Martin Hekrdla
17.7.2015 AltPress
Co vedlo Německo k tak nesmiřitelnému chování vůči Řecku, k chování, které jakoby nedávalo smysl a jen prohlubovalo pětiletou dlužní krizi s mnoha hrozbami a otazníky pro celou Evropu? Proč nebyl Berlín připraven k jakýmkoli ústupkům? Cherchez la femme, Angelu Merkelovou?
 |
| Frankfurt nad Mohanem. Demonstrace před sídlem Evropské centrální banky 16. července 2015 |
Tak se od 13. července ptají mnozí experti zvyklí na ekonomickou racionalitu. Například Guillaume Duval z keynesovského webu AlterEcoPlus ve čtvrtek usoudil, že peníze jsou přece až na prvním místě. A tak jediné racionální vysvětlení „podivného chování“ Angely Merkelové spočívá v tom, že krize eurozóny je pro Německo – dobrý obchod…
Ta otázka se vlastně pořád opakuje od roku 2010: pokaždé vláda Angely Merkelové zpočátku odmítala inovace, které byly evidentně nezbytné k zachráně eura. S výjimkou Řecka, jehož kauza zdaleka není u konce, Merkelová vždy až na posldení chvíli dala de facto zelenou záchranným operacím Evropské centrální banky (ECB), která starý kontinent zaplavila likviditou. Současně ovšem Německo prosazovalo – a prosadilo – stále přísnější podmínky pro „záchranu“ jednotlivých zemí v oblasti fiskálních politik. Výsledkem je krize, která vytrvale pokračuje, protože politiky strohosti vyvolávají recesivní tlaky a z hlediska růstu, zaměstnanosti a „sociální smíru“ jsou kontraproduktivní.
Řecko jako děcko
 |
| Hynek Fajmon |
Existuje mnoho možných vysvětlení pro toto zdánlivě iracionální chování. Dokonce i „střet civilizací“ se už nalepuje na krizi eurozóny a hovoří se o rozporech „kulturní povahy“, které dnes docela dobře – aby se neřeklo – nahrazují starý dobrý rasismus. Máme prý co činit s konfliktem přísné protestantské etiky s jižanskou, kulturně zakódovanou lehkovážností. Bývalý europoslanec za ODS Hynek Fajmon tvrdí, že v Řecku jde o „kulturní problém“ a že „základní civilizační věci“ tam neexistují (sic!). Řekové jsou vlastně jakési přerostlé, nesocializované a nezkultivované děti (vzpomeňme na povzdech šéfky MMF Christine Legardeové při jednáních o řeckém dluhu, že by se mělo hovořit „mezi dospělými“). Fajmon to shrnul takhle: „Je neúnosné nechat si na krku takové nevychované dítě [Řecko], které má dávno pracovat, ale pořád čeká, že ho budete v mamahotelu [Evropské unii] opečovávat a platit.“ (Echo č. 29/2015).
Guillaume Duval trvá však na tom, že nejde o žádné nesmiřitelné kultury, natož o „mamahotel“, který se má na starost infantilního dospěláka. Je si jist, že „nelze opomíjet roli reálného objektivního faktoru“: krize eurozóny je prostě v praxi značně výhodná pro Německo všeobecně a pro německý stát zvláště (mezi Němci – velmi různými Němci – a německým státem, potažmo erární pokladnou, je přece jen rozdíl).
Bezpečné útočiště
Proč je to pro Německo výhodné? Je to jednoduché: čím více se euro otřásá, visí na vlásku a hrozí mu to či ono (sledujte zpravodajství), tím bezpečnějším útočištěm se stávají německé dluhopisy pro parazitní investory (ti za svůj parazitismus nemohou, neboť investovat do reálné ekonomiky se v pozdním kapitalismu jeví skoro morální hazard). Což v kombinaci s uvolněnou měnovou politikou ECB umožňuje Německu těžit z mimořádně nízkých úrokových sazeb.
Jak? To je ještě jednodušší. Zatímco Německo v roce 2008 stála dluhová služba slušných 69 miliard eur, letos mu stačí jen 48 miliard, i když se jeho dluh za posledních sedm let zvýšil o 490 miliard. Kdyby Němci měli letos splácet ze svého veřejného dluhu stejné úroky, jaké kralovaly v roce 2008, museli by zaplatit – podle údajů, které poskytla Evropská komise, nic zlého netušíc – 93 miliard eur. Tedy dvakrát tolik.
 |
| Wolfgang Schäuble |
Sečteno a podtrženo: němečtí daňoví poplatníci si v letech 2008 až 2015 přilepšili o 193 miliard eur! Přes německou podporu poskytnutou Řecku, Irsku, Kypru a Portugalsku (která uhradila opravdu hlavně jen úroky s mnohem vyšší sazbou, než jakou je zatížen německý dluh) celá ta krize eura a její prodlužování jsou pro Spolkovou republiku manou nebeskou. Kromě toho si Německo takto zároveň úspěšně řeší problém svého demografického zhroucení a stárnutí populace. Rozvrat periferních evropských ekonomik politikami austerity Berlínu zajišťuje – lze-li to tak říci – import mladých, zapracovaných a kvalifikovaných Řeků, Italů, Portugalců a Španělů do Německa, na jinak pohlavně dost neplodné teritorium Velké Mutti. A do třetice všeho dobrého: krize a uvolněná měnová politika ECB zajišťuje nižší hodnotu eura vůči dolaru, což dovoluje německému průmyslu, aby si kompenzoval devastaci evropské poptávky v „líné“ části eurozóny vývozem mimo Evropu. Chytré, ne?
Teorie spiknutí
Nejsem si jistý míněním Guillauma Duvala, že Wolfgang Schäuble si na svém ministerstvu určitě nevytvořil tajný tým s krycím názvem Griechenland, který by hodil na papír výše uvedené výpočty a záměrně se snažil prodloužit krizi. Proč ne? Trestní zákoníky všech zemí rovněž tak či onak počítají se „zločinným spolčením“ a nikdo legislativce neobviňuje z propadnutí spikleneckým teoriím. Ale je pravda, že v komplexních společnostech logika detektivních románů příliš nefunguje. Spíše je to tak, že v kapitalismu se urodí dobrý obchod z čehokoli a vlastně ze všeho. Lze-li si namastit kapsy i z krize („Krize je šance“, dává ekonomický tisk do titulků, když je nejhůř), neznamená to, že se byrokraté, ekonomové a politici upřímně nesnaží krizi vyřešit a že veřejnost neusiluje o pochopení, kolik uhodilo. Nikdo nemusí byť jen tušit, že pracuje a hledí na svět se svazující systémovou logikou. Lidé nevědí, že jsou více podobni panujícím poměrům než vlastním otcům…
 |
| Angela Merkelová |
Krátkozrakou politiku však tohle neomlouvá: v případě, že krize eurozóny bude pokračovat od desíti k pěti a Evropa se rozdrobí na různé „civilizace“, bude to mít vážné negativní důsledky také pro Německo a jeho ekonomiku. Nejenže ztratí v ostatních evropských zemích odbytiště, ale také – a dokonce i ve svých montovnách – elementární důvěru. Zatím jsou v Německu i všude jinde šafáři politiky i kapitálu pohrouženi do krátkodobého myšlení jepic, do přežívání od voleb k volbám a od obratu k obratu. Dlouhý den ale už končí, čas se nachýlil.
