženíšek apod.
Pokud pan Ženíšek navíc vyučuje, nabízí se otázka jeho objektivity ve vztahu ke studentům s jiným názorem, respektive ke studentům s názorem opačným. Nebo prostě k těm, kteří roli politologa a roli politika oddělují – a považují je za neslučitelné.
Kdo škodí a čím?
Pokud bychom již chtěli vyčíslit škody něčího jednání, obávám se, že v případě předních politiků TOP09 by byly nepopsatelné. Právě tou zjevnou diskreditací čehokoli, co hájí a k čemu se, třebaže by to bylo jenom naoko, hlásí.
