Jak se seje nenávist

Ve studii, kterou ve spolupráci s odborníky připravily think-tank Evropské hodnoty a slovenský institut CEPI, jsou za „nejčastější nositele“ ruské propagandy v Česku označeni prezident Miloš Zeman, KSČM a někteří poslanci ČSSD.

Není nad to, když se ideologové typu Romancova pustí do díla. Vznikají Ukrajinské báje a pověsti, že jediné oko nezůstane suché.

Údajné lži a mýty ruské propagandy ve vztahu k ukrajinské krizi se snaží vyvrátit politolog Jakub Janda z think-tanku Evropské hodnoty v obsáhlém článku v příloze Lidových novin (Česká pozice). „Srážky na Euromajdanu vyvrcholily v polovině února 2014, kdy se policie a  bezpečnostní složky pokusily Majdan definitivně vyklidit. Následkem byly krvavé pouliční střety mezi 18. a 20. únorem, jež si vyžádaly téměř 90 životů, v drtivé většině na straně protestujících. Jen 20. února bylo přitom 50 demonstrantů postříleno policejními odstřelovači na Instytutské ulici. Během těchto tří dnů zemřelo také 17 členů pořádkových jednotek…“

Je veliká škoda, že pan Janda nestuduje. Že se neseznamuje s poznatky a studiemi, které jsou volně dostupné. Například by mohl sáhnout po argumentech profesora Sapira: „Současná vláda v Kyjevě trvá na tom, že majdanský masakr, při kterém údajně zemřelo přibližně sto lidí, vyprovokovaly síly bývalého prezidenta Viktora Janukovyče. Taková verze příběhu však vzbuzuje pochybnosti, stejně jako tvrzení odpůrců Janukovyče, jakým způsobem se prezident vzdal své funkce. O možné provokaci jsem psal ve svém textu publikovaném začátkem března. Okolnosti odchodu Janukovyče ze země však doposud nebyly vyjasněny. Je to přitom velmi důležitá otázka“, upozorňuje jeden z manažerů vzdělávacího ústavu École des Hautes Études en Sciences Sociales v Paříži se zaměřením na sociální vědy, který je považován za předního světového teoretika ekonomie, specializujícího se zejména na Rusko, kde rovněž přednáší na Moskevské ekonomické škole. Jacques Sapir dále cituje ze studie profesora Ivana Katchanovského: „Ve světle toho, že současná vláda v Kyjevě nemá zájem o objasnění celé této záležitosti, chopili se tohoto úkolu nezávislí experti z oblasti politických věd. Jejich práce byla představena před několika týdny profesorem Katchanovskim na půdě ottawské univerzity. Katchanovski došel při pečlivé analytické práci a zkoumání zdrojů, jež pochází v drtivé většině z promajdanského tábora, k jasnému názoru. Podle jeho mínění operovali odstřelovači zevnitř a jednotky věrné Janukovyčovi pouze opětovaly střelbu. Většina zabitých demonstrantů se tak ocitla v křížové palbě a byla zasažena zezadu, protože před nimi stály policejní jednotky.”
Uvedené poznatky Janda záměrně zamlčuje, aby mu jeho propagandistický vzorec seděl. Rus zkrátka musí být vinen, kdyby na sůl nebylo. Janda nás už o nebezpečnosti „Putlera“ přesvědčí – i kdyby měl všechna fakta překroutit. Nakonec, papír snese přece mnohé.
Profesor Sapir přitom dochází k úplně jiným závěrům než ideolog Janda: „Jestliže se v určitém momentu rozhodla minoritní skupina ve společnosti přikročit k puči, ústavní pořádek země byl nepochybně narušen. Nová vláda se dostala k moci nezákonnou cestou. V současné chvíli tedy panuje v zemi fakticky bezvládí, a nikdo tak nemůže rozhodnout, že referenda o  oddělení části území od Ukrajiny jsou nelegitimní.“
Tak jako v otázce islámu dám přednost odborníkům specializujícím se na toto náboženství, a nikoli entomologovi, tak i v otázce dění na Ukrajině preferuji profesora Sapira před pány Štětinou či Jandou.
Ať se na dění na Ukrajině díváme, jak chceme, anexi Krymu předcházely krvavé události na Majdanu, které dodnes nejsou vyšetřeny – a které pomohly nikým nevolené vládě Jaceňuka k moci. Když ho část země odmítla uznat, vyhlásil jí občanskou válku.

Popírač masakru v Oděse

Za vysloveně hanebnou potom považuji snahu pana Jandy zpochybnit masakr v Oděse: „Podle zpráv a videa z místa byl útok zorganizován a započat proruskou stranou. Policii se situace naprosto vymkla z rukou. Při střelbě na účastníky demonstrace zemřelo několik proukrajinských demonstrantů. Provokace a rvačky přerostly v pronásledování proruských aktivistů, kteří se dali na útěk ke svému štábu v Domě odborových svazů na Kulikově poli. Tam za dosud neobjasněných okolností vypukl požár, při kterém zemřelo 31 proruských účastníků akce. Dalších 12 lidí zemřelo během střetů, 25 lidí bylo těžce zraněno a 150 lehce. Jeden z velitelů oděské policie Dmytro Fučedži uprchl do Podněstří (část Moldávie ovládaná ruskými vojáky, pozn. PL) a dosud se skrývá před ukrajinskými orgány.“

Existuje přitom dostatek fotografického a jiného dokumentačního materiálu, který dokazuje, že civilisté byli zuřícími fašisty nahnáni do budovy a úmyslně uškvařeni.(Více).
Kdyby pan Janda četl Wolfganga Bittnera (pro různé putny, štětiny a  jandy je to samozřejmě představitel páté Putinovy kolony), člena Mezinárodního PEN klubu, vystudovaného právníka a několikrát vyznamenaného spisovatele, nemohl by psát, co píše. Doporučuji mu tímto knihu: Dobytí Evropy Amerikou (Jaro, Praha 2014, ISBN – 978-80-904423-4-4, 115 s.). Janda by se tak dozvěděl, že řada médií neškodí pouze dezinformacemi, ale zvláště tím, co zamlčuje. „Dokonce ani o zavraždění osmačtyřiceti proruských demonstrantů v Oděse, kde prozápadní nacionalisté zapálili Dům odborových svazů, se nezmínil ani jeden úvodník. Noviny informovaly o „protiteroristické operaci“ a  „silných bojích s promoskevskými separatisty“ na Východní Ukrajině, ačkoliv v tomto okamžiku již každý věděl, že tam zuří občanská válka“. (Bittner, s. 27).

Popírání masakru v Oděse ze strany ukrajinských fašistů považuji za podobně trestuhodné jako zpochybňování holocaustu za druhé světové války.

Pan Janda se ale ze svého pojetí historie jen tak vyrušit nedá: „Před odjezdem jsou oficiálně vyřazeni z vojenské služby, ale dále v ní pokračují pod velením svých nadřízených. Ti, kteří se rozkazu vzepřou, dostávají disciplinární i jiné tresty. Konkrétní případy zdokumentovala nedávná zpráva agentury Reuters.“

Ve stejném propagandistickém duchu se Janda snaží dokázat vyvrácené, totiž, že Rusko údajně Ukrajinu napadlo.

Jakub Janda nám ze samé lásky k faktům zapomněl sdělit, že na Ukrajině se angažuje řada vojáků z různých zemí. A že již dávno jsou sem dodávány zbraně z USA, jak poznamenává například americký politolog S. Landman: „Washington dodal ukrajinské armádě těžké bojové zbraně na začátku konfliktu v  dubnu, a možná ještě před vypuknutím války. Klíč k pochopení situace spočívá v tom, že USA vždy vyzbrojovaly Kyjev, a Obamovo prohlášení teprve o záměru dodávat zbraně je lež! NATO a ukrajinské vzdušné síly disponují stále vybavením dodávaném z iniciativy Bílého domu.“ (Více).

Janda navíc účelově opomíjí stanovisko šéfa tajných služeb ve Francii Ch. Gomarta, který spekulace o ruské invazi na Ukrajině vyvrátil. „Opravdu jsme zjistili, že Rusové neumístili žádná velitelská stanoviště, za hranicemi, včetně polních nemocnic, čehož  by při vojenské intervenci používaly jednotky druhého sledu při ústupu… Problém je, že informace amerických tajných služeb mají zásadní význam v Alianci, zatímco u  francouzské zpravodajské služby nejsou tyto informace  považovány jako hlavní… NATO uvedlo, že ruská invaze Ukrajiny je připravena, ale francouzská vojenská rozvědka nic z této hypotézy nepotvrdila.”

Je zcela symbolické, že Janda opomíjí posílení fašistických tendencí přímo na půdě ukrajinské vlády, že přehlíží posílení Pravého sektoru a  jmenovitě D. Jaroše, a že nijak nekritizuje skandální počínání pana Štětiny, který se hlásí k nacistickému praporu Azov a zve jeho představitele na půdu Evropského parlamentu (Více k panu Štětinovi).